Jednali jste se zástupci průmyslových podniků, jak jsou na tom?
Nejde jen o ceny energií. Problém je i v tom, že kvůli cenám firmy ztrácejí objednávky. Když třeba firma za tři koruny vyrábí aluminiová víčka na jogurty, protože se do ceny víčka tolik promítá cena elektřiny, tak si je od ní nikdo nekoupí. A zákazníci si to víčko jdou koupit do Číny nebo do Turecka, kde je cena elektřiny jiná.
Jak je na tom kraj a jeho organizace?
Koupili jsme elektřinu za 16 tisíc korun za MWh, stát nám to bude částečně kompenzovat, takže ve výsledku zaplatíme šest tisíc korun za MWh. Takže na půl roku elektřinu zajištěnu máme.
S plynem to je ale horší.
Plyn nakoupený zatím nemáme, protože ten nakoupit nejde. Není na volném trhu. Naštěstí máme šest ze sedmi nemocnic připojeno na centrální zásobování teplem, jen krnovská je vytápěná plynem. A pro tu, věřím, plyn seženeme. Tady nám musí pomoci vláda.
Jak to bude se školami?
Spousta škol je na centrálním zásobování teplem, ty zbylé jsme zařadili na seznam organizací, které by měly být zásobovány Priskem (státní firma, jež by měla pro vládu zajišťovat zásobování energiemi, pozn. red.).
A když nebudou?
Tak budou děti doma. Ale to je otázka této zimy, pak už by mělo být klidněji. Když se bavíme třeba s Veolií, ta na svých plánech nemění nic, stále počítá s plynem. Plynu je ve světě dost, jen musíme vybudovat cesty, kterými se k nám bude dostávat. Musíme vydržet do roku 2028, do té doby potřebujeme uhlí.
Proč právě do roku 2028?
Protože do té doby budou v Třebovicích, největší ostravské teplárně, topit uhlím. Pak tam dostanou plyn. Třebovice zajišťují vytápění zhruba třetiny ostravských odběratelů, co se týče lidí, je to možná ještě více.
Jak moc jsou domácnosti v kraji centrálně zásobované teplem závislé na černém uhlí?
Na CZT (centrální zásobování teplem, pozn. red.) je v kraji zhruba 245 tisíc domácností. Lidí to bude podstatně více. Když odečtu Krnov, kde se vytápí biomasou, Nový Jičín nebo Opavu, kde se vytápí plynem, částečně se biomasou vytápí i ve Frýdku-Místku, tak mi zbývá nějakých 150 tisíc domácností. Když to vynásobím třemi, můžu být někde okolo půl milionu lidí, kteří jsou závislí na vytápění uhlím.
Kraj však není v těžbě černého uhlí soběstačný.
V OKD se vykope pětina toho, co je potřeba. Zbytek musíme dovézt.
Kde to uhlí brát? Například Polsko nedávno zakázalo jeho vývoz.
Na vytápění domácností potřebujeme milion tun. Na teplo ve firmách milion tun. Tři miliony tun potřebují koksovny v rámci hutních podniků, OKK Koksovny nepočítám, při vší úctě k panu Otavovi (majitel OKK Koksoven, pozn. red.), ty většinu produkce vyváží, jestli nebudou mít v Německu jejich koks, je nám z pohledu kraje jedno. A pak jsou taky Dětmarovice, které využívají energetické uhlí. To jsou celkem tři miliony tun energetického uhlí a tři miliony tun koksovatelného.
Jak a kde ho sehnat?
Koks potřebujeme. Když nebude koks, nebudou Třinecké železárny, nebude Liberty Ostrava. A to jsou firmy, které na svůj provoz vážou další tisíce pracovních míst.
Co se s tím dá krátkodobě a dlouhodobě dělat? Jsou cestou třeba malé modulární reaktory?
To je otázka desítek let, tolik času nemáme. Než se tyto reaktory prověří a uvedou do praxe, to ještě potrvá. Ještě nejsou ani prototypy, my musíme řešit energetickou bezpečnost dříve.
Co tedy dělat?
Počítali jsme to, co s krajem bez uhlí. Jádro je na dlouho, modulární reaktory navíc mohou být jen na několika místech v regionu, takže tudy cesta nevede. Obnovitelné zdroje dokážou zajistit nějaká tři procenta potřeby, sluníčko a vítr tady nemají úplně optimální podmínky. Geotermální energie by teoreticky šlo využívat, ale museli bychom mít stovky vrtů.
Ale geotermální vrty asi nejde dělat všude.
Nejde. Navíc by to nešlo stihnout ani časově. Z toho, co jsme zjistili studií, můžeme nahradit možná polovinu potřeby energetického uhlí. OKD nyní dokáže těžit 1,2 milionu tun uhlí. Energetického i koksovatelného.
Ale tomu už tak dlouho zřejmě nebude.
Nebude. A je tady další problém, po roce 2026 skončí OKD i EIA. A na té se bude muset začít pracovat. Vyřešila by to třeba změna zákona, že se na podzemní stavby EIA nevztahuje.
Se studií EIA by přece neměl být problém.
Třeba u Poláků to problém je. Cokoli se jim pošle, to nám vrací, posílají spousty dopisů. To tu studii prodlužuje.
Co bude po roce 2025 s OKD?
Do roku 2025 může OKD těžit nějaký milion tun uhlí ročně, to ty horníky ještě uživí. Po roce 2025 by mohli na ČSM těžit 300–400 tisíc tun ročně. A to už by moc výnosné nebylo. V současnosti řeší Diamo, zda by se dalo vrátit na doly ČSA, Darkov nebo Staříč.
Na Dole Staříč už byla zasypaná šachta Chlebovice, kde se těžilo, Darkov by se musel prohloubit, ČSA by musel zamířit pod karvinské Staré Město. To nezní moc nadějně.
Hlavně by tu studii nemělo dělat Diamo. To je firma, která chce zahlazovat následky těžby. Takovou studii by měli dělat v OKD. To chce těžit. Ale to je detail. Problém je, že by ty náklady stály minimálně jednotky miliard.
To by se při současných cenách mohlo vyplatit. Co když však třeba skončí válka a ceny spadnou?
Nechtěl bych být v kůži toho, co o tom bude rozhodovat. Právě proto je to velký problém. Dnes všichni volají po tom, aby se těžilo dál, ale kdo se podepíše pod to, že se budou investovat miliardy?
Co tedy dělat?
Aby mohli v Liberty uzavřít část koksárenských baterií, a tím snížit spotřebu uhlí, musíme do areálu dostat vedení velmi vysokého napětí z Nošovic. A to stejné potřebují v Třinci.
V Liberty plánují, že se VVN má začít stavět brzy.
ČEPS říká, že to postaví do roku 2045. Jestli to chtějí rychleji, ať si to postaví sami. My jsme Liberty během tří dnů zpracovali všechny potřebné papíry, ale stačí jeden člověk, který se proti úředním rozhodnutím odvolá a bude z toho Prodloužená Rudná 2, nekonečné martyrium boje za dostavbu. Přitom to vedení znamená milion tun uhlí, které můžeme ušetřit. A to samé je VVN Guty – Třinec. To by byl další milion tun uhlí.
Jsou i jiné možnosti?
Další možností, jak uspořit uhlí, jsou uhelné kaly. Těch tady máme oficiálně zhruba šest milionů tun, neoficiálně možná i víc. Ty by se mohly míchat v rozumném poměru s vytěženým uhlím. Dokážu si představit, že by se tak mohlo domíchávat ještě několik let po skončení těžby, kdy by stát koupil třeba tři miliony tun uhlí na sklad a ty by se pak postupně domíchávaly s kaly.
Kolik by se tak vyřešilo?
Tím bychom mohli překlenout mezeru po skončení těžby v roce 2025 alespoň do roku 2030.
Pořád však počítáte, že zbytek doby do příchodu modulárních reaktorů přežijeme na plynu. Kde ho vzít?
Zase ho musíme dovézt. Máme spočítáno, že jenom náš kraj by potřeboval pět procent celosvětové kapacity tankerů na LNG. Myšlenky Diama, že budou těžit plyn, jsou hezké, ale to jsou věci, které musí dělat odborné firmy. Důlní plyny tady těží Greengas, umí to OKD, nakonec ale i to Diamo.
Co ten další plyn?
Dalších deset procent dělá biomasa. Když by stát řekl „je krize, je válka, pojďme spalovat odpady“, dokážeme tak získat dalších deset procent. Takže když to spočítám, jsme na padesáti procentech spotřeby energetického uhlí. Ne hned, protože by se tomu musely přizpůsobit technologie, ale po roce 2025 by to mohlo jít.
Co dál?
Zase jsme u kalů. Ideální na zpracování kalů je plazma, pyrolýza. Výsledkem pyrolýzy je plyn a antracit. Proč ne. Kdyby OKD polovinu těžby kalů pyrolyzovalo, je to dvacet procent současné potřeby plynu v kraji. Za mě to je věc, kterou bychom mohli udělat, dává logiku. Takto bychom dokázali nahradit polovinu energetického uhlí.
A dál?
Musíme doufat, že do Evropy poplyne dost plynu a nebude to trubkami, jako je Nordstream a Družba. Plynaři se shodují, že do tří let tady zase bude plynu dost, že se dokážeme napojit na nové zdroje. Tlačíme na vládu, tlačíme na Síkelu, to řešeni tady je.
