Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVýznamnější územní zisky zaznamenali podle Lukáše Visingra Rusové naposledy 1. května. „Od té doby se posunují hlemýždím tempem, maximálně v jednotkách kilometrů, což je vzhledem k rozlohám a vzdálenostem zanedbatelné.“
„Naopak se slibně rozvíjí ukrajinská protiofenziva u Charkova na severovýchodě země,“ pokračuje analytik. „Ukrajincům se tam daří už několik dní postupovat a Rusy to evidentně znepokojuje, protože už je vidět, jak se ruské jednotky začínají shromažďovat na ruské straně hranice u Bělgorodu.“
Ukrajinci mohou dojít až do Ruska
Kdyby Ukrajinci tímhle tempem pokračovali dál, tak by podle Visingra zhruba během týdne mohli dospět na rusko-ukrajinské hranice. Rusové tak zásadně selhávají a mohou zažívat paniku, protože pokud by se následně Ukrajinci stočili na jihovýchod, začali by ohrožovat severní křídlo mnohokrát zmiňovaných pomyslných ruských kleští, které by měly teoreticky odříznout ukrajinské síly na Donbasu.
„Zatím se tedy na Donbasu rozhodně nekoná nějaká velká obkličovací operace, která se očekávala. Rusy trápí pořád stejné problémy jako od začátku války, a proto se jim nedaří nějaký rozsáhlejší postup,“ upozorňuje analytik.
Válka, která probíhá s touto intenzitou už od 24. února, nemůže podle Lukáše Visingra trvat roky. „Žádná země na světě na to nemá kapacity, to je prostě vyloučené, to nedokáže nikdo. V této intenzitě to takhle může pokračovat maximálně několik měsíců.“
Rusové podle Visingra skutečně mohli na Ukrajině ztratit až 20 tisíc vojáků, jak uvádějí západní zpravodajské služby. Pokud by měli Putinovi vojáci stejné tempo ztrát, tak během měsíce nebo dvou ruská armáda přestane efektivně existovat, přestane být bojeschopná.
Rusům docházejí i zbraně
Rusku zároveň docházejí zbraně. „Docházejí jim pravděpodobně balistické rakety krátkého dosahu a také přesně naváděná letecká munice a rakety vzduch - země. Stále častěji vidíme bizarní situace, kdy startují nejmodernější ruské stíhací bombardéry SU-34, které ale nesou obyčejné neřízené, takzvané hloupé letecké pumy, jež pocházejí z šedesátých či sedmdesátých let. Takže Rusům opravdu zbraně docházejí nebo už i došly.“
„Momentálně je mnohem pravděpodobnější, že konflikt může zamrznout, že by se fronty nějak ustálily, že by se třeba uzavřelo nějaké příměří,“ míní analytik. Teprve v této podobě, s omezenou vojenskou aktivitou, by bylo představitelné, že by mohlo napětí trvat roky.
Lukáš Visingr ale nepředpokládá, že by za těchto okolností Ukrajina nějaké příměří akceptovala. „Myslím si, že na začátku války by pro Ukrajinu příměří přijatelné snad bylo. Ale po zničení Mariupolu i po těch odhalených masakrech si myslím, že Ukrajinci budou bojovat dál.“
„A také strategie Západu je přesně taková: vyzbrojit Ukrajinu a usilovat o to, aby Rusko utrpělo na Donbasu zničující katastrofální vojenskou porážku,“ míní analytik. Pokud by podle něj Rusko válku prohrálo, mělo by to pro režim Vladimira Putina i pro něj osobně fatální důsledky.
Dobrovolníci ze Západu i z ČR
V rámci konfliktu je svět stále častěji svědkem toho, že Západ posílá Ukrajině obrovské množství zbraní a techniky. Často jde o sofistikované systémy, které mohou obsluhovat pouze dlouhodobě proškolení experti. Lukáš Visingr se v Rozstřelu vyjádřil k tomu, zda Západ na Ukrajinu spolu s touto technikou neposílá i lidskou obsluhu těchto složitých systémů.
„Jednoznačné důkazy o tom nemáme, ale neoficiálně už se ke mně doneslo, že v nějakém omezeném měřítku se to děje. Nebyl by to zdaleka první případ. Můžeme si koneckonců vzpomenout na americké Létající tygry, kteří bojovali proti Japoncům v Číně, a to byli formálně zaměstnanci soukromé firmy, bývalí piloti amerického letectva, kteří oficiálně létali pro firmu, jež od státu koupila stíhačky.“
Ve vojenské terminologii se těmto lidem říká kontraktoři. „Koneckonců, byli to Rusové, kteří s tímto systémem na Ukrajině začali. Vysílali tam své pověstné vojáky na dovolené, dobrovolníky a podobně. A myslím si, že na Západě rozhodně není nouze o lidi, kteří by o něco takového měli zájem.“
Lukáš Visingr v tomto ohledu upozorňuje na rizika, která jsou s tím spojená. „Do války totiž mohou mířit i lidé, kteří jsou motivovaní jinak. Nebudou tam ve velkém počtu, ale mohou to být ti, kteří si chtějí prostě zastřílet, které budou motivovat pouze peníze a snaha o získání kořisti. Mohou to být i s prominutím magoři. Na Ukrajině je, aby se těmto lidem vyhnula a nepřipustila je k boji.“
„Pokud by se tihle lidé dopustili třeba nějakých zločinů, což nejde úplně vyloučit, tak by to představovalo skvělou munici pro ruskou propagandu, která s tím neustále pracuje. Že tam prostě přicházejí takovéhle živly a ohromně to zveličují,“ varuje Lukáš Visingr.
Podle něj působí na Ukrajině v tuto chvíli až několik desítek tisíc dobrovolníků z celého světa. Z České republiky jsou to stovky lidí.
Velké tankové bitvy
A jak Ukrajině pomáhá vojenská technika posílaná z České republiky? Konkrétně desítky tanků ze sovětské éry, které tam Česko jako jeden z prvních západních států dodalo? „Ukrajinci jsou za tyto tanky vděční, určitě jim pomůžou. Pokud vím, naše tanky byly ve velmi dobrém technickém stavu. Když to zjednoduším: Ukrajinci je mohli prakticky hned poslat do boje.“
A přestože tanky byly v posledních válkách podceňovanou a často i kritizovanou zbraní, podle analytika se během ukrajinské války prokázalo, že jsou stále velmi důležité. Během konfliktu dokonce došlo ke dvěma skutečným tankovým bitvám.
„Krátce po začátku války se začaly objevovat informace o tom, že tanky jsou zastaralé a že jsou to pojízdné rakve. Že tanky už vlastně nepotřebujeme. Ale rozhodně to tak není. To, že ruské tanky dostávají takovou nakládačku, není důkaz toho, že jsou zastaralé, ale důkaz toho, že ruští velitelé jsou neschopní.“
„Vypíchl bych dvě tankové bitvy ukrajinské války. U Černihivu a u Trosťance,“ popisuje Lukáš Visingr. „U Trosťance utrpěla těžkou porážku ruská čtvrtá gardová tanková divize, vlastně nejlepší tanková jednotka, jakou Rusko kdy mělo, a nikdy nechyběla na přehlídce na Rudém náměstí. Nicméně na Ukrajině to tato divize schytala velmi těžce. Uvádí se, že utrpěla celkově více než čtvrtinové ztráty, což znamená, že jednotka efektivně ztratila bojeschopnost a musela být stažena.“
„Ukrajinci prokázali v těchto tankových bitvách opravdu velké taktické mistrovství a troufám si říct, že Ukrajinci mají z hlediska zkušeností a taktiky asi nejschopnější tankové síly na světě. O těchto bitvách se jednou budou točit filmy,“ uzavírá analytik.
Může se Rusům stát, že jim dojdou lidské armádní zdroje? Jaké zbraně dnes dodává Západ Ukrajincům nejčastěji? A je něco, co Ukrajincům ve výzbrojí chybí? I o tom hovořil publicista a vojenský analytik Lukáš Visingr v Rozstřelu.
