Dvacetiletý Fin Andrei Makaroff studuje hudbu a žije v Helsinkách. S Ruskem nemá společného prakticky nic. Jeho praprarodiče se odtamtud kdysi vydali za lepším životem do Evropy a praděda už doma ani nemluvil rusky. Jeho pravnuka tak dnes s Ruskem pojí už jen jméno v občance.
„Já samozřejmě vím, že mám ruské jméno. Ale nejsem Rus, jsem Fin. Byl jsem ve finské armádě a žiji tu celý život,“ vypráví Makaroff. Přesto právě kvůli tomu, jak se jmenuje, v poslední době řeší množství problémů. Jeho jméno se totiž až příliš podobá jménu Andrej Makarov, které patří poslanci ruského parlamentu. Na tohoto Makarova jsou uvaleny sankce Evropské unie.
A jako by byly uvalené i na mladého Fina. Ten pro list The New York Times popisuje, že když se v únoru stěhoval ze svého bytu, bylo mu řečeno, že jeho kauce je zablokovaná. Banka Makaroffa podezírala, že je na sankčním seznamu, a dokud neprokázal opak, neprováděla žádné finanční transakce na jeho účtu. „Bylo to divné,“ říká mladík.
Nečekaná otočka. Putin poprvé připustil vliv sankcí na ruskou ekonomiku |
Když se pak přesouval do nového bytu, stalo se to samé. Potom znovu, když se snažil zaplatit menší částku ze svého telefonu. Nakonec přišel na to, že sdílí jméno s mužem, který podporuje válku na Ukrajině. Finský Makaroff přitom dělá pravý opak. V den začátku ruské invaze v jednom z helsinských studií nahrál protiválečnou píseň a jeho matka pomohla zorganizovat demonstrace na podporu Ukrajiny, kam přišly tisíce lidí.
Bankovní úředník prý Makaroffovi dokonce navrhl, aby si změnil jméno. „V tu chvíli mě to trochu ranilo. Říkal jsem si: ‚Cože? Mé jméno přece neznamená, že bych byl Rus nebo podporoval Rusko,‘“ vzpomíná Makaroff. Svého jména se vzdát nehodlá. „Jsem Andrei Makaroff. Na tom není nic špatného,“ zdůrazňuje.
Naštvaný Andrei přitom není sám, komu protiruské sankce takto zkomplikovaly život. Poté, co Evropská unie na sankční seznamy zahrnula přes šestnáct set Rusů a ruských právnických osob, se úřady a banky dopustily i dalších přehmatů. Problém totiž je, že se sankcionovaní lidé často jmenují úplně běžně. Třeba Sergej Kozlov.
V tomto případě NYT popisuje případy hned dvou mužů, kteří nesou stejné jméno a přestože na ně žádné sankce uvalené nejsou, následky nesou taky. Prvním je čtyřicetiletý učitel ruštiny z litevského Kaunasu. Během uplynulého roku ho banky několikrát označily za možného teroristu, kvůli čemuž se mu zpozdil příchod výplaty, nemohl zaplatit za stříhání svého psa ani poslat peníze svému kolegovi. „Je to k popukání a smutné zároveň,“ říká.
Kozlov jako Kozlov
Dalším Sergejem Kozlovem pak je šéfkuchař z litevské metropole Vilniusu. Ani ten nemá s ruským zločinným režimem nic společného, přesto také dostal výplatu o několik týdnů později a minulý měsíc mu byl jeho bankovní účet zmrazen. „Celá ta zkušenost s dokazováním, že jste to opravdu vy, byla nepříjemná,“ líčí muž, jehož otce do Litvy jako vojáka vyslala sovětská armáda.
„Mám litevské občanství, narodil jsem se tu,“ dodává kuchař Kozlov. Stejně je na tom i Kozlov-učitel. Až do války neměli se svým jménem problémy. Teď musejí neustále dokládat, že nejsou zločinci. „Možná bych měl jít na policii nebo někam jinam, kde by mi pomohli, protože se s tím asi budu muset potýkat do konce života,“ přemýšlí litevský učitel.
Banky se podle NYT za záměnu obvykle nakonec omluví, ale v podstatě mají svázané ruce. Zkontrolovat se to musí. Tím oficiálně zasaženým Kozlovem je mimochodem devětapadesátiletý Sergej Kozlov, premiér samozvané Luhanské lidové republiky na východě Ukrajiny. Ten má na krku sankce nejen z EU, ale také z Austrálie, Kanady, Velké Británie i samotné Ukrajiny.
Příběhy záměny obyčejných lidí za teroristy se ovšem nepíší až s touto válkou. Podobnými problémy si prošli třeba i ti, jejichž jména se v Kanadě před lety dostala na národní seznam potenciálních teroristů. Tehdy šlo až o tisíce lidí s běžnými arabskými jmény, kteří na letištích museli dokazovat, že se jich zákaz létání netýká. A často jim pak kvůli extra kontrolám uletělo letadlo.
Nejsou to teroristé, jen se jmenují stejně. Kanaďané trpí na letištích |
Kanadská vláda na nátlak frustrovaných obětí systému slíbila rychlou nápravu a zřídila i kancelář, která řešila stížnosti zasažených lidí. V souvislosti s válkou na Ukrajině zase NYT píše, že ve Spojených státech si lidé nespravedlivě zahrnutí pod ekonomické sankce mohou zavolat na vládní infolinku a problém vyřešit. V EU však zatím podobně jednotná pomoc chybí a podle Evropské komise je implementování sankcí na jednotlivých zemích Unie.
Členské země přitom nyní čelí tlaku, aby svými dalšími sankcemi „zasadily úder“ Rusku, píše portál EU Observer. Ty poslední totiž prý byly pouhým „píchnutím komára“. O tom, kdo se na jedenáctém sankčním seznamu ocitne, už se v bruselských kuloárech spekuluje. Poslední kolo sankcí v únoru na seznam sankcionovaných přidalo 121 lidí a entit, první návrhy na nový seznam by Evropská komise měla vypustit tento týden.
Podle ukrajinského exvelvyslance při Evropské unii Kosťjantyna Jelisjejeva by nyní Evropa měla Rusko zasáhnout tam, kde ho to bude skutečně bolet – v oblasti ropy a zemního plynu. Zákaz by se podle něj měl dotknout i státní firmy pro atomovou energii Rosatom.
„Každé euro, které Rusko vydělá, utratí za výrobu zbraní,“ varuje a navrhuje omezení také pro obchod s diamanty, zlatem a dalšími drahými kovy. Ukrajinský poslanec Oleksij Gončarenko pak jmenuje dvě konkrétní jména, která by přidal do stávajících sankčních seznamů. Prvním je ocelářský magnát Vladimir Lisin, jehož firma údajně dodává ocel pro výrobu ruských tanků. Jeho zařazení na seznam podle EU Observeru dříve zablokovala Belgie.
A tím druhým pak hlava ruské pravoslavné církve, patriarcha Kirill. Uvalení sankcí právě na něj v minulosti vetovali Maďaři. Zdálo by se, že alespoň tady shoda jmen nehrozí. Biskup však stále má i své původní, civilní jméno. Jmenuje se Vladimir Michajlovič Gunďajev a podle ukrajinského poslance a nynějšího vojáka ukrajinské armády si na seznamech zaslouží být proto, že „posvětil“ válku Vladimira Putina.
