Zemi zasáhl nejsilnější proud sluneční radiace od roku 2003

  2:15aktualizováno  2:15
Země prolétla oblakem částic z velké sluneční erupce. Důsledky nebyly vážné, jen pozorovatelé ve vyšších zeměpisných šířkách se mohli těšit z nádherných polárních září.

Snímek polární záře z ledna 2012 Švéd Göran Strand nazval "Planeta Aurora" (tedy polární záře) | foto: Göran Strand

Naše mateřská hvězda si trochu zabouřila. Brzy ráno 23. ledna, podle NASA ve 4:59 SEČ, došlo k erupci jedné z velkých slunečních skvrn. Měla identifikační číslo 11402. Z oblasti nad povrchem skvrny, což je vlastně chladnější povrch Slunce v místě, kde se nedostatečně "promíchává" sluneční hmota, vyrazil impozantní oblak hvězdné hmoty.

Erupce z 23. ledna v záběru Solar Dynamics Observatory. Vychází ze skvrny v

Erupce z 23. ledna v záběru Solar Dynamics Observatory. Vychází ze skvrny v pravém horním kvadrantu. Snímek zachycuje Slunce ve spektru rentgenového záření.

Výsledná erupce dosáhla stupně M-9. To znamená, že patří mezi vyšší střední třídu (M je od slova medium). Erupce se rozdělují do tříd A, B, C, M nebo X podle množství rentgenového záření, které se vyzáří. V rámci těchto "písemných" tříd se ještě označují čísly 0 do 9, přičemž erupce označená číslem 2 je dvakrát silnější než jednička, zato dvakrát slabší než trojka atd. 

Byť tato erupce nebyla úplně největší a nepředstavuje vůbec mimořádný jev, přesto jsme ji na Zemi v jisté míře pocítili. V jejím důsledku se uvolnilo do vesmíru velké množství nabitých částic (tzv. koronální výron hmoty) a vznikl velký oblak mířící od Slunce. To se nestane pokaždé. V červnu 2011 například došlo na Slunci k mohutnému "výbuchu", při němž ovšem většina materiálu spadla zpět na povrch. Následky tak nebyly mimo povrch Slunce prakticky vůbec patrné (psali jsme zde).

Přesně na minutu. Plus mínus pár hodin...

Tentokrát byl oblak veliký a zamířil k Zemi, což se také neděje vždy. Oblak může snadno směřovat zcela mimo oběžnou dráhu naší planety. V tomto případě "bouře" dosahovala stupně S 3 z celkem pěti možných (čím vyšší číslo, tím silnější). Takových událostí se v průměru během jednoho jedenáctiletého cyklu objeví zhruba kolem deseti. (Ale je to jen orientační statistický údaj, ne pravidlo.)  

Polární záře z 24. ledna nad Tromso na severu Norska

Polární záře z 24. ledna nad Tromse na severu Norska. Jak je vidět, takhle sluneční bouře nás zasáhla. A stálo to za to.

Vědci si dlouho nebyli jistí, kdy přesně oblak Zemi zasáhne. O podobných jevech máme totiž máme jen málo údajů. "Je to dáno tím, že oblak pozorujeme přímo v rovině oběhu Země, nemáme tedy možnost přesně určit jeho rychlost, a tím i okamžik případného střetu se Zemí," říká Michal Švanda z Astronomického ústavu Akademie věd.

Slunce sice sledují z protilehlých stran satelity STEREO, které díky tomu dokáží naší hvězdu zobrazit doslova ve 3D (více zde), ale ty nám nepomohou. "Zpracování údajů je velmi pomalé, a tak se používá jenom ve vědecké práci a ne v rámci včasné výstrahy," vysvětluje Švanda.

Probléme je navíc ještě jeden: "Na nepřesnosti se podílí také neznalost přesné trajektorie letu oblaku meziplanetárním prostorem. Oblaky nenalétají přímo, ale následují siločáry meziplanetárního magnetického pole, jež má přibližně tvar spirály, přesný charakter je ale neznámý," doplňuje Švanda. Jen pro představu, předpověď střetu se Zemí měla nepřesnost plus mínus sedm hodin.

Nakonec ke "srážce" došlo 24. ledna zhruba kolem druhé hodiny našeho času. Jak se ukázalo, proud částic byl nečekaně silný. Radiace v okolí Země byla nejsilnější od roku 2003, tvrdí americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA). (Oznámení se nejprve objevilo na jeho facebookové stránce zde. Inu, nová doba.)

Přesto se stalo přesně to, co odborníci čekali: nic hrozného. Intenzivní záření vyvolalo kvůli různým "nepříznivým" okolnostem jen slabou geomagnetickou bouři (úrovně G1 na stupnici od jedné do tří). Zhruba řečeno se při střetu magnetické pole Země v náporu slunečních protonů elasticky prohnulo a smrštilo.

Záběr z družice SOHO během

Záběr z družice SOHO během "bombardování" slunečními protony z velkého výronu koronální hmoty

Než se znovu "zhouplo" zpět do původní polohy, byly například satelity na oběžné dráze vystavené zvýšenému množství slunečního záření. Hrozily tak v krátké výpadky jejich elektroniky, třeba včetně "rebootu" palubních počítačů, nebo mírného snížení účinnosti solárních panelů na družicích (a tedy i narušení činnosti kvůli nedostatku energie).

Zvýšená míra radiace je vidět například na snímku z laboratoře SOHO, kde je "sněžení" vyvolané dopadem protonů ze slunečního větru do objektivu. (Podobně jako v případě kamery v krytu fukušimského reaktoru, jak se můžete podívat zde.)

Co víme o Slunci?

Naše hvězda je ve svých nejlepších letech. V produktivním věku je už cca 4,5 miliardy let, ještě asi 6,5 miliard let v něm bude. Čeká ji ještě mezi 11 a 12 miliardami let života, pak odejde do důchodu ve formě bílého trpaslíka.

Dnes dokážeme ze Země nebo z vesmíru pozorovat na jeho povrchu téměř cokoli, co je větší než 70 km a nachází se na povrchu (v tzv. fotosféře) nebo v atmosféře (chromosféře, koróně). Nejsme schopni pozorovat nic, co leží pod fotosférou.

Přesto se "do hloubky" lze posledních cca 50 let podívat, a to díky tzv. helioseismologii. Jde ovšem jen o nepřímá pozorování (tedy nemáme "radar", který by pronikl povrchovou vrstvou). Detaily ležící hlouběji než 1 000 km pod povrchem jsou v podstatě neznámé nebo jsou známy jen velmi hrubě. Slunce má poloměr téměř 700 000 km.

Téměř jistě ovšem víme, že Slunce má jádro, kde "spaluje" (nejde o spalování, ale o termojadernou fúzi) vodík na helium. Ale už si nejsme příliš jistí, jak velké jádro je: jeho velikost může být rovná čtvrtině, ale možná až dvěma třetinám poloměru celé hvězdy.

Jádro je obklopeno tenkou horkou vrstvou, která je průhledná pro fotony přenášející "teplo" vzniklé termojadernou fúzí. Jde o vrstvu v tzv. zářivé rovnováze. Nad ní už Slunce čile bublá. Pro fotony totiž tyto vrstvy nejsou průchozí a energie z jádra se přenáší konvekcí (mluvíme o tzv. konvektivní zóně).

Na rozhraní vrstvy v zářivé rovnováze a konvektivní zóny zřejmě sídlí původce magnetického pole Slunce. Zde se zřejmě magnetické pole vytváří a doplňuje.

Ze Země bylo možné pozorovat mohutné polární záře. Jinak bouře způsobila pouze krátkodobé výpadky rádiového spojení a někdy i problémy s funkcí navigačních systémů. Žádné výpadky zásobování elektrickým proudem nenastaly.

Už předem bylo téměř jisté, že nižších zeměpisných šířek se nic takového týkat nebude. "Pro Čechy z této erupce zřejmě nic nebude," řekl v úterý astronom Švanda. "My bychom mohli v nejlepším případě pozorovat polární záře, což by mě osobně opravdu potěšilo. Ovšem myslím, že se to nestane, protože bude za prvé ošklivé počasí a za druhé je erupce na to patrně příliš slabá. Výskyt polárních září v našich zeměpisných šířkách bývá spojeno s erupcemi třídy X." Jak se ukázalo, měl naprostou pravdu, a úchvatné divadlo měli (znovu) jen pozorovatelé v oblastech blízko pólů.

Fotografie polární záře vyvolané magnetickou bouří ze 24. ledna pořízená v...

Fotografie polární záře vyvolané magnetickou bouří ze 24. ledna pořízená v Laponsku.

50. výročí přistání na Měsící

Americký kosmický let Apollo 11 splnil svoji misi 20. července 1969. Na povrch Měsíce jako první člověk vstoupil velitel posádky Neil Armstrong. Doprovázel jej Edwin "Buzz" Aldrin, zatímco Michael Collins zůstal na palubě vesmírné lodi.

Téma Apollo 11 v článcích Technet.cz:
O čem si povídali kosmonauti Apolla 11. Poslechněte si tisíce hodin „ticha“
Co kdyby Apollo 11 zůstalo na Měsíci? Pohřbili by je přes rádio zaživa
Vlajky na Měsíci stále stojí. Podívejte se na důkaz ze sondy LRO

Nejčtenější

U Prochorovky to bylo jinak. Němci nám kradou tankovou bitvu, zuří Rusko

U Prochorovky se v červenci 1943 odehrála jedna z největších tankových bitev.

Nejslavnější tanková bitva u Prochorovky je ruská propaganda, napsal Die Welt s odkazem na zjištění německých a...

K síti se připojila největší solární elektrárna. Rekord dlouho nevydrží

Pohled na elektrárnu Nur Abú Zabí ze vzduchu

Ve Spojených arabských emirátech k začátku července spustili největší fotovoltaickou elektrárnu na světě. Má maximální...

Amatérský astronom vyfotografoval supertajný americký raketoplán X-37B

Americký raketoplán X-37B na orbitě

Nizozemský pozorovatel satelitů a vědecký novinář Ralf Vandebergh nejspíš udělal nejlepší fotku svého života. Podařilo...

Jeho formule chtěl každý. Autor slavných vystřihovánek slaví devadesátiny

Richard Vyškovský se svým modelem cisternové stříkačky CAS 32 na podvozku Tatra...

Richard Vyškovský je pro laickou veřejnost nepříliš známé jméno, v modelářské komunitě je však doslova celebritou. S...

Největší dobrodružství 20. století začalo o tři čtvrtě sekundy později

Tři Američané právě odstartovali na misi, kterou bedlivě sleduje celý svět.

Ani ostřílený hlasatel vesmírného střediska na Mysu Canaveral nedokáže zakrýt pohnutí. Je 16. července 1969, 9:32 ráno...

Další z rubriky

„Stanuli jsme na Měsíci jménem celého lidstva.“ Nové fotky z Apolla 11

Přistání člověka na Měsíci bylo nejsledovanější událostí v historii lidstva....

Přistání člověka na Měsíci bylo nejsledovanější událostí v historii lidstva. Přesto se najdou fotografie, které jste...

Češi si založili firmu, aby mohli mít svou družici. Vyjde jim start?

Do vesmíru poletí česká vědecká družice Lucky-7, vyvinuli ji vývojáři z ČVUT

V pátek pátého července 2019 zamíří na oběžnou dráhu Země česká vědecká družice Lucky-7, kterou vyvinula a postavila...

Odstartovala nejsilnější raketa světa. Nese desítky satelitů a plachetnici

SpaceX poslala do vesmíru Falcon Heavy 25.6.2019 v 8:30 našeho času. Na palubě...

V úterý 25. června ráno v 8:30 našeho času znovu odstartovala nejsilnější raketa současnosti, Falcon Heavy. Vynesla...

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Najdete na iDNES.cz