To je také důvod, proč se v posledních dnech tak často uchyluje k „čečenskému scénáři“ a zahazuje veškeré aspekty hry na moderní ozbrojené síly 21. století, které si Rusové tak pečlivě budovali. Nyní bez rozmyslu bombardují ukrajinská města, ničí obytné budovy, školy, nemocnice a zabíjí civilní obyvatelstvo po stovkách a tisících. V marné snaze zamaskovat tři dekády od rozpadu Sovětského svazu, které měli k dispozici, ale promarnili, si proti sobě staví celý svobodný svět v domnění, že je to jejich poslední šance, jak zastrašit nepřítele.
Goliáš, který nemůže přemoci Davida
Typickým příkladem ruského vojenského šlendriánu je přitom ruské letectvo. V poměru k ukrajinskému je silnější zhruba dvacetinásobně, a i když nikdo neočekával, že Rusové pošlou na Ukrajinu všechna bojová letadla, která vlastní, jejich neschopnost ovládnout oblohu nad Ukrajinou navzdory početní převaze je až zarážející.
Bez ohledu na důvody, které stojí za tím, že si Rusko nedokázalo zajistit vzdušnou nadvládu, umožnila tato neschopnost Ukrajině v uplynulých dvou týdnech cenná taktická a propagandistická vítězství, od vzniku legend o ukrajinském pilotovi MiGu-29, známém jako „Kyjevský přízrak“, až po příběhy o ukrajinských bezpilotních letounech ničících ruskou výzbroj ve 40 kilometrů dlouhé koloně ruské techniky mířící ke Kyjevu. Vzhledem k početní převaze Ruska se příběh obvykle soustředí na to, co Rusko dělá špatně, to by však nemělo snižovat statečnost, kterou projevují ukrajinští vojáci.
Směrem ke Kyjevu se pohybuje pětikilometrový konvoj ruské armády s tanky a vozy dělostřelectva, uvedla na základě satelitních snímků z 27. února 2022 společnost MAXAR. Kyjevu je vzdálen 60 kilometrů.
Na vysvětlení nedostatečné ruské vzdušné nadvlády se objevilo mnoho argumentů. Rusové mají malé zásoby přesně naváděné munice, a proto jim přezbrojení letadel trvá dlouho, což omezuje schopnost ruského letectva provádět efektivní úderné mise. Ruští piloti přitom mají s využíváním těchto typů zbraní velmi omezené zkušenosti, protože jsou drahé a Rusko si je nemůže dovolit v počtu dostatečném pro výcvik. Přesné údery ztěžuje také nedostatek zaměřovacích zařízení. Piloti pak nejsou dostatečně vycvičeni a kvůli tomu nejsou schopni efektivně používat i to málo nejmodernějších systémů, které mají k dispozici.
Ukrajinci přitom ještě nyní, dvanáct dní po započetí bojů s (ve vzduchu) násobně silnějším protivníkem, mohou stále počítat s některými systémy protivzdušné obrany, což obnažuje letitý ruský problém s nedostatečným počtem letounů vybavených speciálně pro umlčování středisek odporu nepřátelské PVO (v terminologii NATO jde o systémy SEAD). Útoky na ukrajinskou PVO jsou tak velmi málo efektivní.
Ruská armáda je reklamní platforma
Nejlogičtějším vysvětlením ruských problémů na Ukrajině se zdá být kombinace aktuálních bojových potíží s důsledky priorit vojenského financování v posledních letech. Rusko věnovalo obrovské množství prostředků na přeměnu svého obranného aparátu v pojízdnou reklamní platformu pro prodej zbraní a vybavení do zahraničí. Stagnující ekonomika země, která se již tak potýká s mezinárodními sankcemi, značně omezila schopnost Ruska modernizovat své vojenské síly.
 |
Rusko však nadále financuje vývoj nových zbraní a systémů, jejichž cílem je získat velkou pozornost, místo aby se zaměřilo na údržbu nebo zdokonalování stávajícího vybavení. Proč Rusko něco takového dělá? Protože si z vlastních prostředků nemůže dovolit masově vyrábět pokročilé platformy, jako je stíhací letoun 5. generace Su-57 nebo tank T-14 Armata, a tak očekává, že se do financování zapojí zahraniční zákazníci.
Novou generaci ruských tanků zastupuje na přehlídce už v minulosti přítomný typ T-14 na těžké obrněné platformě Armata.
Roční rozpočet Ruska na obranu se pohybuje kolem 60 miliard dolarů, což je jen velmi málo ve srovnání s Čínou nebo Spojenými státy. I když však započítáme rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích, není Rusko investicemi do obrany konkurenceschopné. To si však sami Rusové nepřiznávají, protože jejich média opakovaně informují o pokročilých vojenských schopnostech, jako jsou „neviditelné“ stíhačky nebo hypersonické zbraně, a často se dokonce naznačuje, že je Rusko ve vývoji a zavádění nových technologií před státy, které na zbrojení vydávají mnohonásobně větší prostředky.
Kreml si je dobře vědom toho, jak západní média informují o vyspělých vojenských technologiích, přičemž se opírají o senzační titulky založené na tvrzeních jednotlivých výrobců a téměř vždy bez širšího kontextu nebo potenciálu využití nového vybavení. Typickým příkladem je letoun Su-75, z nějž známe zatím pouze dřevěnou maketu, západní tisk si je však jistý, že jde o skvělého protivníka amerických F-35.
Cesta ukrajinského vítězství
Vzhledem k tomu, že má Rusko k dispozici jen velmi málo peněz, velké investice do problematických, ale mediálně bombastických programů, jako jsou rakety s jaderným pohonem, „neviditelné“ stíhačky, bezpilotní letouny, jaderná torpéda, hypersonické zbraně a další, jdou zjevně na úkor modernizace nebo dokonce pouhé údržby velkých částí ozbrojených sil.
Ruská armáda, navzdory potížím na Ukrajině, však zůstává jednou z největších na světě a masivní počet ruských leteckých a raketových sil by mohl zničit značná území Ukrajiny, pokud by k tomu padl rozkaz. Rusko se stále spoléhá na potřebný počet letadel a munice, ale zasypání Ukrajiny neřízenými bombami zatím nebylo součástí Putinova plánu na rychlé nahrazení ukrajinské vlády pátou kolonou. Neschopnost ruské armády (a speciálně letectva) provádět složité operace s vysokou přesností by tak neměla být vnímána jako neschopnost zabít tisíce lidí, pokud ta doba nastane.
Ruské jednotky v ukrajinské Irpini ostřelují civilní obyvatelstvo, které se snaží z oblasti evakuovat. (6. března 2022)
Rusko mělo jednoznačně být schopné zajistit si vzdušnou nadvládu nad Ukrajinou, aniž by se uchýlilo ke kobercovému bombardování. Fakt, že se mu to doposud nepodařilo, je pádným argumentem, že toho možná není schopné, že ruské velení nemůže mít dostatečnou víru ve schopnosti svých vojáků nebo že ruský voják nemá dostatečný výcvik.
Ruští vojáci ve vesnici Bugas v Doněcké oblasti (6. března 2022)
Jedna věc se však dá po dvanácti dnech bojů na Ukrajině prohlásit zcela bez obalu: Vnímání ruské vojenské síly se konečně začíná přibližovat k ruské vojenské realitě. A nikde to není vidět tak dobře jako právě na ukrajinské obloze.
