10. březen připadá na Světový den ledvin. Kdy jste poznal, že pro vás jsou ledviny důležité a byl jste na ně upozorněn?
Byl jsem před Vánocemi v nemocnici, kde si mě nechali se zápalem plic, selháním srdce a průduškami a tím pádem se mi zhoršil i stav ledvin. Jak paní primářka, tak pan profesor Špaček hledali rovnováhu, jak to udělat, aby vše fungovalo. Když jsem hodně pil vodu, tak to škodilo na srdce, když jsem pil málo, tak to zase škodilo ledvinám. Tak se snažili najít kompromis, jak to udělat, aby ty orgány fungovaly přiměřeně dobře.
Co byste vzkázal naší široké veřejnosti? Lidem, kteří se podívají na náš rozhovor a stále váhají, jestli se jít nechat vyšetřit?
Já bych doporučil všem mým vrstevníkům, ale i mladým lidem, aby neváhali a na to vyšetření šli. Ledviny jsou zrádný v tom, že nebolej a když bolej, tak už je pozdě. Lidi by se měli opravdu zamyslet a jít na to vyšetření, protože je to nutné. Dnes, co slyším, když chodím na cvičení, tam jsou mladý lidi a většina z nich má nějaký neduh.
Vy jste byl ovšem hodně dlouho ve formě…
Ano, do svých 72 let jsem vůbec nevěděl, že nějací doktoři existují. Takže kdybych měl v pořádku průdušky, které mám bohužel blbé od dětství, tak bych vůbec nikdy nikam nešel. Pak mi také zjistili, že jsem měl srdeční arytmii, která byla spojená právě s tím. Dali mi pacemaker, tedy kardiostimulátor a od té doby je to lepší. Dostal jsem moderní nový typ, který má dvě funkce navíc, sesynchronizovali mi díky tomu vlastně srdeční komory. Dýchání se vylepšilo a snad se zlepší i srdce.
Když se vrátíme do prosince loňského roku, bál jste se o sebe?
Já bych jenom chtěl říct všem lidem, že když vám někdo řekne, že se smrti nebojí, tak je to strašná blbost. Když jsem cítil, že mám takzvaně na kahánku, tak jsem zjistil, jaký jsem zbabělec. Já jsem se bál strašně. Byly to úplné hrůzy. To není jako, že se člověk nebojí. Bojí. Kdo říká, že ne, tak lže.
Upravili vám lékaři hodně životosprávu?
Jsem věřící a beru to tak, že to přišlo shůry. Jako by mě pánbůh varoval a dal mi ponaučení a ukázal, co je v těch prioritách nejdůležitější. Je to opravdu zdraví a spokojenost. Povrchní věci, ani žádný předměty na světě, byť sebedražší, míněno jachty, baráky, drahý auta, vás nikdy nemůžou naplnit pravým štěstím. To pravý štěstí může člověk najít jedině sám v sobě a to je svatá pravda. Mít hezký věci je sice dobrý, proč ne. Ale není to tak důležitý.
Měl jsem namále, myslel jsem, že je to konečná, svěřil se Krampol z nemocnice |
Dá se říci, že teď jste fit. Co jste si chtěl hned splnit a užít, když jste se postavil zase na nohy?
Mám radost třeba i z toho, že můžu normálně chodit. To jsou takové věci, které normální člověk, když je mladý, nechápe. Že jdete, dýcháte, vyjdete do schodů a nejste zadýchaní.
Co Zuzana Bubílková? Navštěvovala vás?
S paní Bubílkovou už dlouho nepracuji. Paní Bubílková je jistě chytrá dáma. Ale já mám teď jiný způsob… nejen obživy. Prostě už spolu nepracujeme.
Co teď chystáte pracovně?
Teď právě natáčím film. Jmenuje se to Jiří Krampol: Život je sranda a je to hraný celovečerní dokument. Už jsme asi ve dvou třetinách. Jsou tam různé zajímavé scény. Lítám tam s helikoptérou, jezdím v závodním autě, střílím na střelnici a tak dále. Je to takový kaleidoskop věcí, který jsem v životě natočil. Filmy i televize. A je to seřazené od mládí až do teď. Nechybí ani „bonbónky“ z různých scének, co jsme dělali se Šimkem. Věřím, že to bude snad lidi zajímat.
2. června 2020 |
