Desítky stolů lemují jedno z křídel vltavotýnské sokolovny, mnohé z nich se doslova prohýbají pod váhou kamenů. Největší pozornost ale budí zelená průhledná sklíčka – vltavíny.
„Za kolik je tenhle střapatý kousek? Chtěl bych jeden koupit dceři k narozeninám,“ ptá se návštěvník mladého prodejce. Takových v sobotu na celodenní program věnovaný vltavínům přijelo ke dvěma stovkám.
Burza drahých kamenů ale byla jen jednou z částí setkání nadšenců takzvaného zeleného světa. Události dominovalo odhalení vůbec první sochy věnované vltavínům. Velmi neotřelého ztvárnění v podobě zablácených gumovek se ujal 52letý umělec Robert Jelínek, který v 80. letech emigroval z Československa do Rakouska.
„I když už řadu let nežiji v Česku, vltavíny mě před nedávnem zcela pohltily. V Trhových Svinech mám maminku, za kterou jezdím, a žije tam také jeden z nejznámějších hledačů Milan Prchal. Ten mě zasvětil a právě díky hledání po zoraných polích jsem dostal nápad, jak by socha mohla vypadat,“ líčí Jelínek.
Holínky obalené blátem podle něho symbolizují koníček, při němž se každý víkend vydávají stovky Jihočechů na pole, aby našli svůj vytoužený kousek.
„Jednou jsem se vrátil z neúspěšné výpravy domů a prohlížel jsem si své gumovky, jestli na nich náhodou někde nezůstal nějaký vltavín. To byl hlavní impulz, proč jsem nechal do sochy vsadit čtrnáct pěkných kousků,“ pokračuje dále.
S dílem je úzce spjatý také vznik knihy Na zelené vlně shrnující Prchalův hledačský život, který ztvárnění sochy předcházel. Jelínek společně s dalším vltavínovým nadšencem Admirem Mešićem jako autoři nechtěli knihu původně prodávat, ale vyměnit za vltavíny. Dostala by se tak pouze k lidem, kteří jsou součástí komunity.
„Pro mě to bylo zajímavé umělecké hledisko, vyměnili jsme nakonec stovky kamenů za knihy. Už v té době jsme věděli, že chceme udělat i sochu, ale neměli jsme dost peněz. Kameny jsme tedy v aukcích vydražili a sami sběratelé mezi nimi nakonec v anketě vybrali 14 kousků, které jsme zasadili přímo do díla,“ objasňuje Jelínek vznik bronzových holínek, jež nyní zdobí expozici ve vltavotýnském muzeu.
Fenomén, který nemá ve světě obdoby
Křtu se ale v sokolovně dočkala i kniha, tedy její druhé, rozšířené vydání. Prchal při té příležitosti zavzpomínal na vytváření unikátní expozice vltavínů v budově místního muzea.
„Tehdy jsme ji chystali s kolegou Tomášem Červeným ve volném čase a po víkendech. Trvalo nám to dva roky, než jsme ji dali dohromady. Byl bych moc rád, aby se podobná setkání uskutečnila i v budoucnu, i díky nim mohou vznikat pozoruhodné muzejní sbírky,“ přeje si Prchal.
Publikace na rozdíl od prvního vydání obsahuje také doposud nikdy nezveřejněné fotografie různých lokalit v jejich začátcích, kdy je Prchal objevoval. Zaměřuje se také na již zaniklé lokality, z nichž pocházejí dnes nejcennější kameny.
„Je to vyústění více než rok a půl trvajícího projektu a dokazuje, že komunita vltavínářů není tak špatná, jak se o ní píše,“ je přesvědčený Mešić.
Tento fenomén nemá podle autorů knihy ve světě obdoby. „Na celém světě neznám nic takového, co by připomínalo zlatou horečku. Vždyť o víkendech se po dešti seberou stovky lidí a jdou do přírody hledat. I to mě jako umělce velmi zaujalo,“ vysvětluje Jelínek, jemuž se podařilo několik vltavínů na českých, ale i rakouských polích najít.
Program doplnilo také autorské čtení spisovatele Jiřího Hájíčka. Pro posluchače přednesl několik stránek ze svého románu Zloději zelených koní, přibližujícího život kopáče vltavínů. Zájemci si mohli vyslechnout také vzpomínání Prchala i odborné přednášky věnující se sestavení vlastní sbírky vltavínů či jejich destrukci v přirozeném prostředí.
