Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Za dobrou satiru padáka nedostanu, říká kolegům herecký veterán Grygar

  12:21
Když byla divadla zavřená a nemohl hrát, napsal si herec Jan Grygar pro sebe monodrama, které v tomto týdnu uvedlo Národní divadlo Brno na Malé scéně Mahenova divadla. Přestože název Jak krásně jsme si žili může evokovat, že se vztahuje k době před pandemií, herec ujišťuje, že o covidu rozhodně není.

Herec Národního divadla Brno Jan Grygar využil nedobrovolnou pauzu na jevišti a napsal pro sebe monodrama Jak krásně jsme si žili. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

„Hra je plná příběhů z mého života a vzpomínání. Zároveň je to pocta ženám, bez kterých bychom byli my chlapi ztracení. Kolikrát si však neceníme toho, co máme,“ přibližuje Jan Grygar, jenž se divákům v hlavní a jediné roli představí jako fotbalový fanoušek Karel.

Jste sám fotbalový fanoušek?
Jsem. A jsem sparťan, což se v Brně moc nenosí, takže jsem postavu ve své hře napsal jako fotbalového fanouška brněnského klubu.

Jak moc jde o autobiografii?
Autobiografie to vlastně není, i když v ní je hodně příběhů ze života mého i mých kamarádů. Je to tragikomedie o tom, že si kolikrát neceníme toho, co máme, a uvědomíme si to až ve chvíli, kdy o to přijdeme. Moje hra je poctou ženám, i když to tak zpočátku nemusí vypadat, když fotbalového fanouška Karla jeho žena „buzeruje“ přes zeď, jestli je přezutý nebo jestli si dal tácek pod pivo. Je to pocta ženám, bez kterých my chlapi žít nemůžeme.

Název lze pochopit tak, že odkazuje k tomu, jak krásně jsme si žili před covidem. Tak to tedy není?
Ne. Plakát jsme fotili na hřišti za Lužánkami, tak si to někdo může vztáhnout třeba i k fotbalistům, když sestoupili do druhé ligy. (směje se) Ale je to hodně o vzpomínání a každý má na co vzpomínat. Každý si tam najde svoje, určitě hra není jen pro moji generaci, ale i pro mladší. Někdo ji bude brát jako hříčku a bude se smát hodně, jiný se jen usměje pod vousy a připomene mu i něco z jeho života.

Hru jste napsal, když byla divadla zavřená. Byl hlavním impulzem stesk po divadle?
Spíš to, že jsem se předtím byl podívat na Stěhování duší, které na Malé scéně hraje Maruška Durnová. V divadle jsem 37 let, tuto scénu jsem otevíral a mám na ní určitě odehráno nejvíc. Tak jsem si říkal, že bych si také nějaké monodrama zahrál. A protože do Brna dojíždím od Letovic, mám dost času na přemýšlení. A po cestě mě napadaly takové kameňáky, které bych do hry použil. Šéfovi se moje vize líbila. A když jsem na to měl v koronakrizi čas, pustil jsem se do psaní.

Herec Národního divadla Brno Jan Grygar využil nedobrovolnou pauzu na jevišti...

Není to ale vaše prvotina…
Vlastně není. S výtvarníkem Josefem Daňkem jsme napsali pohádku Kocour v botách, která se ale nehrála, pak Ezopovy bajky. Napsal jsem i filmový scénář, ale nikdy jsem to nikomu nechtěl ukázat. Tatínek je spisovatel, máme to v rodině, ale grafomanů je spousta, tak proč se do toho cpát. Pro napsání hry mě inspirovalo i to, že pro kolegy na Vánoce pravidelně hraju loutkové divadlo se skeči, kdy celkem ostře reaguji na věci, které se dějí v divadle. Kolikrát se kolegové divili, že se nebojím, jestli mě nevyhodí, ale já říkám, že za dobrou satiru padáka nedostanu.

Monodrama jste ještě nehrál?
Nehrál a musím říct, že je to těžká disciplína. A ještě těžší je, když si ho sám napíšete. Příběhy ze svého života jsem schopen odvyprávět vlastními slovy, ale režisér David Kaloč, kterého jsem si vybral, byť mě nikdy nerežíroval, mi říká: Honzo, říkej to tak, jak jsi to napsal, je to lepší a přesné. A má pravdu. Jako herec si řeknete, že to uděláte trochu jinak, a to není dobré. To je velký rozpor autora a herce. Ale když jsem na jevišti, jsem rozhodně herec, nikoli autor.

Jste na sebe jako herec přísný? Patříte k těm, kteří nebývají stoprocentně spokojení se svým výkonem?
Především sám sebe nemůžu vidět v televizi. Natočil jsem toho poměrně dost, ale moc se na to nedívám. Až po letech, to už mi nevadí. Říkám si, že je to někdo mladší. (směje se) Ale svůj hlas jsem schopný poslouchat.

Četnické humoresky si tedy nepustíte?
Když je dávají v televizi, rád se na ně podívám. Dneska už jo. Jsou pro mě přesně tím vzpomínáním, „jak krásně jsme si žili“. Když seriál vznikal, měli jsme pocit, že točíme úplně běžnou detektivku, kterou v Praze odmítli. Po první sérii měly neuvěřitelný ohlas a dodnes patří do zlatého televizního fondu. Dívám se na ně i proto, že vzpomínám na kolegy, kteří tady bohužel už dneska nejsou… Toníček Moskalyk, Erik Pardus, Franta Švihlík. Bohužel, to je život.

Máte nějakou roli, která se do vás nějak otiskla, byla pro vás zásadní?
Jako herec jsem nikdy neměl sny. K divadlu jsem se dostával oklikou, protože mě nemohli vzít na studia kvůli tatínkovi, který byl v emigraci. Začínal jsem jako elév v mosteckém divadle. A byl jsem rád, že můžu být u divadla. Hrál jsem Chlestakova v Revizorovi v mosteckém divadle a na tuto roli mě pak brali i sem do Brna. Hrál jsem mnoho pěkných rolí, třeba Cyrana nebo Malvolia ve Večeru tříkrálovém. Všechny role, které jsem hrál, mám rád. A je mi jedno, jestli je to malá, nebo velká role.

Jan Grygar

(66 let)

  • V Národním divadle Brno je od roku 1984. Mezi desítkami rolí, které ztvárnil, je například Cyrano z Bergeracu, Roy Hubley v Apartmá v hotelu Plaza, Vodník v Lucerně nebo Šamrajev v nově nazkoušeném Čechovově Rackovi. 
  • Do povědomí televizních diváků se nejvíc zapsal rolí strážmistra Václava Jaroše v Četnických humoreskách. V dabingu zažil zlatou éru v 90. letech. 
  • Začínal jako vychovatel na základní škole. Když ho z politických důvodů nepřijali na DAMU, přihlásil se na pedagogickou fakultu. 
  • Působí v prezidiu Herecké asociace, je členem komise pro udělování státních vyznamenání v oblasti kinematografie. Spolupracuje také s klubem zdravotně postižených a diakonií v Letovicích.

Do brněnského angažmá jste nastoupil v roce 1984, prý jste předtím nikdy v Brně nebyl.
Jen jednou, když jsem byl na vojně, eskortovali jsme sem vězně na Cejl. Když jsem dostal nabídku do Brna, jako Pražák jsem chtěl angažmá v Praze. První tři roky jsem se pořád těšil, že se posunu do Prahy, ale když jsem pak nabídky do pražského angažmá dostal, odmítl jsem je. U Letovic jsem si koupil dům, na venkově se mi moc líbí. A Mahenka je tak nádherné divadlo, že u nás hezčí nenajdete. Mohl jsem jít do Rokoka nebo Městských divadel pražských, ale to je pro mě malý prostor. Nabídku do velkého divadla jsem dostal až v padesáti, a to už jsem říkal, že nemá cenu. Tady v Brně jsem našel práci v divadle, rozhlase, dabingu, televizi, neměl jsem a nemám důvod nic měnit. Do Prahy jezdím za tatínkem a za kamarády, kteří ale rádi přijedou i na Moravu.

Změnilo se za ty roky něco ve vztahu začínajících herců a hereckých bardů?
Když jsem sem přišel, bylo v souboru 42 herců. Přišel jsem z malého divadla rodinného typu v Mostě a byl to pro mě šok. Tady je pánská strana, tady dámská. Některé dámy jsem vůbec nepotkal, když jsme se nepotkali na jevišti, viděli jsme se jen na děkovačce. Když jsem ve hře Pan Puntila a jeho služebník Matti hrál s panem Josefem Karlíkem, choval se ke mně jako novému kolegovi úžasně. Nikdo mi neházel klacky pod nohy, ale samozřejmě čekali, jestli obstojím. Pak mě vzali mezi sebe. Bylo tady pár kolegů – jak se říká – čím menší herec, tím větší frajer. Já jsem si řekl, že nikdy takový nebudu. Teď přišlo hodně mladých kolegů a jsou vynikající.

Jakou roli má u herce hrát pokora?
Pokora musí být veliká. Jsem členem prezidia Herecké asociace a náš první prezident Tomáš Töpfer vždycky říkal, že herecký život se dá přirovnat k jízdě vlakem. Jako mladý potřebujete nastoupit a někdo vám musí podat ruku, abyste neupadl, pak záleží jen na vás, jestli jedete první, druhou třídou, nebo na uhláku, a pak ke konci potřebujete důstojně vystoupit. I v tom je pokora – umět pomoct druhým nastoupit a vystoupit.

Kromě hraní také učíte rétoriku. Koho učíte?
Školím ve firmách manažery, ale školil jsem také psychology. Jednání s pacientem je také hraní role. Oni se tomu někdy brání, ale je faktem, že v ordinaci je to podobné jako s klapkou u filmu, i když jste naštvaní, máte špatnou náladu, když vejde do místnosti pacient, klapka, úsměv a musíte odvést profesionální výkon. Učil jsem je, jak si navodit tyto pocity, jak mluvit, pracovat s rekvizitou. Stejně jako v divadle i v životě používáme rekvizity. Třeba když si dáma začne pohrávat s řetízkem na krku, to je past na chlapa. (směje se) A i tohle je divadlo, které žijeme ve svých životech. Jen my herci jsme v tom trénovaní a dokážeme lépe zpracovat emoce.

Už jste zmínil, že žijete u Letovic a že se vám zalíbilo na venkově. Chováte ještě včely a ovce?
To je jedna z věcí, proč jsem zůstal na Moravě. U Letovic máme malý statek, kde s manželkou chováme ovce, slepice, kachny, husy. Včely teď bohužel nemám, protože u nás byl včelí mor a potom je dva roky zákaz. Svůj volný čas trávím tam. Jezdí za mnou kamarádi z Prahy a říkají, jak se mám, jak si tady spokojeně žijeme.

  • Nejčtenější

Na plovárně topili desetiletého kluka, napjatá situace ve Znojmě se vyostřuje

Dlouhodobé problémy s Romy ve Znojmě gradují kvůli údajnému středečnímu napadení desetiletého chlapce na místní plovárně. Kvůli incidentu zasedla hned následující den bezpečnostní rada města, znovu...

Z jezírka na dně Macochy se stala obří laguna. Bouřka zaplavila bahnem i Dům přírody

Běžně malé jezírko na dně propasti Macocha na Blanensku proměnily páteční silné deště a bouřka v obří lagunu. Z ní pak do Punkevních jeskyní proudily potoky vody. Pro veřejnost jsou proto...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Znojmo se stává nebezpečným městem, tvrdí politici. Lidi děsí křik i potyčky

Znojemská radnice chce větší klid v ulicích, v nichž se množí konflikty. Vedení města shání další strážníky, na těch si však zároveň lidé vylévají zlost. Pomoc má přijít z Jihlavy.

Zemřel nejstarší český mořeplavec. Cestu kolem světa mu zhatil střet s tankerem

Hned sedmnáctkrát přeplul Atlantik, pouze tisíc kilometrů mu scházelo, aby v důchodovém věku dokončil plavbu kolem světa. Oldřich Karásek patřil mezi nejznámější české mořeplavce. Ve věku 91 let...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

V Brně položili nové koleje vedoucí odnikud nikam, tramvaje je nevyužijí

Koleje vedoucí odnikud nikam přibyly na opravovaném mostě v Merhautově ulici v brněnských Černých Polích. Začínají i končí v silnici. Dělníci je tam položili i přesto, že tramvaje po nich, minimálně...

Učitelka se na školním výletě opila tak, že ji musela odvézt záchranka

Pondělní výlet žáků jedné z břeclavských škol na brněnský hrad Špilberk měl nečekané vyvrcholení. Učitelka se v areálu opila takovým způsobem, že kvůli ní museli na místě zasahovat policisté a...

Co týden, to nehoda MHD. Oprava ulice, kde se nejvíce bourá, se stále posouvá

Z relativně běžné ulice Křenové poblíž centra Brna se stala postupně přetížená silnice, která svým uspořádáním neodpovídá dopravě, jež tudy projíždí. Mísí se tu auta i veřejná doprava a do toho pěší...

Dopravní podnik ustoupil, zákaz rádia v brněnské MHD skončil. Vydržel měsíc

Zhruba měsíc vydržel v Dopravním podniku města Brna (DPMB) zákaz poslechu rádií a mluveného slova. Městský dopravce ustoupil od tohoto nařízení a šoféři si mohou opět zapnout rádio nebo třeba podcast...

Obnova domova pro seniory v Hodoníně poničeného tornádem začne v červenci

Tři roky už je domov pro seniory v Hodoníně, známý jako S-centrum, opuštěný. Na den přesně před třemi lety jej zasáhlo ničivé tornádo a budova se po řádění živlu stala neobyvatelnou. Všichni klienti...

Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku
Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku

Profesionální trenér sportovců-profesionálů i hobbíků, vytrvalec a závodník, Jan Kempa, je mužem činu. Svůj život obrátil v patnácti doslova...

Výhru ze Survivoru utratil Mikýř za rozhovor v prázdné O2 areně, vydělal miliony

Martin „Mikýř“ Mikyska (30) vytěžil své vítězství v reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 na maximum. Povedl se...

Rok od zkázy ponorky Titan. Vyplouvají děsivá zjištění i nové otázky

Před rokem, 18. června 2023, se v severním Atlantiku ztratila ponorka Titan společnosti Ocean Gate. Pátrání potvrdilo...

Zpěvačka Katy Perry ukázala prsa. Fanoušci řeší, zda to má zapotřebí

Katy Perry (39) vydá v červenci nový singl s názvem Woman’s World, který podpoří i videoklipem. Aby řádně nalákala své...

Velká proměna Michala Davida: dvacet kilo dole. Žádné pivo, ale fitko a tenis

Michal David (63) zhubl v posledních měsících dvacet kilo a cítí se výborně. V rozhovoru pro iDNES.cz muzikant...

Příběh Vlaďky: Jsem v šoku. Manžel má milenku, je starší a ošklivější než já

Neříkám, že naše manželství nemělo žádné mouchy, ale myslela jsem si, že nám to docela klape. Pravda je ale někde...