Ve dvaadvaceti (s jednadvacítkou na zádech) nastoupil na mistrovství světa a dokonce vstřelil gól, který Američanům pomohl k remíze 1:1 s Walesem. Mohlo to být i vítězství, kdyby před koncem stoper Zimmerman naivním skluzem nedaroval penaltu, kterou proměnil faulovaný velšský kapitán Gareth Bale.
Ale zpátky k mladému Američanovi. Všimněte si, za jakou reprezentaci Timothy kope. Táta George je přece úřadujícím prezidentem Libérie.
USA - Wales 1:1, utkání ve vysokém tempu, Velšany zachránil z penalty Bale |
Zlatý míč za rok 1995 získal za výkony v dresu AC Milán, čili v Itálii. Kluk se ovšem narodil v Brooklynu a odmalička nosí americký dres. Stejně jako v pondělním utkání.
„Byl to víc než sen,“ zářil nejprve. „Chtěli jsme víc, ale nejdůležitější je, že jsme neprohráli,“ litoval. „V prvním poločase bylo v naší hře hodně energie a dynamiky, soupeř ale ve druhém polovině zápasu viditelně přidal, vynutil si tlak na míči a to docelo bolelo.“
Jeho táta býval obávanou mašinou na góly. Přes malé libérijské kluby a krátké angažmá v Kamerunu putoval do Evropy. Hned v Monaku se choval nemilosrdně jako hladový tygr, v Paříži nezpomalil, při pětiletce v AC Milán získal dva italské tituly a s Chelsea vyhrál Anglický pohár.
George Weah, fotbalista roku 1995 a v současnosti prezident Libérie.
Třikrát ho zvolili nejlepším fotbalistou Afriky. Nakonec se jako profesionál živil osmnáct let, během kterých se africký fotbal teprve prokousával na výsluní.
George Weah se přitom jako hráč na šampionát nikdy nepodíval, dodnes je reprezentace Libérie stále příliš průměrnou.
V šestapadesáti se Weah chystal přiletět jako fanoušek svého syna - a na devítidenní státní návštěvu. Alespoň tak to pan prezident naplánoval a svůj časový plán poslal libérijskému senátu ke schválení: „Se svou paní Tim během listopadu pobudu ještě v Maroku, Egyptě a Francii.“
Fotografie, že by synovi fandil přímo na stadionu, se však nikde neobjevily.
Timothy, jedno ze čtyř Weahových dětí, se narodil v roce 2000. Odmalinka měl fotbal v krvi, vrstevníky převyšoval především hbitostí a nadhledem ve finální fázi, takže ho pochopitelně nejen kvůli jménu sledovaly velké kluby.
Zkoušel to na testech v Chelsea, Paříž ho pak vzala do své juniorky. Za áčko PSG si zahrál šestkrát a vstřelil dva góly.
Posléze nepříliš úspěšně hostoval v Celtiku Glasgow, načež se v létě 2019 ozvalo Lille. Šokujícím způsobem se stal vítězem francouzské ligy, ale že by prožíval pronikavý boom, to se říct nedalo. V aktuální sezoně zprvu marodil s bolavou nohou a pak nastoupil jen šestkrát.
Americký útočník Timothy Weah se raduje ze svého gólu proti Walesu.
To nejzářivější představení si schoval do Kataru.
Ve 36. minutě si naběhl na fantastickou kolmou přihrávku od Pulisice a pravou šajtlí trefil přesně podél gólmana. K absolutnímu štěstí chybělo jen americké vítězství.
Mimochodem, táta a syn (případně dědeček), to je tradiční fotbalové téma. Na mistrovství světa už se objevilo dvaadvacet dvojiček, které pokračovaly v rodinné tradici.
Weahové to nebyli, neboť ten slavnější měl smůlu. Ale připomeňme si: Blindové z Nizozemska, Smolarekové z Polska, Linderothové ze Švédska, Lupescuové z Rumunska, Verheyenové z Belgie, Forlánové z Uruguaye, Djorkaeffové z Francie, Maldiniové z Itálie, Hernándezové z Mexika.
I dvě československé rodinné stopy by se našly. Vzpomenete si na jména Ján Kozák a Vladimír Weiss?
