Každý, kdo v dětství nakreslil sluníčko s očima a širokým úsměvem, měl – jak se nyní ukázalo – tak trochu pravdu. Družice NASA Solar Dynamic Observatory (SDA) na konci října zachytila snímek největšího objektu v naší Sluneční soustavě, který vypadá podle serveru The Washington Post jako rozesmáté sluníčko z dětských kreseb, obličej ničivého obřího panáčka z marshmallow bonbonů z filmu Krotitelé duchů anebo jako halloweenská vydlabaná dýně.
Ale to, co vypadá jako zapálený sluneční emoji, nemusí být tak roztomilé, jak se zdá. Pro obyvatele Země by mohlo přinést krásnou polární záři anebo zvěstovat problémy pro telekomunikační systémy planety.
Slunce je v podstatě „největší jaderný reaktor v naší sluneční soustavě“, řekl serveru Brian Keating, profesor fyziky na Kalifornské univerzitě v San Diegu. V obrovské, rotující a žhnoucí kouli horkého plynu probíhá každou sekundu čilý ruch – od přeměny vodíku na helium, při níž vzniká stejné množství tepla jako při výbuchu několika jaderných bomb, až po elektrické bouře a sluneční zemětřesení.
Silná sluneční bouře může uvrhnout do tmy celé kontinenty, varuje vědkyně |
Část této sluneční aktivity vyfotografovala ve středu 27. října družice NASA. Na snímku je trojice skvrn, které tvoří „tvář“. Lidskýma očima je není možné vidět, protože se nacházejí v ultrafialovém spektru takzvané koronální díry, neboli o něco chladnější části vnější vrstvy Slunce, která má obvykle teplotu asi 5 500 stupňů Celsia.
Koronální díry nejsou jen zajímavé útvary pohybující se po povrchu Slunce. Jsou to oblasti s vysokou aktivitou magnetického pole, které do vesmíru neustále vysílají sluneční vítr, neboli proud protonů, elektronů a dalších částic.
Say cheese!
Today, NASA’s Solar Dynamics Observatory caught the Sun "smiling." Seen in ultraviolet light, these dark patches on the Sun are known as coronal holes and are regions where fast solar wind gushes out into space. https://t.co/hVRXaN7Z31
„Spíš než smajlík představují tyto ‚oči‘ na Slunci zářící laserové paprsky vysílající částice, které mohou způsobit vážné narušení atmosféry na Zemi,“ řekl Keating.
Jiskřící telegrafy a výbuchy po celém světěSluneční bouře v roce 1859, též známá jako Carringtonova událost, byla zaznamenána dvojicí britských astronomů Richardem Christopherem Carringtonem a Richardem Hodgsonem. Výron koronální hmoty s nabitými elektrickými částicemi dosáhl zemské magnetosféry po necelém dni. Po celém světě jiskřily telegrafy, jejich operátoři dostávali elektrické rány a docházelo k požárům. Byly zaznamenány také případy, kdy telegrafy fungovaly i přes odpojení od sítě. Pokud by dnes zasáhla Zemi sluneční bouře stejné intenzity, nebylo by možné používat internet, satelity, mobilní telefony, GPS a bankomaty. Kdyby nastal dlouhodobý výpadek, tedy blackout, podle expertů by vypukl chaos. V moderní společnosti však nemáme zkušenosti s tak velkou sluneční událostí. Proto je těžké určit míru rozsahu škod.  |
Když tyto částice, které nesou elektrický náboj, zasáhnou planetu v malých dávkách, mohou následovat barevné polární záře se zářivými jevy způsobenými interakcí plynů v atmosféře s vyvrženými výtrysky sluneční energie.
Problémy nastanou, pokud na Zemi dopadne obrovské množství těchto drobných částic, dodal Keating. Místo toho, aby je eliminovalo magnetické pole Země, mohou je zachytit rádiové antény, a narušeny tak mohou být rozhlasové, televizní a další komunikační kanály. Silná sluneční bouře by dokonce mohla poškodit elektrické sítě a způsobit výpadky proudu, uvedl Keating.
Snímky usmívajícího se Slunce byly zachyceny již dříve – například v roce 2013 poté, co „pozřelo kometu“, anebo v roce 2014, kdy mu NASA přidělila přídomek „dýňové Slunce“. Ale nejhorší scénář, který Keating popsal, nenastal již téměř dvě století.
Poslední intenzivní geomagnetickou bouří, která Zemi ovlivnila takto významnou měrou, byla sluneční bouře z roku 1859, rovněž známá jako Carringtonova událost. V tropických oblastech se během ní objevila polární záře a způsobila požáry na několika telegrafních stanicích.
Erupce se rozdělují do tříd A, B, C, M nebo X podle množství rentgenového záření, které se vyzáří. V rámci těchto „písemných“ tříd se ještě označují čísly od 0 do 9, přičemž erupce označená číslem 2 je dvakrát silnější než jednička, zato dvakrát slabší než trojka atd.
Keating uvedl, že vědci každý rok s několikaprocentní pravděpodobností předpovídají, že k podobně masivní události dojde. „Zatím jsme se těmto magnetickým střelám hodně dlouho vyhýbali,“ řekl Keating. „V současné společnosti závislé na technologiích by to mohlo být opravdu děsivé a následky by mohly být mnohem dramatičtější,“ dodal.
15. února 2015 |
