Bývalá vynikající rozehrávačka se v českém basketbale etablovala jako vychovatelka mladých neznámých hráček pro větší kluby. Rukama jí prošly aktuální basketbalistka roku Julia Reisingerová nebo další členka národního týmu Renáta Březinová. Specialistkou na „výrobu reprezentantek“ se však dvaapadesátiletá trenérka necítí. „Vždy jsem přišla k novému týmu. S tím jde ruku v ruce, že jsem pomohla holkám basketbalově růst. Baví mě někoho učit nové věci,“ líčí.
Nyní je jejím novým týmem ten brněnský, s nímž v lize vyhrála všech sedm dosavadních zápasů. Motivaci k přesunu však hledala jinde. „Nemusela jsem odcházet ze Slovanky, bylo mi tam fajn. Pak ale přišla tahle nabídka a já si vzpomněla, že jsem chtěla mít velké ambice. Když mi bylo osmnáct, tak jsem si říkala, že jednou budu trenérka, která to dotáhne daleko. Jenže pak přijdou děti a ty vás přibrzdí,“ svěřuje se Krämer.
Zmíněným impulzem pro ni byla účast v Eurocupu, druhé nejprestižnější soutěži na kontinentu. Pro Královopolanky to ovšem není vždy zrovna příjemná zkušenost, naposledy ve středu ve francouzském Charleville-Mézieres schytaly málo vídanou dardu 46:120. Doplatily hlavně na hbité protiútoky, i když se právě na ně chystaly. „Věděly jsme o kvalitách soupeře, ale takovou sprchu jsme nečekaly,“ povzdechla si Krämer.
Zároveň však šlo o cennou výchovnou lekci, věkový průměr brněnského celku se totiž drží pod 22 lety. „Když dostanete euroligový tým nabitý ostřílenými hráčkami, co s nimi budete řešit? Už jsou zkušené, starší, všechno umí, mají své návyky, móresy. Když jim půjdete na ruku, budou dělat, co chcete. Když ne, vzdorují. Ale už je nic neučíte, jste manažer. S mladými hráčkami je to jiné. Jsem hrozný pedant ohledně techniky, souhry rukou a nohou. Mě to tak učili, drilovali a buzerovali mě kvůli tomu. A tak jsem to přejala také,“ odhaluje Krämer svou filozofii.
Hráčky samy její praktiky oceňují. „Vyhovuje nám její ostrý, upřímný styl. Trenérka si s námi sedla výborně, máme hrozně hezký vztah. Její tréninky nás baví a dávají nám smysl,“ říká brněnská pivotka Anežka Kopecká.
Trest za vlastní koše
Bouřlivá minulost trenérky se v kabině detailně neprobírala, Krämer jen prohlásila, že počítá s tím, že mají hráčky názor vytvořený dopředu. „U nás ale vše funguje, tak to nemá cenu řešit,“ prohodí Kopecká.
Samotná šéfka se však ke starým kauzám vrátit nebojí. Scénku, při níž ji tehdejší trenér brněnských Žabin Vlastimil Havlík poslal „sednout na pr...“ a nazval ji krávou, považuje za lehce úsměvnou. „Už tehdy jsem to brala sportovně. Dodnes mě ale mrzí, že pan Havlík nepřišel po zápase a neřekl, že prostě v emocích přestřelil,“ vrací se k události z roku 2010.
Záležitost, k níž došlo před pěti lety, ovšem stále považuje za bolestivou. Kvůli vlastním košům, které padaly v zápase její Sparty s Kralupy, dostala osmiměsíční trest. „Ocitla jsem se ve špatný čas na špatném místě. Přišla jsem na zápas s nabušeným soupeřem a šla za vítězstvím. Vyhrávaly jsme o třináct bodů, ale Kralupy nás dohnaly a já tam v poločase létala jako blázen. V závěru zápasu jsem viděla, jak trenérovi soupeře někdo donesl papírek, on si jej přečetl, vzal si oddechový čas. Můj tým pak proměnil šestky a soupeřky hned z rozehrávky poslaly míč do vlastního koše. Já to nepochopila, hráčky to nepochopily, rozhodčí to neřešili,“ vrací se zjevně už poněkolikáté ke skandálu.
„Vyletěla jsem z kůže, začala jsem řvát, vlezla do hřiště a byla vulgární. Rozsvítila se mi totiž kontrolka, že to bude velký průšvih s disciplinárkou.“ Kralupy tehdy kalkulovaly s rozdílem ve skóre a hráčky Sparty se k nim přidaly, když schválně zahazovaly trestné hody a bránily koš soupeřek. Zápas se tak zvrhl v absolutní frašku. „Bylo to strašné, po minutě už ani nevíte, kdo na který koš útočí. Na disciplinární komisi mi řekli, že i když rozumí, že se v této situaci nejde chovat dobře, že jsem měla zápas s grácií dohrát. Jenže s jakou grácií?“ krčí rameny Krämer.
Ať je na co koukat!
Starý strašák ji stále dohání. „Když mohla přijít nějaká nová pozice a výzva, tak jsem se bokem dozvěděla, že se přece musel zohlednit můj disciplinární trest,“ naráží na výběrové řízení na pozici šéftrenéra ženských kategorií českého basketbalu. Měnit a mírnit se však impulzivní koučka nehodlá. „Všichni tu pindáme, proč fanoušci nechodí na basket. Na co se ale mají koukat, když najdou chlapa v obleku, který tiše a bezmocně lomí rukama. Za mě chodila ve Strakonicích plná hala a půlka z toho na Krämerovou. Když z toho bude plná kasa, tak pro mě za mě,“ odlehčuje hned své vyprávění. V Králově Poli ordinuje svou klasiku. „Nesu si některá cvičení a hlavně vizi herního projevu. Naopak si musím zvykat na servis realizačního týmu. Já byla zvyklá vše organizovat a dělat sama,“ přibližuje. Ambiciózní brněnský klub v okamžitých očekáváních brzdí. „Může se stát, že tým bude rázem šestý. Rozumím vedení, že nechce v těžké době dělat unáhlené kroky s riskantními nákupy, a tak musíme tým postupně budovat,“ hlásí Krämer.
Posun vpřed už je vidět v náladě v kabině. „Necílí na změnu atmosféry a mentálního nastavení přímo. Možná to tak ani nebere, ale vyplývá to z toho, jakou je trenérkou a na čem jí záleží,“ sděluje kapitánka týmu Eva Kopecká.
Brabencův strážce a ardenská hrdostKdyž hráčky Králova Pole vstupovaly do haly Caisse d’Epargne Arena ve francouzském Charleville-Mézieres, mohly jen zírat. Stánek pro necelé tři tisíce diváků, kde ve středu odehrály utkání Eurocupu, sice nabízí menší kapacitu než jejich domácí hala Vodova, jen zřídka se však při zápase nezaplní. Navíc slouží výhradně basketbalu. Brňanky hned vítal postarší muž se zjevně basketbalovou postavou. Mistr francouzské ligy s Le Mans z roku 1979 a místní patriot Olivier Veyrat. Pohled na nápis Brno na dresech mu připomněl jeho vlastní souboje s Čechoslováky. „Jako mistr Francie jsme měli možnost změřit síly s českým výběrem a já bránil Kamila Brabence,“ vytasil pikantní vzpomínku. Souboj s legendou brněnského i československého basketbalu se mu vryl hluboko do paměti. „Byl rychlý, důrazný a hlavně excelentní s míčem. Nevšiml jsem si, že by byl nějak zákeřný, jak se o něm někdy tvrdilo. Bohužel jsme se nestačili pobavit, nebylo jak,“ líčí Veyrat. V jeho očích se základní rysy českého basketbalu od jeho aktivních let nezměnily, což platí pro muže i ženy. „Český basketbal bereme jako ten klasicky evropský. Vaše týmy hrají týmově a výborně střílí,“ charakterizuje. „Naše pojetí je více atletické. Je to i tím, že je tu spousta hráčů z Guadeloupu, z Afriky. Pro hráče s černou pletí je to přirozené a mají ohledně fyzičky výhodu.“ Dnes Veyrat působí jako viceprezident klubu Flammes Carolo, ve kterém převzaly žezlo na palubovce ženy. Padesátitisícové sídlo jej bere za svůj hlavní vývozní artikl. „Jsme městečko v Ardenách, které díky basketbalu může ukázat tvář po celé Evropě,“ vyzdvihuje bývalý basketbalista důležitost týmu v sociálním životě města. „Máme halu pro skoro tři tisíce lidí a průměrná návštěva je 2 700, pod dva a půl tisíce nejdeme. Basketbal tu prostě hraje prim. Je to také důvod, proč hrajeme Eurocup.“ Středeční duel, ve kterém domácí uštědřily Brňankám výprask o 74 bodů, jen utvrdil regionální hrdost a prestiž klubu. Plameny, které jsou jeho symbolem, stoupaly ke stropu haly nejen na reklamních panelech kolem hřiště, ale při nástupu také kolem domácích hráček. V přestávkách se o zábavu starali profesionální breakdancer a ohňový maskot Flamy, který na střídačku roztleskával zaplněné ochozy a vozil se v elektrické motokáře. Zápas tak nabídl nejen sportovní podívanou, ale rovněž show. „U nás je basketbal známkou prestiže. Důkazem je třeba fakt, že máme přes dvě stovky různých sponzorů. Každý chce být spojený s takovým produktem,“ odhaluje Veyrat. |