Převzali ji ve středu večer v Edenu, kde oba odstartovali svou velkou kariéru. Můžou být pyšní. Musejí být pyšní! Cuf a Suk, jak se jim přezdívá. Oba odehráli celé finále proti Fiorentině, vyfotili se s trenérem Moyesem, posílali polibky do hlediště svým nejbližším, poslouchali hymnu pro sportovní šampiony, pozvali na hřiště svoje děti, vychutnávali si životní triumf.
Prožili den snů.
Jako kdysi Vladimír Šmicer s Milanem Barošem, když v květnu 2005 pózovali s ušatou trofejí pro vítěze Ligy mistrů. Stala se z toho legenda o kamarádech z Liverpoolu.
A teď vyhrát Euro, zasnil se Coufal. Mluvil i o Barákovi: Žádné spory nemáme |
Jenže tenhle příběh je úplně jiný. Coufal se Součkem nikdy nepatřili mezi vyvolené, neotevírala se jim fotbalová vrátka. Žádní technici a filutové, hlavně dříči, atleti a válečníci. Dlouho je v klubech přehlíželi, smáli se jim, spoluhráči je dokonce ponižovali.
Coufal pochází z Ludgeřovic na Opavsku, pořád má akcent a vyřídilku. V sedmnácti, kdy se zpravidla máte ucházet o místo v dospělém fotbale, odešel hostovat do Hlučína a pak kopal pátou nejvyšší soutěž za Bílovec. V Ostravě nevěřili, že z něj vyroste ligový hráč. Natož reprezentant. Pche! Trenérům připadal příliš slabý a drobný. A koukněte, jak je namakaný dnes.
Český obránce Vladimír Coufal z West Hamu se raduje z titulu v Konferenční lize.
„Hele, jsi nejmladší, dones pití, dofoukni balony, ukliď síť,“ nařizovali mu v Bílovci mazáci, kteří po práci odtrénovali a šli rovnou na pivo.
Je na milion procent jisté, že ti samí pánové Coufala obdivovali, jak odmakal středeční finále proti Fiorentině. Sprintoval tam a zpátky. Přihrát a nabídnout se. I penaltu, díky níž West Ham v 62. minutě otevřel skóre, pomohl vybojovat on – konkrétně dalekým autem.
A ten druhý? Mladého Součka si trenéři všímali víc, protože byl snaživý a střílel dost gólů. Vyrůstal na drsné Vysočině, v Havlíčkově Brodě. Do třetí třídy byl oplácaný medvídek. Pak narostl a nepoznali byste ho. Dnes je samá šlacha, zpravidla naběhá přes dvanáct kilometrů za utkání.
Vytrvalost zdědil po mamince, zarputilost po tátovi. Ale taky si dost vytrpěl. Děda ho coby vrchní taxikář vozil na dorostenecké tréninky Slavie, načež se Souček doslechl: „Nikdy nebudeš dost dobrý, aby ses dostal do áčka.“
Největší úspěch kariéry, zářil Souček. Křetínský? Viděl nejlepší stadion v Česku |
Byl na odpis. S jeho povahou skromňáka tuplovaně. V době, kdy měl coby teenager akcelerovat, ho nechtěli ve Vlašimi a odmítli ho dokonce ve Frýdku-Místku. Cože?
Dnes je kapitánem české reprezentace a čerstvě také vítězem Konferenční ligy. „Nemůžu tomu věřit, jak se to sešlo. Další splněný sen. Doma v Edenu. Je to jako pohádka. Měl jsem tady rodinu, kamarády. Jsem rád, že jsem je potom mohl pozvat na hřiště. Oni brečeli, já jsem brečel, bylo to hodně emotivní. Největší úspěch mé kariéry,“ prohlásil, když se dlouho po barevné show dostavil mezi novináře.
Tomáš Souček z West Hamu po triumfu v Konferenční lize v Edenu pózuje se svými dcerami Terezou (vlevo) a Karolínou.
Na Součkovi se pořád hledají vady. Do jisté míry si nabíhá sám, protože s míčem si nepočíná zrovna jako rozený filuta. Chybuje. Je to snaživec, který obstará černou práci a výtečně si vede v hlavičkových soubojích, v konstruktivní fázi má však nedostatky.
I ve středu předvedl dvě mizerné přihrávky. Chtěl zklidnit hru, aby si spoluhráči ulevili, jenže netrefil se správně a musel spěchat bránit. Na druhou stranu, když ve finiši ostatní fyzicky umdlévali, Souček byl pořád ve špičkové kondici. I proto mohl West Ham vstřelit osudový gól v 90. minutě. A dva podceňovaní Češi se pak dotkli fotbalového nebe.
