RECENZE: Otcovský Javier Bardem je Dobrý šéf a ještě lepší hráč

V rámci festivalu španělských filmů La Película vstoupil do českých kin Dobrý šéf, vítěz španělských výročních cen Goya, držitel tamního historického rekordu počtem dvaceti nominací a reprezentant v loňské oscarové bitvě neanglicky mluvených děl.

Nepřekvapí, že jedna z národních trofejí putovala k představiteli titulní role, právě Javier Bardem totiž činí ze smutné komedie vyloženě labužnickou záležitost. Někdy stačí přivřít oči a vychutnávat si pouze hlas osobitého nositele Oscara za thriller Tahle země není pro starý.

Ovšem Dobrý šéf představuje podívanou zcela jiného ražení, civilně laděnou společenskou satiru založenou na portrétu hlavního hrdiny, jenž s otcovskou vlídností vládne rodinné továrně vyrábějící váhy. Však také moudrou filozofii rovnováhy káže na každém kroku.

Ovšem jak se blíží finále soutěže místních firem o cenu pro nejlepší regionální podnik, svou vlastní vyrovnanost hrdina postupně ztrácí, sahá ke stále nevybíravějším metodám a nakonec vyjeví svůj pravý charakter naplno přiznáním, že „občas se váze musí pomoci“.

Velkorysou dobromyslností, s níž přistupuje ke svému personálu od letitého kamaráda až po vlastní milenky, okouzluje pan továrník druhé i sám sebe, v Bardemově pojetí by snad vyhrál i anketu o nejlepšího zaměstnavatele roku. Jenže pak se vývěsní štít velké šťastné rodiny začne pozvolna drolit.

Nejprve jeden z vyhozených pracovníků odmítá odejít s náležitým odstupným v tichosti a rozpoutá veřejnou rebelii, do níž zapojí své malé děti a transparenty s vlastními rýmovačkami. Mimochodem debaty o kvalitě poezie, které buřič vede s vrátným, dodávají historce mile groteskní příchuť.

Současně šéfův kamarád, dosud spolehlivý vedoucí výroby, začne vršit profesní chyby, protože se utápí v chorobném bolestínství kvůli krizi svého manželství. Kromě toho musí Bardemův spasitel všehomíra tahat z průšvihu syna věrného zaměstnance – což, jak se v motivu krvavé tragédie ukáže, nebylo zas tak úplně nezištné.

A ke všemu se ještě zaplete se stážistkou, z níž se vyklube jednak dcera rodinných přátel, jednak žena, která si vyděračské metody svého nadřízeného až nebezpečně rychle osvojí.

Dobrý šéf

65 %

Režie a scénář Fernando León de Aranoa, hrají Javier Bardem, Manolo Solo, María de Nati, Sonia Almarcha

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.1

V pohádce by došel potrestání, prozření a pokory, jenže Dobrý šéf se odehrává mezi běžnými smrtelnými hříšníky, jejichž zranitelnost danou přirozeným sebeklamem a pudem sebezáchovy se Bardemovi daří postihnout vskutku mistrovsky. Dokonce na okamžik společně s ním uvěří i divák, že vše přece konal v nejlepším úmyslu a mohl jen žasnout, kolik děr v navenek bezchybné fasádě objevil.

V prvé půli Dobrý šéf ztrácí tempo, řada scén má dvojnásobnou délku, než potřebuje, také je dlouho jasné, kudy směřuje k uzavření dramatického oblouku, a smíchem se zrovna nehýří. Nicméně Bardemův vlídný prevít natolik odzbrojuje, že se s ním člověk nerad loučí.