V kariéře hasiče jste toho stihl hodně. Byly požární výjezdy běžnou součástí vaší práce?
Když jsem byl v jednotce požární ochrany v Krumlově, byla to samozřejmost. Ale dá se říct, že všechny moje dřívější pozice byly úzce spojené s výjezdovými hasiči a operačním řízením. Souběžně s téměř všemi funkcemi jsem zastával také služby řídícího důstojníka a podílel jsem se na řadě mimořádných událostí jako velitel zásahu. Kromě toho jsem ještě donedávna měl odbornost pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou, říkáme tomu instruktor lezec, a totéž i pro potápění. Doufám, že i z toho je mé spojení s terénním výkonem patrné.
A co u vaší současné pozice? Stále se můžete podívat do terénu, nebo jste jen v kanceláři?
Úkolů v kanceláři určitě přibude, ale funkci řídícího důstojníka máme nastavenou i pro krajské ředitele. Systém je připravený tak, že díky němu může zásah u rozsáhlých mimořádných událostí převzít jako velitel zásahu i ředitel.
A je po tolika letech zásah něco, co vás stále láká?
Mimořádná událost má v drtivé většině negativní dopad na lidi. Nelze tedy říct, že bych se na ně těšil. Ale pořád si myslím, že to je pro mě velká výzva, při které lze najít překvapení, na které musí člověk reagovat a hledat řešení, aby lidem co nejvíc pomohl. To platí pro všechny hasiče. Naše práce ale není jen o zásazích. Je tu operační středisko, prevence, ochrana obyvatel a mnoho dalšího. Zásah je to nejviditelnější, ale bez toho skrytého zbytku by naše práce dělat nešla. Spolupracujeme i v integrovaném záchranném systému, s krajem i obcemi.
Martin SvitákJihočeský rodák se pro práci u hasičů rozhodl už při studiu gymnázia v Českém Krumlově, po jehož dokončení nastoupil na katedru požární ochrany a bezpečnosti práce na Vysoké škole báňské v Ostravě. Jako hasič začal pracovat v roce 1990 u sboru v okresu Český Krumlov. Brzy se stal zástupcem velitele útvaru, pak postoupil, byl okresním ředitelem odboru represe hasičského záchranného sboru. V roce 2000 se stal ředitelem tehdy krajského hasičského sboru. Ve funkci zůstal do roku 2006 a od roku 2007 působil jako náměstek pro integrovaný záchranný systém a operační řízení v Jihočeském kraji. Nyní žije v Holubově, je mu 54 let, má manželku, čtyři děti a dvě vnoučata. |
Co se změnilo za vaše dlouholeté působení u sboru?
Za více než 30 let je změna zásadní. Jako první mě napadne proměna veřejného mínění. Když jsem k hasičům nastupoval, tak nebylo zdaleka tak pozitivní jako dnes. Tehdy bylo běžné, že známí své blízké od práce u hasičů odrazovali, o to víc, když měli vysokou školu. To se vám dnes již nestane. Na tom je těch 30 let znát asi nejvíce.
Čím to je?
Souvisí to s tím, jak širokou náplň práce dnes máme a jak kvalitně úkoly dokážeme plnit. Pozitivní prezentace splněných úkolů je nejlepší reklama. Dříve jsme „pouze“ hasili požáry. Ty dnes ale tvoří jen šestinu ze všech výjezdů. Zbytek jsou technologické pomoci, dopravní nehody a další. Máme na starosti také přípravu integrovaného záchranného systému v době „míru“. Posun u zodpovědnosti a náročnosti úkolů je obrovský.
A co třeba technologie? I tam muselo dojít k zásadním změnám.
Technologický posun je za můj čas u hasičů až nepředstavitelný. Dostali jsme se na jinou úroveň. Pořád sice trochu zaostáváme a bude potřeba ještě řada investic, ale historicky je to zásadní proměna. Ale nemůžeme polevit a je třeba dál modernizovat a vyvíjet se. Technologie postupují velkou rychlostí, a pokud na pět nebo šest let zaspíme, už to nikdy nedoženeme.
Je lepší vnímání hasičů znát na zájmu lidí o práci ve sboru?
I když počet zájemců o práci hasiče v posledních několika letech klesá, lze říci, že zájem je více než dostatečný. Pro práci profesionálních hasičů byli vždy důležití i hasiči dobrovolní, bez kterých by celý systém jen těžko fungoval. Tato spolupráce byla vždy výhodná i v tom, že z jejich řad často přecházeli ti nejtalentovanější k profesionálům. Tento trend ale v poslední době začal ustávat, a tak to pro nás do budoucna bude jedna z velkých výzev. Nechci říct, že zájemců z jejich řad je nyní málo, ale bylo jich více.
Máte v kraji dostatek hasičů?
Pokud se budeme bavit o výjezdu, tak se nám v roce 2000 podařilo u profesionálních hasičů v celé republice dosáhnout na stavy, které nám udává norma. Nicméně rozsah našich činností se dál rozrůstá a začínáme pociťovat, že bude třeba sbor opět rozšířit. S náborem jsme začali již loni a předpokládáme, že na přelomu roku nabereme nové výjezdové hasiče.
Co musí uchazeči zvládat?
Při výběrovém řízení musí každý uchazeč absolvovat zdravotní prohlídku a splnit fyzické a psychodiagnostické testy. Ani jedny nejsou jednoduché, ale na ty fyzické se můžete alespoň předem připravit. S uchazeči také hovoříme a snažíme se prověřit i jejich manuální zručnost. Výjezdový hasič totiž musí účinně kombinovat chytrost, manuální zručnost, schopnost pohotové improvizace a to vše musí být podložené dostatečnou fyzickou kondicí a odbornými znalostmi.
Co přesně obnášejí fyzické testy?
Skládají se ze tří základních pilířů. Uchazeč musí splnit dvě silové disciplíny, při kterých si vybírá ze čtyř možných, a jednu vytrvalostní, tam volí mezi dvěma. Přijetí máme ale podmíněné tak, že když si na vytrvalost vyberete běh, musíte nám dokázat, že zvládnete i plavat. To už tedy nemusí být na čas, ale musíme mít jistotu, že se hasiči dokážou bez problémů pohybovat v jakémkoliv prostředí. Mezi těmi silovými disciplínami jsou pak shyby, kliky, sedy lehy a zvedání nohou.
Výjezdový hasič musí účinně kombinovat chytrost, manuální zručnost, schopnost pohotové improvizace a to vše musí být podložené dostatečnou fyzickou kondicí a odbornými znalostmi.
Zpátky k vám a k vašemu jmenování. V jakém stavu hasičský sbor přebíráte?
Dlouho jsem zde působil jako náměstek krajského ředitele a jsem přesvědčený, že jsem sbor převzal od minulého ředitele ve výtečné kondici. Ale každý, který do takové funkce nastoupí, má nějaký vytyčený cíl a určitou představu o tom, jak svou práci dělat a co by chtěl změnit. Já jsem ale zatím pořád v počáteční fázi, kterou jsem si určil na přibližně měsíc, kdy budu sledovat chod sboru, mluvit s vedoucími oddělení a dělat potřebné analýzy. Konkrétní kroky přijdou až později.
Můžete přiblížit alespoň některé z těch stanovených cílů?
Jsou to právě věci, o kterých jsme již hovořili. Velkou výzvou bude obměna techniky, technologií a personální stabilizace sboru. Čeká nás i plnění úkolů, které souvisejí s utečeneckou krizí, a případně i další vlna covidu. Tam ale nezbývá, než čekat, jak se situace vyvine, a následně účinně reagovat. V neposlední řadě je to vyrovnání se s narůstajícími nároky na provoz – cenami energií či pohonných hmot.
Jak ty mohou mít vliv na vaše fungování?
Na zdražování budeme muset reagovat. Ale uděláme to tak, abychom neohrozili výjezdy a naši činnost vůči občanům. Je tak možné, že krize se dotkne spíše plánovaných modernizací a investic. Uvidíme, co se podaří řešit centrálně a na co budeme schopní sehnat finance. Určitě je toto výzva pro hasiče v celé republice.
Zkuste na závěr zmínit nějakou zajímavost z terénu, která je pro vás osobně výjimečná?
Osobně nedokážu vybrat jeden okamžik, vzpomínek je hodně. Některé jsou veselé, jiné zase smutné. Zejména u těch byla a je pro mne zásadní podpora rodiny. Z profesního hlediska jsou pro mne důležité vzpomínky na klíčové události – povodně, požár rašeliniště u Nových Hradů, větrné smrště, dopravní nehody včetně té u Nažidel, tornádo na Moravě, požár ve Hřensku.
