Ten kontrast trvá už dlouho: když Francouzi s migračním pozadím, jak se to dnes oklikou říká, zabijí například učitele, jenž je „klasickým“ Francouzem, nevyrazí většinová populace jako na povel do ulic zapalovat auta a podpálit dům starosty i s rodinou, jak se stalo teď.
Ale když se to semele naopak, ve Francii nastane peklo. Říká se tomu mechanicky protest, ale ve skutečnosti ti lidé využívají záminku útočit na stát, který berou jako cizí. To je jádro věci. Žijí tam sice už třeba třetí generaci, ale vždy se nakonec ukáže, že se cítí jako enkláva na nepřátelském území.
Situace je mrazivá. Cituje se vyjádření policie „jsme ve válce“, ale listu The Guardian totéž řekl i muž z „druhé strany“, Pařížan Bashir Mokrani: „To není jako válka. Je to prostě válka.“
