Ruské ohňomety s termobarickou municí jsou hrozbou pro ukrajinské cíle

Oheň se jako bojový prostředek používal už v pravěku. Lidé zjistili, že popáleniny jsou bolestivé, špatně se hojí a hnisající rány jsou ideální cestou pro smrtelné infekce. S rozvojem techniky přicházely možnosti použití ohně proti nepříteli i na dálku. Vývoj se nezastavil. Zápalné směsi a ohňometné systémy jsou účinnou zbraní dodnes.

Používání ohně jako bojového prostředku mělo několik milníků. Již ve starověku existovaly poměrně sofistikované mechanické vrhače zápalných směsí. O řeckém ohni se traduje, že se nedal uhasit vodou. V Číně se začaly používat zápalné prachové rakety s tyčovým stabilizátorem. Na začátku 20. století se objevily první přenosné plamenomety, které se s drobnými změnami používaly až do konce studené války.

Nové principy

Za druhé světové války došlo k rozvoji raketových zbraní, především neřízených salvových raketometů. Němci používali Wurfrahmen 40, schopný odpalovat neřízené tříštivo-trhavé rakety ráže 280 mm nebo zápalné ráže 320 mm. Šestice rámů mohla být umístěna na polopásovém transportéru Sd.Kfz.251/1 ve variantě zvané Stuka zu Fuss. Američané přispěli k výraznému zvýšení účinnosti zápalných zbraní vynálezem napalmu, který se mimořádně osvědčil v Tichomoří proti Japonsku.

Německý raketomet Wurfrahmen 40

Napalm a jeho deriváty se staly hlavní náplní zápalných leteckých bomb, ženijních fugasů, přenosných i tankových plamenometů a neřízených raket. K širokému nasazení došlo během konfliktů v Koreji, Vietnamu, ale také během arabsko-izraelských válek na Blízkém východě. Neefektivní bylo plnění zápalných směsí do dělostřeleckých granátů, protože měly malý vnitřní objem.

Další výrazné zvýšení účinnosti přinesl vynález práškových a aerosolových výbušnin s kovovými částečkami v kapalném palivu. Při jejich zapálení docházelo k prudkému zvýšení teploty a tlaku a navíc k bleskovému spotřebování kyslíku v místě zásahu. Jejich hlavní výhodou je o řád vyšší měrná energie uhlovodíkových paliv proti klasickým trhavinám. K objevu došlo paralelně na obou stranách oceánu. Sověti mluví o termobarických, případně objemově detonujících zbraních, Američané používají termín Fuel-Air Explosives (FAE).

Na moderním bojišti postupně ztrácely účinnost přenosné i tankové plamenomety, protože měly krátký dosah. Jak vojáci, tak plamenometné tanky se museli k cíli přiblížit na tak malou vzdálenost, že byli výrazně ohroženi odvetnou palbou. Navíc v obou případech shořela část zápalné směsi předtím, než dopadla na cíl. Proto se postupně začaly používat pro dopravu zápalné směsi na cíl neřízené rakety, přičemž směs se zapalovala až po dopadu na cíl. Tím byl zaručen řádově delší dosah a výrazně vyšší účinnost.

V souvislosti s těmito objevy a zjištěními došlo na přelomu 70. a 80. let v SSSR k zavedení zcela nových zápalných zbraní a systémů. Patřil mezi ně přenosný reaktivní jednorázový ohňomet RPO-A Šmeľ (Reaktivnyj Pjechotnyj Ogněmjot), který si v Afghánistánu vysloužil od mudžahedínů přezdívku „ďáblova trubice“.

Šestnáctihlavňový raketomet 9K57 Uragan (BM-27) ráže 220 mm

Dalším byl salvový raketomet BM-27 Uragan, ráže 220 mm, schopný používat termobarické neřízené rakety 9M51 s bojovou hlavicí 9N515 o hmotnosti 143 kg a dosahem 35 km.

Letectvo dostalo do výzbroje nové bomby ODAB-500 (Objomno Dětonirujuščaja Aviacionnaja Bomba) a pozemní jednotky těžký ohňometný systém TOS-1 (Tjažolaja Ogněmjotnaja Systěma).

Řada lidí zaměňuje těžký ohňometný systém za raketomet. Filozofie nasazení je však zcela odlišná a svým způsobem unikátní. Mnohem více se podobá nasazení plamenometných tanků. Zatímco raketomety vedou zpravidla nepřímou palbu na vzdálenost přes 10 km, ohňomet měl ničit cíle přímou střelbou na vzdálenost pod 4 km.

Křest ohněm

Konstrukcí nového ohňometu byla pověřena konstrukční kancelář dopravního průmyslu KBTM (Konstrucionnoje Bjuro Transportnovo Mašinostrojitělstva) v Omsku. Konstrukční práce byly zahájené v souladu s takticko-technickými požadavky ministerstva obrany v roce 1971. Hlavním úkolem systému byla intenzivní palebná podpora vlastních sil v bližší taktické hloubce. Předpokládané místo nasazení bylo přímo v prvosledových jednotkách. Z toho důvodu se od začátku počítalo s využitím tankového podvozku, aby TOS dokázal držet krok s pásovou technikou a osádka měla dostatečnou pancéřovou ochranu.

Tým pod vedením hlavního konstruktéra A. A. Ljachova postavil v letech 1978–79 zcela nový raketový ohňometný systém, vedený v dokumentaci pod krycím označení Objekt 634. Základem konstrukce se stal podvozek tanku T-72A. Samotné raketomety jsou bezzákluzové, ale dynamický ráz plynů z raketových motorů, opírajících se o korbu tanku, dokáže vozidlem pořádně zacloumat. Aby neutrpěla přesnost střelby, bylo nutné na záď doplnit dvě hydraulicky sklápěné opory.

Nástavbu tvořila plochá otočná věž s naklápěcím svazkem třiceti hlavní pro neřízené rakety ráže 220 mm (ráže shodná s raketometem Uragan) umožňující vést střelbu na viditelné cíle, až do vzdálenosti 3 750 metrů. Zaměřování usnadňoval systém řízení palby zahrnující laserový dálkoměr, balistický počítač a snímač náměru. Náměr věže se nastavuje elektro-hydraulicky, odměr elektricky. Samotné rakety vyvinul a vyráběl národní výzkumný a výrobní závod (Gosudarstevnnoje Naučno Proizvoditělnoje Predpriňatie) GNPP Splav (česky Slitina) v Omsku.

V roce 1980 prošel systém Objekt 634 státními zkouškami a na základě výsledků bylo vydáno doporučení, zařadit systém do výzbroje Sovětské armády jako TOS-1 Buratino. Kromě palebné jednotky je součástí systému nabíjecí a přepravní vozidlo TZM (Transportno Zaražajuščaja Mašina) postavené na podvozku nákladního automobilu KrAZ-255B. To převáží druhou sadu raket a je vybaveno jeřábem a adaptérem pro snazší přebíjení, protože jedna raketa je přes tři metry dlouhá a váží kolem 150 kilogramů.

K prvnímu bojovému nasazení šesti vozidel TOS-1 došlo v Afghánistánu v letech 1988–89. Systém prokázal vysokou účinnost. Jejímu zvýšení napomáhal terén. V úzkých údolích mezi strmými horami docházelo k několikanásobným odrazům a násobení účinku tlakových vln. Nezanedbatelný byl i psychologický efekt explodujících ohnivých koulí, „… větších než místní mešita“.

Druhé významné nasazení představovaly boje na Severním Kavkaze v roce 1999, především při dobývání města Komsomolskoje. Zde byla vyvinutá nová taktika, kdy jeden TOS-1 Buratino podporoval četu čtyř tanků T-72 nebo T-64, které vyrážely na zteč v době zahájení palby TOS-1, takže vedly palbu na značně demoralizovaného protivníka krátce po „ohnivém očistci“. Komsomolskoje bylo zcela zdevastováno, což vyvolalo bouřlivé reakce ochránců lidských práv a odpůrců zbraní s plošným účinkem.

Nicméně z různých důvodů, počínaje utajením, přes byrokracii, po zmatky po pádu železné opony byl systém TOS-1 Buratino oficiálně zařazen do výzbroje ruské armády až v roce 1995.

Modernizace

Po zkušenostech s nasazením TOS-1 Buratino v bojích v Čečensku a na základě pokroku dosaženého při vývoji neřízených raket i termobarických hlavic vznikl požadavek na vývoj modernější verze, vyznačující se vyšší pohyblivostí a přesností palby. Navíc vojáci požadovali unifikaci palebného a nabíjecího vozidla, protože v reálných bojových podmínkách nedokázaly terénní automobily KrAZ držet krok s odpalovacím zařízením.

V roce 2000 vydalo velení vojsk radiační, chemické a biologické ochrany společně s vládou ruské federace požadavek na zdokonalení systému TOS-1. Vedoucím projektu modernizace palebného vozidla s krycím označením Objekt 634B se stal A. M. Šamrajev, vedoucím modernizace nabíjecího vozidla označeného Objekt 563 byl V. I. Mišin, přičemž měl být pro obě vozidla použitý shodný tankový podvozek.

Modernizace palebného vozidla se zaměřila především na snížení výšky, protože mnohde vozidlo neprojelo, a zvýšení pancéřové ochrany raketnice. Řešením bylo odstranění horní řady hlavní, čímž se jejich počet snížil z 30 na 24. Tím se podařilo snížit částečně celkovou hmotnost, ale část této úspory pohltily nové rakety s větším dosahem a mohutnější hlavicí, kompenzující vyšší účinností menší počet hlavní.

Zbytek šel na vrub zvýšení pancéřové ochrany raketnice, protože při bojích v Čečensku, kde TOS-1 Buratino podporovaly vlastní jednotky palbou z bezprostřední blízkosti, se stávalo, že raketnice byla prostřelena dokonce i palbou ručních zbraní. Riziko exploze vlastních raket bylo poměrně vysoké, což by znamenalo fatálními následky minimálně pro vozidlo a pravděpodobně i pro osádku a jednotky v bezprostřední blízkosti.

Nouzovým řešením bylo ponechání vnějších „sloupců“ po třech hlavních prázdných, takže fungovaly jako představný pancíř. Výsledkem těchto zkušeností byl požadavek, aby skříň raketnice odolávala alespoň palbě průbojné munice 7,62×54R mm pěchotních kulometů ze vzdálenosti 600 metrů.

Mimořádná pozornost byla věnována zvýšení přesnosti palby a účinku v cíli. Střední kruhová odchylka od cíle neměla převyšovat 10 metrů při střelbě na maximální vzdálenost. Na to již nestačily drobné úpravy. Operátor dostal k dispozici nový optický zaměřovač s gyroskopickou stabilizací. Systém řízení palby byl doplněn o snímače náklonu vozidla a snímač teploty raket v přepravním kontejneru, protože teplota prachového zrna ovlivňuje rychlost hoření a tím i dolet rakety. Další údaje poskytuje meteorologická stanice snímající teplotu a tlak vzduchu, směr a sílu větru.

Pro měření vzdálenosti dostalo vozidlo nový laserový dálkoměr 1D14. Původní analogový balistický počítač ustoupil digitálnímu s upraveným algoritmem výpočtu. Aby nedocházelo k rozkývání nástavby v rámci vůlí na ozubení věnce věže, byla do jejího pohonu zařazena hydraulická brzda pro blokování odměru. Hydraulické opěry pro stabilizaci korby byly doplněné i na přední část vozidla. Opěry jsou ovládané samostatně a na základě údajů snímače náklonu umožňují vyrovnat drobné nerovnosti terénu.

Modernizovaný systém byl zaveden do výzbroje ruské armády nařízením ministra obrany Ruské federace č. 445 z roku 2003, pod příznačným označením TOS-1A Solncepjek (sluneční žár). Každá palebná jednotka sestává z bojového vozidla BM-1 (Bojevaja Mašina) a dvou TZM-T (T-Tankovaja). Palebný průměr tvoří 72 raket, 24 nabitých na BM-1 a 2 × 24 přepravovaných TZM-T. Výrobou byl pověřen závod Omsktransmaš.

Větší a účinnější

Systém TOS-1A umožňuje vést přímou střelbu, přičemž pro vyhledávání cílů slouží optický zaměřovač. Ale na rozdíl od TOS-1 Buratino umožňuje i nepřímou střelbu na základě údajů o odměru a náměru dodaných z velitelského stanoviště palebné čety. Doba přechodu z pochodové do palebné polohy nepřevyšuje 90 sekund.

Navedení nástavby na cíl probíhá automaticky na základě údajů z balistického počítače nebo ručně. Selektor palby umožňuje střelbu jednotlivými raketami, omezenou nebo plnou salvou. Rakety opouštějí odpalovací zařízení, po jedné nebo po dvou, v půlsekundových intervalech. Při párových odpalech trvá plná salva 6 sekund, při jednotlivých 12 sekund. Doba letu na cíl při střelbě na maximální vzdálenost je 35 sekund.

TOS-1A Solncepjek používá dva typy neřízených raket, starší MO.1.01.04 je dlouhá 3,33 metru a má hmotnost 137 kilogramů, MO.1.01.04M je dlouhá 3,72 metru a má hmotnost 217 kilogramů. Zvýšení hmotnosti jde především na vrub většího prachového zrna prodlužujícího dolet až na šest kilometrů. Bojové hlavice jsou také dvou typů, klasické zápalné plněné směsí na bázi napalmu a termobarické plněné směsí kapalného paliva (většinou propylnitrát) a hořčíkového prášku zvyšujícího teplotu hoření.

TOS-1A Solncepjek na přehlídce v roce 2010

Podle propagačních materiálů výrobce by měla plná salva zaručit zničení živé síly na ploše 40 000 m2, tedy na kruhu s poloměrem zhruba 115 metrů. K dočasnému vyřazení živé síly dochází na ploše 70 000 m2, což je kruh s poloměrem 150 m. Vzhledem k ničivým účinkům termobarické hlavice dochází k efektivnímu ničení nebo umlčení i kryté živé síly.

Bojová hlavice obsahuje kromě kontejneru s palivem kontaktní zapalovače a dvě nálože trhaviny. První slouží k roztržení obalu kontejneru a vytvoření aerosolového oblaku paliva. Druhá nálož přivádí rozptýlené palivo k výbuchu. Na rozdíl od zažitého názoru se směs nezapaluje, ale dochází k iniciaci, aby „pomalý“ přechod od hoření k explozi nesnižoval účinek zbraně.

Transportní a nabíjecí vozidlo TZM-T je postaveno také na podvozku tanku T-72. Na horní straně korby jsou namontované dva rámy pro uložení palebného průměru 24 raket (2 × 12). Rámy se při přepravě zakrývají krytem poskytujícím stejnou balistickou ochranu, jako má raketnice BM-1. Mezi oběma rámy je namontovaný jeřáb s nosností jedné tuny pro překládání raket. Součástí vybavení jsou adaptéry pro nabíjení raket do hlavní BM-1 a můstek po kterém mohou osádky obou vozidel přecházet z jedné korby na druhou.

Osádka vozidla TMZ-T je tříčlenná, velitel, řidič a operátor. Díky mechanizaci je pro přebití vozidla BM-1 stanovena norma 24 minut. V nouzi je možné provádět přebití ručně, ale čas je více než dvojnásobný. Pro vlastní obranu je vozidlo vyzbrojeno kulometem RPKS-74 s palebným průměrem 1 140 nábojů, třemi pancéřovkami RPG-26 a bedničkou granátů.

Osádka obou vozidel systému TOS-1A je před účinky chemických a jaderných zbraní chráněna přetlakováním vnitřního prostoru korby a filtroventilačním zařízením. Systém se uvádí do činnosti přístrojem pro radiační a chemický průzkum GO-27 v automatickém nebo poloautomatickém režimu.

Vypalte je z těch jejich děr

TOS-1A Solncepjek byl prezentován na veletrhu pozemní výzbroje v Omsku v roce 2009, kde se setkal se zájmem zahraničních delegátů, což přineslo i reálné objednávky.

Momentálně má TOS-1A ve výzbroji kromě ruské armády i Kazachstán, který v roce 2010 objednal 3 vozidla, dodaná o rok později. Velkou objednávku na 18 systémů podepsal v roce 2011 Ázerbájdžán. Dodávky probíhaly po šesti kompletech od roku 2013 do roku 2015. Ázerbájdžán objednal svá vozidla na modernějších podvozcích tanku T-90S s výkonnějším motorem. Ze zemí blízkého východu, což jsou tradiční uživatelé sovětské a ruské techniky, objednal Irák 12 vozidel a Sýrie neupřesněný počet, ale existují fotografie s kolonou minimálně tří kompletů.

Dodávky do Iráku byly zahájeny v červenci 2014, kdy na letišti v Bagdádu přistály transportní letouny Antonov An-124 Ruslan a přivezly tři kompletní systémy (tři vozidla BM-1 a šest TZM-T). Také v tomto případě byly nástavby namontované na modernějších podvozcích tanků T-90S. Ruští instruktoři provedli zacvičení iráckých obsluh završené ostrými střelbami.

Druhá dodávka tří kompletů byla dopravena nákladní lodí do přístavu Umm Quasr v květnu roku 2015. Na rozdíl od ruského originálu doprovázely palebná vozidla nové nabíjecí automobily na podvozcích KAMAZ 63501 Mustang s uspořádáním 8×8. O měsíc později dorazila stejnou cestou zbývající část zásilky, navíc doplněná velitelským vozidlem na podvozku KAMAZ 6x6.

Nasazení v Iráku proti pozicím Islámského státu bylo stejně úspěšné jako v Aghánistánu. Zprávy z bojů o baštu islámského státu Jurf al Sakhr popisují poněkud nadneseně výbuchy porovnatelné s explozí jaderné munice. Muslimským teroristům každopádně rychle docházela chuť bojovat. Nezanedbatelný podíl měly TOS-1A na dobytí Tigrítu na jaře 2015.

Systém TOS-1A je průběžně modernizován. V roce 2013 byl oznámen vývoj řídícího systému na bázi kombinace inerciální a GPS navigace. Kromě snazší navigace a rychlejšího určení polohy vozidla systém umožňuje průběžné sledování vybraných cílů, předaných z nadřízeného stupně a výběr nejvhodnější palebných pozic na digitální mapě. Přitom bere v úvahu reliéf terénu, nerovnosti a slepé úhly. Tím se zkracuje doba expozice vozidla nepřátelské palbě.

Co se týká nasazení zápalných zbraní s plošným účinkem, Rusové prosazují doktrínu, že jejich nasazení proti armádám zemí, které používají bojové otravné látky, případně podobné zápalné prostředky, je zcela legitimní. Nemluvě o teroristických organizacích typu Islámský stát, Tálibán, al-Káida apod. Ovšem nasazení reaktivních raketometů proti civilním cílům je neomluvitelné, dokonce i v případě, že bojová technika nepřítele se pohybuje v zástavbě.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 24 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 24 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...