„Strávím 10 až 12 hodin se stejnými lidmi, proč bych s nimi pak chtěl chodit večer ven?“ říká britský IT konzultant Peter Smith. „Mám přátele, které vídám o víkendech a večerech, a kolegy z práce, se kterými můžu jít na rychlý oběd, ale snažím se zajistit, aby se tyto dvě skupiny nepotkaly.“
Podobně k popracovní socializaci přistupuje i sedmadvacetiletý Američan Michael Nicosia. „Užívám si svůj soukromý život a to, že se nestýkám se spolupracovníky,“ říká Nicosia. Říká, že chce mít svůj klid a nepřemýšlet o práci.
Podle listu The New York Post jeho přístup odráží postoj mladých mileniálů a takzvané generace Z, která se ve stále větší míře snaží o udržení hranice mezi pracovním a soukromým životem. Někteří influenceři na TikToku například svým sledujícím radí, aby se s kolegy socializovat nechodili.
Jako neplacené přesčasy. Stále více Japonců odmítá firemní novoroční párty |
Podle průzkumu společnosti pro školení pracovníků TalentLMs byl nedostatek rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem po neuspokojivém platu pro většinu příslušníků generace Z hlavním důvodem, proč v práci skončit.
Stanice BBC ovšem varuje, že vyhnout se firemním neformálním setkáním může být problém s důsledky pro kariéru daného pracovníka. Kolegové jej mohou vnímat jako někoho, kdo není součástí týmu.
Zaměstnanec může být nudný, rozhodl soud
Na vlastní kůži to zažil Francouz, který byl podle soudu neoprávněně vyhozen právě za neochotu účastnit se firemních akcí. Muž, uváděný v soudních dokumentech jen jako Pan T., byl propuštěn v roce 2015 z konzultační společnosti Cubik Partners pro „profesionální nedostatky“. Firma mu vyčítala, že odmítá dodržovat „zábavné a profesionální“ hodnoty společnosti.
Pan T. se odmítal účastnit seminářů, návštěv hospod s kolegy po práci a víkendových akcí pořádaných firmou. Podle jeho právníka tyto aktivity zahrnovaly „nadměrný alkoholismus, šikanu a promiskuitu“, uvádí list The Washington Post.
Mezi „ponižující a dotěrné praktiky“ patřila falešná a zesměšňující „sexuální divadélka“. Pan T. byl například přinucen, aby při pracovních aktivitách sdílel postel s kolegou.
Pan T. podal proti svému propuštění žalobu. Případ se dostal až k francouzskému Kasačnímu soudu. Ten rozhodl, že typ zábavy prezentovaný společností nemusí být podle každého gusta a nucení bývalého zaměstnance do ní je porušením „základního práva na důstojnost a soukromí“. Soud též argumentoval, že pan T. má právo „svobody projevu“ říci ne těm aktivitám, s nimiž nesouhlasí.
Francouze zasáhla „epidemie lenosti“. Polovina jich má problém vyjít z domu |
Společnost musí zaplatit svému bývalému zaměstnanci 3 000 eur jako odškodné. Soudce se ale bude případem dále zabývat, protože pan T. požaduje, aby mu firma zaplatila více než 460 000 eur za právní náklady a ztrátu výdělku.
Generální ředitel Cubik Partners Olivier Cornut odmítl obvinění, že propustil pana T. za neúčast na společenských aktivitách. Uvedl, že pan T. byl propuštěn z „přísně profesionálních důvodů“, které byly motivovány „skutečnými a vážnými“ znepokojeními ohledně pracovního výkonu dotyčného,“ řekl serveru 7NEWS.com.au. Společnost svého bývalého zaměstnance, jenž pracoval na vyšších pozicích, kritizovala za „demotivující tón“ vůči podřízeným a údajnou neschopnost přijímat zpětnou vazbu a rozdílné názory.
Pijte víc alkoholu, apeluje Japonsko na mladé lidi. Chce podpořit ekonomiku |
Podle listu The Washington Post lze rozsudek soudu vnímat jako projev společenských změn způsobených hnutím MeToo vůči těm typům zábavy, které zavání sexuálním obtěžováním.
Server Euronews naopak staví případ do kontextu „epidemie lenosti“, která zasáhla Francouze po covidu-19. Projevuje se mimo jiné menší ochotou se účastnit právě firemních akcí.
Podle analytiků si Francouzi v době dlouhých lockdownů zvykli na to nevycházet z domu a nebýt sociální. Dodávají též, že pandemie jen urychlila proces obliby home office a snahy udržet si rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem, kterou se tak výrazně vykazuje mladá generace pracovníků.
