„Baví mě nacházet cesty, jak na lidi přenést emoce skrz hudbu. Při skládání mám pocit, že ke mně hudba odněkud přichází a jsem jako hromosvod, skrz nějž se emoce otisknou do vytvořeného díla. Vidět, že moje hudba lidi zasáhne, je jako nějaká magie,“ přibližuje jednatřicetiletý Robin Schenk.
„Co jsi složil na dědově pianinu, teď zní tímhle obřím divadlem. Ten moment si budu pamatovat do konce života, i když to pořád ještě úplně nechápu.“ Tak jste okomentoval uvedení Devíti křížů. Po několika vyprodaných reprízách už věříte, že se to děje?
Pořád to vstřebávám. Možná si až za pár let uvědomím, že jsem dostal příležitost, která se skladateli naskytne třeba jen jednou za život. Měl jsem obrovské očekávání, jestli se mi šanci podaří proměnit, a podle zájmu se zatím zdá, že muzikál bude úspěšný. Je za tím tolik práce a zhmotnění Devíti křížů na jevišti je pro mě jeden z největších životních zážitků.
Nad hudbou jste strávil dva a půl roku, to je dlouhá doba...
S Petrem Štěpánem a Miroslavem Ondrou (spoluautory muzikálu, pozn. red.) jsme si od začátku řekli, že na nic nespěcháme a budeme se snažit vytvořit co nejlepší nový kus. Proto jsme si mohli dovolit dělat změny a na jednom hudebním čísle jsem pracoval třeba i dva měsíce. Původní premiéru z května 2020 nám pak navíc ještě posunul covid.
Robin Schenk (31)Skladatel, zpěvák, kytarista, herec a autor hudby k novému muzikálu Devět křížů, působil i jako kytarista v orchestru Městského divadla Brno. Vystudoval hudební kompozici a muzikálové herectví na JAMU. Je autorem hudby k třicítce činoherních představení, třeba pro JAMU, ke hře Mary Page Marlowová v Městském divadle Brno, Teroru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, spolupracuje s divadly v Praze, Olomouci či Ústí nad Labem. Láká ho i filmová hudba. Ve volném čase cvičí, plave, chodí po horách, píše básně a zajímá se o umění. |
Inspirovaly vás hory, ale ne na Vysočině, kde se děj odehrává, nýbrž Orlické hory. Jak to?
Moje rodina tam má totiž chatu. S Petrem a Mirkem jsme tam pořádali několik soustředění. Chata je moje útočiště, kam se občas zavřu klidně na dva týdny úplně sám, jen si tam dovezu klávesy a počítač a skládám. Chtěli jsme, aby se nejen v hudbě, ale celém představení odrazila česká příroda. Hluboké lesy, nad nimiž se valí mlhy, v sobě skrývají něco tajemného, občas až děsivého, právě tak to mohlo tehdy v 16. století vypadat i v Lesním Hlubokém, kde se příběh odehrává. Nasávat atmosféru horské krajiny pro mě bylo velmi inspirativní. Hory, divoká, nezkrocená příroda, které v té době bylo mnohem více – to jsme chtěli, aby se odrazilo i na jevišti. Ale inspirací jsem měl víc, včetně folkloru, současné i církevní hudby.
Pojďme na začátek. Jak se zrodila myšlenka zpracovat legendu, která je sice v regionu známá, ale asi málokdo přesně ví, o čem je?
První impulz vlastně už před lety vzešel ode mě. Petr s Mirkem mě učili na JAMU a já je na konci studia oslovil s nápadem, co kdybychom napsali muzikál. Když za mnou za pár měsíců přišli, že mají výborný námět – legendu o devíti křížích, kterou ještě nikdo divadelně nezpracoval, neváhal jsem ani vteřinu.
Má legenda kromě křížů u dálnice další hmatatelné stopy?
Dochovaných je několik jejích verzí. Nejstarší je píseň z přelomu 17. a 18. století, v níž se zpívá o krvavé svatbě u devíti křížů. Z čeho jsme vycházeli, vydá na odstavec textu: přijede zraněný handlíř, jehož se ujme statkář. Handlíř se zamiluje do jeho dcery, statkář mu ji ale nechce dát, tak odjíždí do světa pro peníze… To je základ, který jsme rozvinuli, aby v něm bylo víc zvratů, vývoj charakterů postav. Chtěli jsme také ukázat, že vše není černobílé.
V alternaci ztvárňujete kněze. Muzikálové herectví máte ostatně vystudované a hrajete třeba Skye v Mamma Mia! Měl jste zájem o hlavního hrdinu Luku?
To je otázka spíše na režiséra a Petr Gazdík má vcelku přesný odhad. Vybral Ondru Studénku a Libora Matouše a já jsem do toho samozřejmě nemohl mluvit, ale myslím, že zvolil výborně.
Jako autor na jevišti máte potřebu mít vše pod kontrolou?
Je fajn vidět to celé zevnitř, můžu zajít za dirigentem a říct drobnou poznámku. Když jsem na pár reprízách nebyl, měl jsem nejdřív strach, že beze mě představení přece nemůže fungovat (směje se). Ale zjevně funguje dobře, i když na něj nekoukám, takže už ho nechávám žít svým životem.
Možná tu otázku teď nechcete slyšet, ale co další muzikál?
Vlastně už od jara, tedy první předpremiéry Devíti křížů, jsme ucítili, že se zadařilo. Svezli jsme se na vlně pozitivní energie a usoudili, že má smysl, abychom tvořili dál. Takže ve stejné trojici píšeme další muzikál. Bude ale úplně jiný, v odlišném žánru, abychom nevykrádali sami sebe. Opět jsme si řekli, že nebudeme na nic spěchat, protože vidíme, že má smysl tomu čas věnovat. Takže uvidíme, jak dlouho nám to bude trvat.
Hrajete v muzikálech, skládáte hudbu, koncertujete. Jste hlavně skladatel?
Teď každopádně víc skládám, než hraju v divadle, a víc tvořím i svou popovou hudbu. Baví mě vystupovat s kapelou, nebráním se ani větší roli v divadle. Když jednu z věcí, které mě baví, dlouhodobě nedělám, o to víc mi pak chybí. Když jen skládám, chybí mi jeviště, potřebuju to kombinovat.
Po gymnáziu Matyáše Lercha jste šel studovat hudební kompozici na JAMU, teprve tehdy jste se začal učit hrát na klavír. Co vás z gymplu přivedlo ke studiu hudby?
Bylo to zřejmě nevyhnutelné, protože jsem v jednu chvíli přišel na to, že hudbou dokážu vyjádřit něco, co jinými prostředky nejsem schopný. V patnácti jsem s kytarou v ruce začal skládat písničky, pak jsem najednou zkusil psát i komplikovanější věci, skladby pro orchestr, aniž bych o tom něco věděl. Se svými skladbami jsem se zkusil přihlásit na kompozici na JAMU. Za tři měsíce jsem se musel naučit hrát na klavír. Když mě vzali, byl to pro mě impulz, že mám jít touto cestou.
Vydal jste několik singlů. Jak zní vaše hudba?
Je asi nejbližší alternativnímu rocku nebo indie. Mám rád kombinaci rockové hudby s prvky symfonické hudby nebo orchestrálními prvky. Hudba, která je velkolepá, ale přitom ne zbytečně nabubřelá. Mám rád Imagine Dragons nebo The Killers, tímto směrem alternativního rocku jdu. Za poslední rok jsem vydal čtyři singly, album je v plánu, ale kvůli premiéře Devíti křížů a hudbě do dvou dalších činoher v Uherském Hradišti a Praze se mi to všechno trochu posunulo. S některými písničkami jsem koncertoval v létě a celé album bych chtěl do konce roku dodělat.
Máte svou kapelu?
Dávám dohromady kapelu složenou hlavně ze svých kamarádů muzikantů, které jsem za ty roky postupně potkal. Nejde o stálou kapelu, měli jsme pár koncertů, v prosinci bychom měli vystoupit na náměstí Svobody při Brněnských Vánocích. Je v ní třeba Jeroným Šubrt z Lake Malawi a další skvělí muzikanti.
Zpěvák, kytarista, herec, skladatel. Kde se vidí čtyřicetiletý Robin Schenk za deset let?
Asi to nebude v Brně… Vzrušuje mě americká hudební scéna a muzikálová newyorská scéna. Chtěl bych se prosadit v Americe, to je můj největší sen.
