Náboženská policie se s Raísího příchodem do úřadu znovu nadechla. A proti ženám, které si v posledních letech zvykly nasazovat povinný hidžáb jen velmi nedbale, může s jeho posvěcením zasahovat podle libosti. Vlna zatýkání, zavírání, bití a vynucených přiznání Íránek je toho důkazem.
Prezident nejdříve rozhodl, že se 12. července bude slavit Den hidžábu a cudnosti. V polovině srpna pak zpřísnil zákony nařizující, jak se mají lidé – a především ženy – oblékat. Nově už například nestačí šátek zakrývající vlasy. Zahalený musí být i krk a také ramena. Stejně tak mohou pokutu dostat ženy, které si na sítě umístí profilovou fotku, jež odporuje islámské tradici v odívání.
Na práva těhotných už sahá také Írán. Omezí potraty, hrozit má i trest smrti |
Rádio Svobodná Evropa pak uvedlo, že v rámci boje proti „nesprávnému“ nošení islámského šátku oznámili v téže době zaměstnankyním banky Mellat, jež má na 1 400 poboček po celém Íránu, že pro ně platí nový dress code. Do práce už ženy nesmějí nosit vysoké podpatky ani punčochy.
Nařízení tam dopadlo i na mužské zaměstnance. Ti už nemohou mít asistentky, pouze asistenty. Ve městě Mašhad má zase radnice bránit ženám bez řádně nasazeného hidžábu ve vstupu do prostředků veřejné hromadné dopravy. A MHD se týká i novinka, o které informuje list The Guardian.
Vláda k lovu nevhodně oblečených Íránek začne využívat kamery s funkcí rozpoznávání obličeje. Nainstaluje je do vagonů metra, autobusů a zřejmě i na další veřejná místa.
Oportunista prahnoucí po moci. Nový íránský prezident posílal lidi na smrt |
„Íránský kabinet si s myšlenkou využívání rozpoznávání tváří k tomu, aby identifikoval lidi, kteří porušili zákon, hraje už dlouho. Režim kombinuje násilné ‚staromódní‘ formy totalitní kontroly převlečené do nových technologií,“ říká výzkumnice z Univerzity Twente v Nizozemsku Azadeh Akbariová.
Britský deník v této souvislosti připomíná, že Írán už před několika lety začal zavádět průkazy totožnosti s biometrickými údaji. A ochránci lidských práv se obávají, že je budou úřady využívat nejen k „obyčejné“ identifikaci obyvatel. V kombinaci se záběry z kamer mohou být velmi užitečné při hledání „hříšnic“ bez hidžábu.
„Vláda má přístup ke všem obličejům. Ví, odkud lidé pocházejí, a může je snadno najít. Člověk z virálního videa může být identifikován za pouhé sekundy,“ pokračuje odbornice s tím, že tak režim občanům dává jasný vzkaz: „Nemyslete si, že se na nějakou drobnost z autobusu zapomene. Víme, kdo jste, a najdeme si vás. A vy si ponesete následky.“
V trestání svobodomyslných žen režimu ovšem pomáhají i sami občané. Ti často slovně i fyzicky útočí na ženy, jež nejsou oblečné podle jejich vkusu, a natáčejí si je. Videa se pak objevují na sociálních sítích, stejně jako ta, na kterých se ženy nenechají zastrašit a útočníkům od plic vynadají.
Básnířku Sepideh zřejmě mučili
I tato videa nicméně mohou nyní vládě pomoct. Nejvýraznějším symbolem stupňujících se represí se stala osmadvacetiletá básnířka Sepideh Rashnová, kterou zatkli poté, co na internetu začaly kolovat záběry z její hádky se spolucestující.
Cizí žena Rashnové začala vytýkat její „nevhodný“ oděv a vyhrožovala jí, že pořízené video pošle íránským revolučním gardám. Byl zrovna Den hidžábu a cudnosti. Mnohé íránské ženy si na protest proti novému svátku hidžáb nevzaly, včetně Rashnové. Té se během incidentu v autobuse zastali ostatní cestující, naštvaná žena tak nakonec musela sama vystoupit.
Rashnovou nicméně brzy zadrželi. A podle lidskoprávní organizace Hrana pak i mučili tak, že skončila v nemocnici s vnitřním krvácením. Protesty za ženino propuštění propukly nejen v Íránu poté, co se viditelně pobledlá a zesláblá Rashnová objevila ve státní televizi.
Ženy zas nesměly na fotbal. Vyřaďte Írán z MS, žádají lidskoprávní organizace |
Tam se přiznala ke svému „provinění“ a naštvané spolucestující z autobusu se omluvila. Přiznání bylo podle kritiků vynucené. Ve vazbě žena strávila dva měsíce a den po prvním soudním stání byla propuštěna na kauci ve výši závratných 8 miliard íránských riálů (zhruba 4,7 milionu korun).
Obviněná je z „tajného spolčování se záměrem spáchat zločin proti bezpečnosti země“, kterého se prý dopustila komunikací s cizinci, a také z „propagandistické aktivity proti islámské republice a vybízení lidí ke korupci a prostituci“.
Obavy z utahování šroubů v íránské společnosti se objevily už ve chvíli, kdy se o Raísím začalo mluvit jako o možném nástupci liberálního prezidenta Hasana Rúháního. Stávající hlava státu totiž patří ke konzervativnímu křídlu íránské politiky a je prvním prezidentem, na kterého Západ uvalil sankce ještě před nástupem do úřadu.
V roce 1988 se Raísí coby začínající prokurátor angažoval v takzvané „Komisi smrti“, která po islámské revoluci během bezprecedentních čistek pronásledovala, mučila a vraždila oponenty nové teokratické vlády. Organizace Amnesty International uvádí, že tato komise nechala bez jakéhokoliv řádného procesu popravit nejméně pět tisíc lidí.
„Ebrahím Raísí je opravdový ideolog. Írán čelí hrozným ekonomickým a enviromentálním problémům. Míra inflace nyní může být kolem padesáti procent, ale vláda se rozhodla zaměřit na ženská práva,“ říká také Annabelle Srebernyová z londýnského Centra íránských studií při univerzitě SOAS. „A ženy vnímá jako snadný cíl,“ dodává.
Symbolem přituhující atmosféry v Íránu se stala Sepideh Rashnová, která se zjevně pobledlá objevila ve státní televizi a přiznala se ke svému provinění. Podle kritiků je zřejmé, že vynucenému vystoupení předcházelo fyzické i psychické násilí:
A woman who was yelled at on a bus in Tehran b/c of her alleged "improper" hijab has now been slapped with charges including “encouraging corruption and prostitution.”
Sepideh Rashno is a poet and author who has committed no crime other than being a woman in #Iran. #سپیده_رشنو https://t.co/qxzs2MbEWj
