Bylo to suverénní představení. Už daleko před cílem se odpoutala od zbytku startovního pole, velkou část trati projela sama. Když proťala cílovou pásku, na druhou krajanku Paige Onwellerovou musela čekat pět minut.
Ano, podobná sóla nejsou v cyklistice neobvyklá. Slovinec Tadej Pogačar či Belgičan Remco Evenepoel by mohli vyprávět.
Ani mezi ženami nejde o nic tak neobvyklého. Vždyť třeba Nizozemka Annemiek van Vleutenová ovládla mistrovství světa 2019 po stokilometrovém samostatném úniku.
Někdy se to tak zkrátka sejde: výjimečný závodník, super forma, útok ve vhodný moment, který všechny překvapí.
Triumf Killipsové je však jiný. Mnohé její soupeřky i další sportovní osobnosti za ním vidí především její přeměnu z muže na ženu.
„Dlouho jsme jely spolu,“ líčila druhá Onwellerová. „Jenže pak přišly úseky v terénu, které Killipsové sedí, a navíc ta její síla… Není s námi srovnatelná.“
What a joke. https://t.co/VBZzvjNL62
Tenisová legenda Martina Navrátilová, která dlouhodobě odmítá inkluzi osob se změněným pohlavím do klasických kategorií, zase na Twitteru reagovala: „To je vtip.“
Trénuji víc než ostatní
Sedmadvacetiletá Killipsová se narodila jako muž a na kole začala jezdit ještě před podstoupením hormonální procedury.
Cyklistické lásky se nechtěla vzdát ani poté. Nejprve se věnovala cyklokrosu, z něj pak přešla na silnici a nyní propadá i stále populárnějším gravelům. Jenže jak postupně zjišťovala, není to pro ni vůbec jednoduché.
Transgender cyklistka Austin Killipsová během cyklokrosu v Zonnebeke.
Její kritici upozorňují na to, že když prožila pubertu v těle muže, i po podstoupení léčby v ní stále zůstává část někdejší síly.
Ona se hájí: Tím to není. Podívejte se, jak trénuji.
Svou přípravu zveřejňuje třeba v cyklistické aplikaci Strava. „Jsou tam všechny údaje,“ říkala pro web CyclingNews. „Můžete si je porovnat s dalšími ženami v pelotonu. Trénuji opravdu tvrdě. Pokud budete jezdit na kole šest nebo sedm hodin denně po dobu pěti týdnů, je jasné, že zrychlíte. Mám štěstí, že si mohu dovolit trénovat na takové úrovni.“
Ovšem s takovým vysvětlením se mnohé soupeřky nespokojí.
Když Killipsová skončila v prosinci třetí na americkém šampionátu v cyklokrosu, čtvrtá Hannah Arensmanová se ohradila: „Je mi líto dívek, které vyrůstají v době, kdy už nemají možnost stát se šampionkami či držitelkami rekordů. Budou pokaždé v nevýhodě.“
O několik dní později navíc Arensmanová i z tohoto důvodu ukončila v pětadvaceti letech sportovní kariéru.
Další rozbroje se strhly poté, co Killipsová na konci dubna jako první trans sportovkyně vyhrála etapový závod Tour of the Gila v Novém Mexiku, který spadá pod hlavičku Mezinárodní cyklistické unie (UCI).
Američanka tehdy líčila, jak jí chodí stovky urážlivých zpráv, lidé jí psali, že jí 35 tisíc dolarů udělených za výhru nepatří.
Křehká bojovnice. Navrátilová jde proti Trumpovi i transsexuálům v ženském sportu |
I tehdy ji kritizovala Navrátilová a třeba britská běžkyně Mara Yamauchiová k videu, na kterém Killipsová popisuje své emoce a taktiku, připsala: „Muž vysvětluje, jak vyhrál ženský závod.“
Zastání měla Killipsová tehdy malé. I za něj ale byla ráda.
„Po týdnech nesmyslů, které jsem četla, jsem moc vděčná všem v pelotonu, kteří mi dokazují, že skutečný život je tady a ne na Twitteru,“ děkovala alespoň za pár podpůrných vzkazů.
Co na to UCI?
I vzhledem k jejímu případu se UCI otázkou trans sportovců neustále zabývá. Na rozdíl třeba od atletiky nebo plavání, které starty těmto soutěžícím neumožňují, jsou její pravidla volnější.
Transgender cyklistka Austin Killipsová během cyklokrosu v Zonnebeke.
„Pravidla jsou založena na nejnovějších vědeckých poznatcích a jsou uplatňována konzistentním způsobem,“ uvádí UCI.
Aby se trans závodnice mohly zúčastnit jejích akcí, nesmí mít hladinu testosteronu v krevní plazmě vyšší než 2,5 nmol/l. „Tato hodnota odpovídá maximální hladině testosteronu zjištěné u 99,99 % ženské populace,“ stojí v manuálu a další podmínkou je, že od přechodného období musí uplynout více než dva roky.
Řešení, či diskriminace? Sport dumá, kam s transgender sportovkyněmi |
Je však otázkou, jestli UCI v následujících měsících limity nezpřísní. Ačkoliv po výhře na Tour of the Gila Killipsovou zprvu podpořila, později uvedla, že ohledně této otázky znovu otevírá konzultace se závodníky a národními federacemi.
Není se co divit, tlak je na ni v tomto ohledu velký. Třeba britský svaz už vydal prohlášení, že došel k názoru, že v závodech, které pořádá, nebudou moci transgender cyklistky startovat vůbec.
Jestli Mezinárodní cyklistická unie pravidla zreviduje, by mohlo vyplynout z porady, která se koná na přelomu července a srpna před začátkem mistrovství světa v Glasgow.
„Cíl UCI zůstává stejný: Vzít v kontextu vývoje naši společnosti touhu transgender sportovců závodit,“ uvádí. „Zároveň ale také chceme naslouchat hlasům cyklistek a jejich obavám ohledně rovných podmínek. Vezmeme proto v úvahu všechny prvky, včetně vývoje vědeckých poznatků.“
Ať rozhodnutí dopadne jakkoliv, vášně ale asi jen tak neopadnou.
