Kniha s podtitulem Sociokulturní charakteristiky jednoho žánru přibližuje populární filmy prostřednictvím širšího kontextu, všímá si třeba zavedených klišé, která vyvrací – například že historie italského westernu je spojena zejména s tvorbou Sergia Leoneho. Její součástí jsou osobní rozhovory s legendami žánru, jako je režisér Giancarlo Santi nebo scenárista Ernesto Gastaldi.
Vaše kniha zmiňuje stovky titulů, zabíhá do fascinujících detailů jejich vzniku. Jak dlouho jste na ní pracoval?
S delšími přestávkami přibližně rok. Populárním žánrům italské kinematografie se věnuji dlouhodobě, tak jsem měl spoustu materiálu již k dispozici a nemusel jsem příliš času trávit studiem a bádáním.
Zákonitě jste musel vidět obrovské množství westernů, kterých se v Itálii svého času točily desítky ročně. Jaké to pro vás bylo dobrodružství?
Při každém dalším filmu ve mně vždy rostla zvědavost, jak si budou tvůrci hrát se žánrovými pravidly a variovat či inovovat již zavedené postupy. Takže to v podstatě bylo opravdu velké dobrodružství, kdy jsem postupným nakoukáváním filmů objevoval nové žánrové horizonty i kulturní překvapení.
Proč právě western, navíc italský?
Western je pro mě především fascinace a nadšení z dětství a dospívání, kdy jsem se jako kluk vždy těšil na každé uvádění těchto filmů v televizi či videopůjčovnách. Sledoval jsem samozřejmě westerny ze všech národních kinematografií, zejména západoněmecké koprodukční mayovky, ale italský western mě uchvátil svým širokým kulturním záběrem s přesahy do filozofie, politiky, mytologie, evropské literatury a podobně. Těchto prvků jsem si ale začal všímat až mnohem později během mých filmových studií na univerzitě.
Vystupujete proti ustálenému obrazu ve sféře filmové popkultury, tedy proti tomu, jak je s italským kinem spojována jedna z jeho největších ikon Sergio Leone. Proč?
Protože historie italského westernu je dodnes mnohdy vnímána velmi zkresleně a mnozí filmoví historici a publicisté žijí v iluzi, že jeho zakladatelem a hlavním představitelem je Sergio Leone. Tento stále přežívající mýtus se snažím vyvrátit v úvodní historické kapitole, která sleduje western v Itálii již od němé éry.
Vaši knihu zdobí obálka s ikonickým záběrem z původního Djanga z dílny Sergia Corbucciho, jemuž před deseti lety vzdal hold americký žánrový nadšenec a režisér Quentin Tarantino ve filmu Nespoutaný Django. Bylo těžké vybrat právě tento jediný snímek z obrovského množství jiných?
U obálky jsme s nakladatelem Vaškem Žákem nejdříve uvažovali o obrazové kompilaci vybraných záběrů z jednotlivých filmů. Nakonec jsme dospěli k závěru, že obálka by měla být jednoduchá a výstižná, aby oslovila širší spektrum čtenářů. Konkrétně závěrečný záběr z Corbucciho Djanga obsahuje téměř vše, co je pevnou součástí italského westernu: napětí, tajemství, násilí, ritualismus, gotická stylizace nebo křesťanská ikonografie.
Jako první italský western uvádíte snímek Příjezd Buffalo Billa do Říma z roku 1906. Nedávno tady vyšla publikace Když u nás byl Buffalo Bill, pojednávající rovněž o evropském turné plukovníka Codyho, který se se svou Wild West Show zastavil v roce 1906 i v šesti městech na Moravě a ve Slezsku včetně Ostravy. Podařilo se i vám najít nějaké spojitosti mezi zkoumanou italskou kulturní scénou a českou kinematografií?
Spojitosti mezi italskou a českou kinematografií ohledně westernu určitě existují, i když nepřímé. Například herečka Zuzana Martínková, která od druhé poloviny 60. let působí v Itálii, hrála také ve třech italských westernech.
Mimochodem, Karel Fiala – slavný představitel Limonádového Joea, legendární parodie na westerny – pocházel z Ostravy. Je v tomto filmu podle vás znát i nějaký vliv italské provenience?
Oldřich Lipský odkazuje hlavně na americké westerny, ale nalezneme zde i mnoho prvků, které jsou charakteristické spíše pro italské westerny. Zejména sofistikovaný černý humor, rozmanité kulturní odkazy či zcizující prvky. Patří mezi ně například postava veselého hrobníka, který se raduje u mrtvých těl mužů zastřelených v soubojích. Tyto postavy jsou v italském westernu velmi časté a dotvářejí gotický, funerální i ironický charakter žánru.
Pocházíte z Příbora a věnujete se i osobnosti zdejšího rodáka Sigmunda Freuda, světoznámého psychologa. Ovlivnilo jeho dílo i italský western?
Mnohé italské westerny zobrazují neurotické postavy, jejichž traumata tvůrci často vysvětlují ve flashbackových scénách. Obvykle se jedná o traumatické vzpomínky z dětství na vraždu rodičů či přátel. Tento aspekt vede postavy k pomstě, která je v jistém smyslu vyrovnáváním se s minulostí terapií. Vliv Freuda na italský western byl stejně markantní jako na italské detektivky, mysteriózní thrillery, horory či erotická dramata.
