Se změnou přišlo nové vedení, v jehož čele je od 4. prosince loňského roku Zbyněk Sýkora. V radě budou kromě Duškové ještě Arnošt Petráček, Jiří Suchánek, Michal Vápenka, Pavel Kubeš a Patrik Hetmer.
Hendikep provází Duškovou prakticky od jejího narození, v pouhých šesti měsících se u ní projevila vrozená vada páteře, kvůli které nakonec skončila na invalidním vozíku. V rámci rehabilitací ji ve dvou letech maminka přihlásila na plavání, od šesti let pak začala Dušková intenzivně trénovat. I přes počáteční odpor se jí plavání zalíbilo a dnes už čtyřiadvacetiletá rodačka z Karlových Varů patří mezi nejlepší české para plavce.
Hendikepovaní sportovci mají svou radu. Společně chtějí přispět ke změně |
Rada sportovců je v rámci Českého paralympijského výboru sestavena vůbec poprvé od jeho existence. Za minulého vedení nic podobného nefungovalo?
Žádná složka, která by se podobala současné radě, neexistovala, na jedné straně bylo vedení a na druhé sportovci, nebyl nikdo, kdo by jejich činnost propojoval. Takže si myslím, že ta komunikace bude přímější, rychlejší a plynulejší než dřív. Je to skvělá nápodoba toho světového formátu, kde se paralympijský výbor hodně inspiroval. Za minulého vedení jsme neměli možnost efektivně komunikovat své problémy a naše přání nebyla vyslyšena. S příchodem rady se to ale jistě změní, všichni tomu věříme a jsme za to vděční.
Bylo pro vás osobně důležité se do rady dostat?
Já jsem k tomu přišla trochu jako slepá k houslím (smích). Přišli za mnou ze svazu, jestli bych nechtěla kandidovat. Byla jsem ráda, že ve mě mají takovou důvěru, ale nebrala jsem to tak, že by mě sportovci mohli vybrat, tak jsem se o to nějak víc nezajímala a sama volila, koho jsem chtěla. Pak jsem se dostala do druhého kola, kde už volili jen sportovci z paralympiády, a všichni mi říkali, ať si udělám nějakou malou kampaň. Neudělala jsem vůbec nic, upřímně jsem úplně zapomněla na to, kdy je nějaká uzávěrka, takže jsem to neřešila a najednou mi kluci volali, že jsem zvolená. Beru to ale zodpovědně, je dobré nebýt jen pasivním členem. Chtít změnu je fajn, ale něco pro to udělat je ještě lepší.
Takže předpokládám, že se nehrnete ani do té předsednické role, která na jednoho z vás čeká.
Tam se asi nehrne vůbec nikdo. Nevíme, co od toho očekávat, nevíme, co bude náplní té práce. Všichni bychom asi teď byli rádi, kdybychom dostali nějaký čas na rozkoukání a zjistili, co se po nás chce. Třeba se toho někdo nakonec rád ujme.
Je nové vedení k vám jako ke sportovcům vstřícnější než to minulé? Samotný vznik Rady sportovců by toho mohl být velkým náznakem.
Nové vedení má velkou výhodu v tom, že většina z nich jsou bývalí nebo aktivní hendikepovaní sportovci a sdílí s námi stejný náhled na život. Kluci jsou navíc mladí, plní energie a mají chuť něco dělat, což se mi strašně líbí.
Nové vedení zajistilo také lepší prostory na Karlíně. Předpokládám, že ty na Strahově pro vás nebyly úplně vyhovující, už jen kvůli chybějícímu bezbariérovému přístupu.
Já jsem na Strahově byla jednou a ten zážitek byl s prominutím šílený, vůbec nechápu, jak tam mohli sportovci a vedení fungovat. Jsem ráda, že teď máme něco, co je reprezentativní, a můžeme to ukázat veřejnosti.
