Vývoj nové protitankové zbraně ve střední hmotnostní kategorii byl zahájen v roce 1978, v době, kdy byl předcházející systém M47 Dragon teprve na začátku kariéry.
Ale už prvních sedm let provozu ukázalo na některé nedostatky M47 Dragon. Krátký dosah (1 000 metrů) a mohutný zášleh, který demaskoval pozici střelce, který potom musel přibližně 12 sekund nehnutě sedět na místě a navádět střelu. Jelikož 1 000 metrů je běžný dostřel lehkých i těžkých kulometů, bylo to pro mnohé střelce určitě nejdelších 12 sekund v životě. To měl nový systém odstranit.
Vývoj nové zbraně
V roce 1983 vyhlásila americká armáda program: pokročilý protitankový zbraňový systém – střední, v originále AAWS-M (Advanced Anti-Tank Weapon System – Medium). O tři roky později byla zahájena fáze ověřování principů POP (Proof Of Principes), dotovaná částkou 30 milionů amerických dolarů na vývoj technického demonstrátoru.
Soutěže se účastnily tři společnosti: Ford Aerospace se systémem navádění po laserovém paprsku (LOSBR - Line-Of-Sight Beam Riding), Hughes Aircraft Missile Company s infračervenou zobrazovací jednotkou a naváděním po optickém kabelu se schopností uzamčení cíle po odpalu LOAL (Lock On After Launch) a Texas Instruments s infračervenou zobrazovací jednotkou pracující v režimu uzamčení cíle před odpalem LOBL (Lock On Before Launch), ale nevyžadující po odpálení další spolupráci se střelcem, což je režim FAF (Fire And Forget – odpal a zapomeň).
V roce 1989 bylo hotové vyhodnocení fáze POP a kontrakt na vývoj funkčního prototypu byl přidělen společnostem Texas Instruments a Martin Marietta. V dubnu 1991 došlo k prvnímu cvičnému odpalu nové rakety ze zkušebního standu. O necelé dva roky později proběhl úspěšný odpal z přepravního pouzdra a v následujícím roce byla schválena sériová výroba. V roce 1996 US Army zavedla nový systém pod označením FGM-148 Javelin do výzbroje.
Požadavkem na tento zbraňový systém bylo, aby ho dokázal odnést jeden muž. Tím byly nepřímo stanoveny maximální rozměry i hmotnost celého kompletu, která nesměla překročit 25 kg. Po špatných zkušenostech s dragony, požadovali vojáci maximální jednoduchost obsluhy a vysokou pravděpodobnost zásahu. Tomu se podařilo vyhovět zavedením nové technologie IR senzorů se zobrazením cíle (někdy se používá termín termovizní senzor).
Útok na cíl shora
Přímý útok
Javelin je schopen ničit tepelně kontrastní (vozidla s běžícím motorem) i nekontrastní pozemní cíle (bunkry) a v omezeném rozsahu i vzdušné cíle (vrtulníky ve visu). Standardním režimem je útok shora na nejslabší stropní pancíř tanku. Pro útoky na bunkry, vrtulníky nebo vozidla například pod mostem se používá přímý útok.
Dílky skládačky
„Ostrý“ Javelin se skládá ze dvou základních částí. Z jednorázového pouzdra LTA (Launch Tube Assembly) obsahujícího řízenou střelu a z vícenásobně použitelné řídící jednotky CLU (Command Launch Unit). Spotřebním materiálem je chladící a napájecí jednotka BCU (Battery Coolant Unit).
Řídící jednotky CLU a raketnice LTA
Zdrojová jednotka BCU
LTA tvoří válcové pouzdro raketnice vyrobené z kompozitových vláken, ktré chrání samotnou raketu před nežádoucími povětrnostními vlivy a poškozením při přepravě. Pouzdro slouží zároveň jako skladovací obal, ve kterém je zaručena životnost rakety 10 let. Jedinou podmínkou je předepsaná periodická kontrola skladovacích podmínek.
Na obou koncích raketnice jsou mohutné krytky vytvarované z polyuretanové pěny, které chrání před poškozením připojovací konektory a optiku IR čidla rakety. Při střelbě se snímá pouze přední krytka, střed zadní krytky prorazí spaliny raketového motoru. Přibližně uprostřed délky pouzdra je ramenní opěrka ze stejného materiálu a sklápěcí manipulační rukojeť. Pro přenášení na krátké vzdálenosti je raketnice vybavena ramenním popruhem.
Na řídící jednotku se připojuje jednorázová zdrojová jednotky BCU, která v sobě kombinuje láhev s chladícím médiem (Argon) pro zchlazení čidla rakety a lithiovou baterii pro napájení její elektroniky před odpálením. Aktivuje se krátce před odpálením a v nejlepších podmínkách funguje přibližně 4 minuty. Potom musí být BCU vyměněna. Po použití se odhazuje spolu s raketnicí.
Uvnitř kontejneru je uložena raketa skládající se z pěti hlavních sekcí, které se navzájem překrývají. Naváděcí sekce je vybavena infračerveným vyhledávacím senzorem se zobrazením cíle, senzor je třetí generace a pracuje v pásmu 8 až 12 mikrometrů. To sice poskytuje menší rozlišovací schopnost, ale na druhou stranu zaručuje vysokou odolnost proti rušení a lepší prostupnost signálu (cíle) přes prach a kouř (s typickou velikostí zrna do 5 mikronů).
Senzor umožňuje detekovat i studené cíle (např. bunkry) a uzamknout na ně střelu. Jedinou podmínkou je dostatečný kontrast mezi cílem a pozadím v IR spektru.
Senzor je umístěn pod IR transparentním krytem a jeho součástí je i kontaktní zapalovač bojové hlavice.
Řez raketou
Bezprostředně za senzorem je umístěna první část bojové sekce, prekurzorová kumulativní nálož. Ta je určená na probití představeného pancíře nebo odpálení „cihel“ explozivního pancíře ERA (Explosive Reactive Armor). Pokud cíl není vybaven představným pancířem zvyšuje prekurzorová nálož celkovou průraznost bojové hlavice.
Za ní umístěná naváděcí elektronika zpracovává povely pro řídící sekci ovládající let střely a zároveň řídí natáčení vyhledávacího senzoru tak, aby neztratil cíl ze zorného pole. Větší část střední sekce vyplňuje hlavní kumulativní nálož, jejímž úkolem je prorazit pancíř a zničit cíl.
V plášti je osm podélných štěrbin, ze kterých se po opuštění raketnice vyklápějí křídla zajišťující stabilizaci rakety a dostatečný vztlak potřebný k nastoupání do příslušné výšky. Střední sekce obsahuje i bezpečnostní pojistku a dvě roznětky pro prekurzorovou i hlavní kumulativní nálož.
Pohonnou sekci tvoří startovací a letový motor. Startovací slouží na vymetení střely z raketnice do takové vzdálenosti, aby zážeh letového motoru neohrozil střelce. Startovací motor vyhoří ještě v trubici LTA a produkuje poměrně malé množství spalin, takže minimálně demaskuje pozici střelce a umožňuje tzv. „soft start“. Střelu je možné odpálit i z místnosti s rozměrem 4,5 × 3,6 metru a výškou stropu 2,1 metru.
Na samé zádi je řídící sekce. K řízení letu střely se používá kombinace účinku aerodynamických kormidel a změny vektoru tahu motoru pomocí plynových kormidel v počáteční fázi letu, dokud pracuje letový motor. Aerodynamická kormidla jsou před odpálením složena na těle střely a rozevírají se po opuštění raketnice. Zdrojem energie během letu je termální baterie uložená na zádi střely.
Možnosti zaměřovače
Objektivy CLU
Řídící jednotka CLU je na rozdíl od LTA vícenásobně použitelná. Střelec ji nosí na levém boku, v přepravním pouzdře s popruhem. Samotnou jednotku tvoří hlavní pouzdro mohutně vypolstrované třemi bloky polyuretanové pěny, které zároveň tvoří ochranu obličeje střelce při střelbě. Pouzdro obsahuje denní a infračervený (IR) zaměřovač s celkem třemi samostatnými objektivy.
Infračervený zaměřovač se používá hlavně v noci, případně když je viditelnost snížená kouřem nebo prachem. Vzhledem k vlnové délce a chlazení snímacího senzoru vykazuje IR větev lepší vlastnosti i za deště a mlhy. IR zaměřovač má dvě zorná pole; široké se čtyřnásobným zvětšením (stejné jako denní větev) se používá při vyhledávání cílů, úzké s devítinásobným zvětšením při jejich zaměření. Stejné zvětšení má i hlavice střely.
Z druhé strany pouzdra je umístěn společný okulár displeje denní i IR větve. Skrz něj střelec sleduje displej a čtrnáct stavových indikátorů s příslušnými ikonami. Obraz jednotlivých větví se přepíná překlápěním zrcátek, podobně jako na fotoaparátu. Vedle okuláru je indikátor vlhkosti uvnitř pouzdra CLU (pokud má růžovou barvu je nutný servisní zásah).
Indikátory displeje
Dioptrická korekce okuláru
Nad ním je vybrání s háky, zámkem pro připojení LTA. Na spodní straně je box na napájecí baterii BA-5590/A. Po obou stranách boxu jsou rukojeti s ovládacími prvky. Na okuláru jednotky CLU je kroužek, kterým střelec může nastavit optimální ostrost obrazu i v případě, že má dioptrickou vadu zraku.
Na levé straně jednotky CLU, dole, je hlavní vypínač, který má čtyři polohy. V poloze OFF je celý systém vypnutý a nespotřebovává žádnou energii. Denní větev lze používat jako běžný dalekohled se čtyřnásobným zvětšením, k vyhledávání cílů nebo k pozorování bojiště. V tom případě nepotřebuje žádné napájení. V poloze DAY je zapnuta denní větev a po aktivaci vyhledávacího senzoru může být odpálena střela.
Hlavní vypínač CLU
V poloze NIGHT je systém kompletně aktivovaný. K dispozici je denní i infračervená větev pro pozorování v noci nebo za zhoršené viditelnosti. V poslední poloze TEST je potřeba spínač přidržet, do polohy NIGHT se vrátí sám a slouží pro provedení testu CLU a střely bez nutnosti její aktivace. Případné závady se zobrazí na stavových indikátorech.
Na levé rukojeti je spoušť pro aktivaci vyhledávacího senzoru ovládaná ukazováčkem. Vzadu jsou zleva doprava: spínač filtru (FLTR), kolébkový přepínač pro zaostření (FOCUS) a tlačítkový přepínač zorného pole (SGTSEL).
CLU s detailem levé rukojeti
Ovladače na levé rukojeti
FLTR se používá pro zvýšení selektivity v případě, že protivník používá rušení v IR spektru, případně když je cíl v kouři nebo mlze. FOCUS slouží pro zaostření obrazu cíle a funguje i jako orientační dálkoměr. Cíl, který není možné zaostřit, se nachází mimo minimální nebo maximální dosah systému. Postupným mačkáním tlačítka SGTSEL střelec přepíná mezi denním, infra širokým, infra úzkým zorným polem (podle režimu zvoleného hlavním vypínačem) a pokud je aktivovaný vyhledávací senzor rakety, tak i mezi jeho zorným polem.
Pravá ruka ovládá ukazováčkem spoušť odpalu střely. Palcem se ovládá tlačítkový přepínač volby útočného módu (ATTKSEL) a křížový ovladač (GATE ADJ/CTRS&BRT), který slouží pro nastavení jasu a kontrastu, pokud je zvoleno zorné pole IR zaměřovače, nebo pro zarámování cíle, pokud je zvolené zorné pole vyhledávacího senzoru.
Ovladače na pravé rukojeti
Klíčem k rozlišovací schopnosti systému je chlazení infračervených čidel CLU a řízené střely. CLU je chlazena pomocí Stirlingova motoru a termoláhve. Proto trvá zchlazení CLU poměrně dlouho. Na druhou stranu na baterie vydrží 1 až 4 hodiny podle vnější teploty. Čidlo řízené střely je chlazené argonem z BCU na principu Joule-Thomsonova jevu. Zchlazené je maximálně za 15 s, ale BCU vydrží jen zmíněné 4 minuty.
| Zavedení do výzbroje | červen 1996 |
| Obsluha (podle počtu nesených střel) | 1 - 3 osoby |
| Útočné módy | 2 (přímý a shora) |
| Min. dosah (útok shora) | 150 m |
| Min. dosah (přímý útok) | 65 m |
| Max. dosah (oba typy útoku) | 4 000 m |
| Reálná rychlost střelby | 3 odpaly během 90 s |
| Délka rakety | 1,08 m |
| Hmotnosti | |
| Raketa | 11,8 kg |
| LTA (včetně rakety) | 14,65 kg |
| CLU (vč. baterie, přepravního pouzdra a čistícího kitu) | 6,42 kg |
| Baterie BA-5590/U | 1 kg |
| BCU | 1,32 kg |
| Celková | 23,39 kg |
Není to tak jednoduché
Přestože se uvádí, že FGM-148 Javelin je účinný a jednoduchý na obsluhu, rozhodně se z vás nestane zkušený „tank-killer“ po desetiminutové instruktáži. Celý výcvikový systém Javelin se skládá ze základního trenažéru BST (Basic Skills Trainer), polního taktického trenažéru FTT (Field Tactical Trainer), cvičné MSR (Missile Simulation Round) a samotné „ostré“ střely s řídící jednotkou. Systém slouží pro výcvik obsluh tak, aby střelci na konci kurzu zvládli kvalifikační test GST a dokázali zbraň spolehlivě a efektivně ovládat za každých podmínek.
Trenažér BST
BST tvoří přenosný počítač, který umožňuje instruktorovi pomocí speciálního software promítat žákovi do okuláru simulační řídící jednotky SCLU (Simulated CLU) obrazy reálného terénu a cílů, včetně simulované bojové činnosti, zhoršených meteorologických podmínek a vyhodnocovat jeho postup při vyhledání, identifikaci a zaměření cíle.
BST se používá pro výcvik na učebnách. Střelu nahrazuje hmotnostní a rozměrový ekvivalent kontejneru střely MSR. Ten neobsahuje žádnou elektroniku. Zároveň slouží pro výcvik střelců v manipulaci s pouzdrem LTA. Základní kurz na učebně trvá 10 dnů (80 učebních hodin).
Polní trenažér FTT
Dalším krokem je výcvik s FTT. (obr.12) Při něm se používá funkční řídící jednotka CLU z „ostrého“ Javelinu, naopak LTA nahrazuje simulační raketnice SR obsahující laserový vysílač a přijímač systému MILES. FTT tak umožňuje instruktorovi provádět výcvik v reálném prostředí, proti reálným cílům, prezentovaným nejprve vozidly z vlastní jednotky, ve zdokonalovacím výcviku i jednotkou „agressors“.
Tak mají střelci možnost vyzkoušet svoji zbraň v podmínkách, které se velmi přibližují bojovým. Celý kurz trvá deset dní za předpokladu, že je aspoň jeden instruktor na rotu. Součástí výcviku je předepsaný počet opakovacích cvičení.
Každý střelec by měl absolvovat alespoň 4krát za rok cvičení s MILES na úrovni roty a minimálně dvakrát součinnostní na úrovni praporu. Kromě toho musí střelci ovládat i teoretickou část – samotnou konstrukci Javelinu. Z výše uvedeného je zřejmé, že představa o tom, jak Javelin používají „kluci z ulice“, je dost naivní.
Oprava (10:30, 6.3.2022): rukověť opraveno na rukojeť.
