Zná to snad každý rodič. Každoroční dilema, které nastane s letními prázdninami o tom, co dělat s dětmi a kam všude je poslat, aby neseděly doma. Jedním z rodičů je i Robert O., otec tří dětí. Když se v médiích objevila zpráva o tom, že by díky směrnici Evropského parlamentu o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem mohli rodiče získat delší volno, velmi ho to oslovilo. Pokud by totiž takovou možnost měl, rád by ji využil.
„Raději bych byl sám se svými dětmi za třeba 60 procent svého platu doma nebo na chalupě, než abych takovou částku dal někomu jinému, aby se o ně týden staral,“ uvedl. Podle něj takový příměstský tábor pro jeho tři děti na týden může klidně vyjít i na 12 tisíc. I kdyby tak Robert chtěl více volna využít, on už šanci nedostane. Nejmladšímu dítěti v letošním roce již bylo osm let. A právě osm roků je hraničí věk dítěte, o kterém směrnice mluví.
Jasně daným parametrem je i doba volna, kterou by rodiče dětí mohli čerpat – dva měsíce. Shoda však zatím není na tom, jak a kdy si takové volno budou moci vybrat. A také kolik zaměstnanci stát během volna zaplatí. Podle posledních informací, které přinesly Hospodářské noviny, je ve hře 60 až 70 procent platu. Částka však bude zastropována.
Samoživitelé řeší, co s dětmi. Na tábory nemají, děti tráví prázdniny doma |
Přestože v Česku ještě není jasná podoba nové legislativy, již nyní vyvolává rozporuplné emoce. „Dva měsíce volna budou mít na zaměstnavatele logicky negativní dopad, protože zaměstnanci budou pracovat každý rok o jeden týden méně (pokud bude schváleno čerpání do 8 let věku dítěte, pozn. red.),“ míní Vít Jásek, výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů ČR.
Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osobSměrnice upravuje několik oblastí. Kromě rodičovské dovolené upravuje také otcovskou – 10 dnů okolo narození dítěte (ta byla v ČR již implementována), takzvanou pečovatelskou – minimálně 5 pracovních dnů za rok pro lidi pečující o osobu blízkou, nejen děti, a dále nárok na pružné uspořádání práce. „Jejím cílem je dosáhnout rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení s nimi na pracovišti pomocí slaďování pracovního a rodinného života rodičů nebo pečujících osob,“ uvedla Halka Jaklová, právnička a zástupkyně ředitelky Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství. Větší část směrnice již byla transponována. Posledním chybějícím bodem, který mělo Česko stihnout do letošního srpna, je právě ustanovení o nepřenositelné části rodičovské dovolené spojené s nepřenositelnou dávkou. MPSV chce, aby byl návrh zákona předložen do meziresortního připomínkového řízení v druhé polovině srpna. |
„Je krásné a politicky líbivé rozdávat lidem volno, ale firmy řeší hlavně ekonomiku a ta je neúprosná: na co si nevydělám, to nemůžu mít. Jsou firmy, které si to dovolit mohou, ale mnoho z nich si to dovolit nemůže,“ dodal Jásek.
To potvrzuje i majitel výrobní a stavební firmy LIKO-S s 250 zaměstnanci Libor Musil. „I týden ročně pro nás bude ekonomickou ztrátou. My se teď potřebujeme dostat z krize a řešit udržitelný rozvoj. V této době je to špatný signál společnosti. Zpět k prosperitě se musíme propracovat, ne proodpočívat,“ míní.
Finanční i administrativní dopady
Jásek zároveň poukazuje na to, že přestože by náhradu mzdy měl zajistit stát, i ten žije z daní. „Takže těch 10 až 12 miliard korun, co to bude stát, nám bude muset sebrat někde jinde,“ dodal.
Nadšena z českých úvah nad podobou směrnice není o moc víc ani Hospodářská komora. Její mluvčí Miroslav Diro uvedl, že interpretace směrnice jako dvouměsíční státem placené dovolené rozvržené do osmi let je široká. „Domníváme se, že řešit naplnění této směrnice je možné prostřednictvím drobných úprav v mateřské a rodičovské dovolené, a zejména korekcí otcovské dovolené, kteréžto instituty už naše právní řády obsahují,“ uvedl s tím, že Česko podle něj požadavky směrnice již v rámci některých zákonů splňuje.
Stejný postoj má i Svaz průmyslu a dopravy ČR, který v rámci předběžných konzultací s ministerstvem práce a sociálních věcí nesouhlasil s žádnou z navrhovaných variant.
Komora se Svazem zároveň poukázaly na to, že směrnice podle nich přinese i administrativní zátěž pro zaměstnavatele. „Navrhovaná řešení představují pro zaměstnavatele neočekávanou a zcela novou agendu, která by vyžadovala sledování, na kolik rodičovské dovolené má zaměstnanec nárok a kolik jí vyčerpal. V praxi bude třeba počítat se sčítáním nároku za další děti, souběhy zaměstnání, změnami zaměstnavatele či rozdělením čerpání v dlouhém časovém horizontu,“ uvedla Dagmar Kužvartová, ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Opatrný je i spolumajitel technologického startupu Tantum Jiří Kobelka, i když jako otec dvou malých dětí myšlenku obecně vítá. Po celém světě má padesát zaměstnanců, z toho zhruba polovinu v Česku. „Jsme asi trochu specifičtí, protože jsme více flexibilní než nějaké montovny. Jsou pozice, kde by nám to tolik nevadilo, ale když je to někdo z klíčového managementu s unikátními znalostmi, tak se nám to bez něj za měsíc nepřítomnosti rozpadne,“ uvedl.
Chybí místa ve školkách i flexibilita úvazků
V Česku se téma volna stočilo zejména do podoby, kdy představitelé koalice chtějí, aby směrnice pomohla hlavně rodičům v létě. Záměr EU však byl původně jiný. Volno mělo podpořit hlavně otce, tedy rodiče, který o děti primárně nepečuje.
„Je to příležitost, jak posílit otcovskou roli. České společenské klima zatím zůstává v této oblasti velmi opatrné, i když ti, kterých se rodičovské volno nejvíce týká, tedy rodiče nejmenších dětí, návrh vítají,“ poznamenala Rut Kolínská ze Sítě pro rodinu a předsedkyně Výboru pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života, který se směrnicí také zabýval.
Sama přitom poukázala na to, že Česko má v oblasti sladění rodinného a pracovního života co dohánět. „Chybí u nás flexibilita, která umožňuje volno podle konkrétních osobních potřeb,“ dodala.
To by přitom ocenili i firmy a zaměstnavatelé. Sám Musil by daleko více uvítal, kdyby se místo rozdávání volna raději podpořily dětské skupiny, služby mateřských škol v letních měsících nebo částečné úvazky. Že je podpora pro rodiny s dětmi nedostatečná, dokazují i konkrétní čísla. Například loni mateřské školy odmítly až o čtvrtinu více dětí než v minulých letech. Podle dat České školní inspekce nenašlo místo přes 40 tisíc dětí.
Z dětských skupin se stává byznys, cenové rozdíly jsou v násobcích |
To vidí jako hlavní problém i odbory. „Ukazuje se, že trh je schopen snadněji vyřešit nabídku flexibilních úvazků, ale sám od sebe nové školky nepostaví. Firemní školky si mohou dovolit jen dostatečně velké a finančně silné podniky. I ty však dnes čelí v důsledku energetické krize značným problémům. Zde je třeba začít s nápravou,“ míní místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek.
„Dostupnost zařízení péče o děti je nedořešený problém, který je snaha řešit už dvacet let a stále se nezdařilo dotáhnout do konce. Nejsou garance míst pro děti,“ potvrzuje Johana Jonáková, ředitelka Gender Studies. Dodává však, že ani flexibilita ze strany zaměstnavatelů není dostatečná a čerpání rodičovské je tak iluzorní.
Otcovská v ČeskuLoni na základě směrnice zákonodárci prodloužili otcovskou dovolenou ze sedmi na čtrnáct dní. Mezi další body patří rodičovská dovolená, která by měla trvat alespoň čtyři měsíce, přičemž dva měsíce jsou placené a mezi rodiči nepřenosné. Podle směrnice by také rodiče malých dětí měli mít možnost požádat o flexibilní pracovní dobu a o práci z domova. |
Česko má podle expertů co dohánět i v podpoře služeb péče o děti do tří let. Přestože má v porovnání s dalšími evropskými zeměmi nadstandardní délku rodičovské dovolené, a to tři roky, nepřináší to podle odborníků s sebou nutně jen pozitivní důsledky. Dlouhodobá podpora dopadá nepříznivě na rovné postavení žen a mužů na trhu práce.
„Vzhledem k nízké výši rodičovského příspěvku, ale i dalším okolnostem, na rodičovské v Česku pečují o děti především ženy, muži většinou finančně zabezpečují rodinu. To pak způsobuje dlouhodobou platovou nerovnost mezi muži a ženami, skrytou diskriminaci žen při přijímání do zaměstnání a další nerovnosti,“ popsala Halka Jaklová, právnička a expertka na rodičovství z Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství.
„Stát v rodinné politice a v politice vzdělávání, na které jsou závislé rodiny, velmi pokulhává. Neřeší věci s výhledem do budoucna v rozumných horizontech, ale hasí nevyhovující situaci až s křížkem po funusu, což musí být velmi drahé. Nastavení rodinné politiky i systémů vzdělávání bude do budoucna přinášet zisk a ne ztráty,“ zdůraznila Jonáková.
