Máme za sebou s dětmi další týden života v Hluboké nad Vltavou a daří se nám dobře. To nejdůležitější je, že už chodím každý den do práce a vydělám tak peníze.
Mně i dalším ženám z Ukrajiny, které jsou teď také na Hluboké, pomohl s novým zaměstnáním Úřad práce. Já teď uklízím v hotelu a jsem za to moc ráda.
Ráno většinou vstávám kolem půl sedmé, a tak to mají i ostatní. Připravíme děti, aby mohly jít do školy, nebo ty menší odvedeme do školky a pak už jdeme pracovat.
I nadále žijeme v budově u přístaviště, kde máme úplně všechno, co potřebujeme. Navíc víme, že se můžeme kdykoli obrátit na starostu Hluboké. Pravidelně se nás ptá, zda něco nepotřebujeme zařídit a podobně.
Olesja BulikOlesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. Do Hluboké nad Vltavou na jihu Čech přijela čtyřicetiletá žena společně s dalšími 52 uprchlíky už na konci února. Do Česka společně se svými dětmi. Synovi bude 15 let a dceři je 11 let. „Máme vás rádi a nikdy vám to nezapomeneme. Za nás ženy, naše děti vám i celé České republice za pomoc Ukrajině moc děkuje Olesja Bulik, Ukrajinka z Koločavy.“ |
Máme to různě nastavené, ale většinou je naše skupina žen v práci mezi sedmi až osmi a půl hodinami. Domluvené je to tak, že bychom měli dostávat výplatu jednou týdně, někdo jednou za čtrnáct dní.
Ve spojení s rodinou
Každý den se samozřejmě snažím být ve spojení se zbytkem naší rodiny, která musela zůstat v Koločavě. Jsou v pořádku, ale také neustále napjatí, protože nevědí, co je ještě může čekat. Válka pokračuje a nevíme, jak dlouho to takhle bude.
Koločava je na západě Ukrajiny, kam se přesunuly některé rodiny z měst, kde se hodně válčí. Tak se jim tam zase snaží pomáhat naše rodiny.
Večer je to u hodně z nás na Hluboké podobné. Dětem se moc stýská, říkají, že chtějí tatínka a babičku a tak. Ale oni sem za nimi nemohou a my tam teď také ne. Je jim smutno. Vím od ostatních žen, že jejich děti říkají to samé.
Ale jinak to myslím vše dobře zvládáme, a to je moc důležité.
