Minulým víkendem sezona cyklistických klasik odstartovala.
Sobotním Omloopem, na který v neděli navázalo Kuurne-Brusel-Kuurne. První opravdu důležitá klasika ale přichází až tuto sobotu.
O Strade Bianche se neoficiálně mluví jako o šestém klasickém monumentu, navzdory tomu, že se první ročník jel teprve v roce 2007. Jistě, co do historie se se stoletým Lutychem, Flandry nebo Roubaix nemůže rovnat. S velikány se nemůže rovnat ani svou délkou (měří pouhých 184 kilometrů).
Strade to ale dohání svou pitoreskností.
Nejjižnější severská klasika se jezdí po bílých prašných cestách na toskánském venkově v úchvatném kraji vína – Chianti. I proto se Strade rychle stalo velkým oblíbencem fanoušků – často podobně horlivě očekávaným jako samotné klasické monumenty.
Trasa je víceméně stejná jako v roce minulém.
Momentka z cyklistického závodu Strade Bianche
„Když něco není rozbité, proč to měnit, že?“ uvažuje ředitel závodu Mauro Vegni a jeho kumpáni.
Na cyklisty tak znovu na 184 kilometrech čeká 11 sektorů po prašných silnicích, celkem 63 kilometrů po nezpevněných cestách. Mnohé z nich pak v krátkých, ale tuze náročných stoupáních, které postupně vyčerpají většinu favoritů.
Zároveň tato místa vytváří spoustu příležitostí pro útok. I proto je Strade Bianche tak vděčným závodem na sledování.
Neustále se na něm něco děje.
Navíc ten závěr! Vždyť se dojíždí na úchvatném náměstí v Sieně – na Piazza del Campo.
„Je to bezpochyby jedno z nejkrásnějších míst, kde kterýkoliv cyklistický závod končí. Pokaždé, když jsem tam přijížděl, měl jsem husí kůži,“ vyprávěl Fabian Cancellara, jediný trojnásobný šampion klasiky.
Bez obhájců
Jaké bude počasí?
Předpověď se v posledních dnech často měnila, každopádně v Toskánsku dost pršelo. I v sobotu má být chladno, má foukat silný vítr a možná i lehce sprchne.
Vyloženě mokrý a bahnitý závod jako v roce 2018, kdy triumfoval Tiesj Benoot, by z toho ale být neměl.
Pro české fanoušky půjde možná přece jen o poněkud chudší zážitek.
Poprvé po sedmi letech se totiž v Toskánsku nepředstaví vítěz z roku 2015 Zdeněk Štybar. Šestatřicetiletý závodník Quick-Stepu neprožil na belgických klasikách vydařený minulý víkend, v nominaci stáje na sobotu chybí i proto, že v neděli má odstartovat na Paříž-Nice.
Přitom v minulosti italský závod dokončil šestkrát v první desítce, kromě triumfu byl i druhý, dvakrát čtvrtý. Strade Bianche jeho naturelu vyloženě sedělo.
„Ale i bez Zdeňka chceme být vidět. Vždycky jsme byli silnými protagonisty závodu a tým je motivován to v sobotu ukázat znovu. Strade je závod, který milujeme, jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších v kalendáři, a my jsme rádi, že na něj vyrážíme s Julianem Alaphilippem – mistrem světa v našich řadách. Bude skvělé vidět na těch bílých silnicích duhový dres, jistě nám to dodá extra motivaci navíc,“ říká sportovní ředitel týmu Davide Bramati.
Alaphilippe bude s Benootem jediným z bývalých vítězů, který bude na startu.
Naopak chybět budou vítězové předchozích dvou ročníků.
Mathieu van der Poel se po zranění zad pomalu vrací zpátky, ale na to, aby startoval v takhle náročném závodě, formu ještě nemá. Obhajovat titul nebude.
I dva poslední vítězové - Mathieu van der Poel a Wout van Aert - budou v sobotu chybět.
A chybí taky král z roku 2020 Wout van Aert. Belgický šampion chce přece jen lehce omezit své starty, aby náročnou sezonu po svém zimním cyklokrosovém dobrodružství zvládl.
Největším favoritem tak podle bookmakerů i mnoha expertů bude úplně někdo jiný.
Prolomí Pogačar kletbu?
Fanoušky na Strade Bianche přitahuje i fakt, že v něm má šanci vyhrát výsostný klasikář, ale taky třeba etapový závodník zaměřující se na Grand Tour.
Šanci vyhrát jistě, ale zvítězit?
To se vlastně žádnému z té druhé skupiny ještě nikdy nepovedlo. S Tadejem Pogačarem na startu se šance ale rapidně zvyšuje. Právě on bude v sobotu hlavní hvězdou.
Například cyklistický web Podium Café napsal, že vlastně nemá cenu cokoliv před závodem psát, protože Slovinec prý stejně vyhraje.
„Existuje spousta článků s přehledem dalších favoritů. S tím, že můžou vyhrát bývalí vítězové Julian Alaphilippe nebo Tiesj Benoot. Že o vítězství budou bojovat Pidcock, Valgren, van Avermaet, Valverde, Fuglsang nebo Wellens. Všechno se to scvrkává na to, že by mohli vyhrát, ale taky nemuseli. Není to tak zajímavé téma. Zajímavý je Pogačar,“ píše Podium Café.
Samozřejmě, jak by nebyl...
Vždyť slovinský zázrak svým útočným stylem a touhou vyhrát v jakémkoliv terénu připomíná legendárního Eddyho Merckxe víc než kdokoliv dlouho před ním.
A ano, skutečně se může stát, že vyhraje, vždyť formu na to vzhledem k jeho celkovému triumfu na UAE Tour a dvěma vyhraným horským etapám očividně má. Statistika ale přece jen hovoří proti němu.
Tadej Pogačar slaví triumf v závodu UAE Tour.
Pro 23letého dvojnásobného šampiona Tour to bude čtvrté Strade, ale nikdy v minulosti se nedostal ani mezi elitní pětku, loni skončil sedmý.
„Ale není žádným tajemstvím, že Strade je závod, který se mi opravdu líbí a rád bych ho vyhrál,“ nezastírá.
To i mnozí vítězové Grand Tour před ním, žádnému se to ale nepovedlo.
Vlastně jen dva dokázali dojet na pódiu. Vítěz Vuelty Alejandro Valverde byl dvakrát třetí v letech 2014 a 2015, zotavující se šampion Gira i Tour Egan Bernal pak dojel třetí loni.
Jinak se žádný z králů kterékoliv Grand Tour na pódium nepodíval, natož aby klasiku vyhrál. Valverde s Bernalem každopádně ukázali, že italská klasika může sedět i etapovým jezdcům. A mimochodem, Bernal byl nejmladším vítězem Tour od roku 1909, než ho překonal právě Pogačar.
Skoro se dá říct, že co dokáže Bernal, to dokáže i Pogačar, ale lépe.
I proto by sobotní Strade vyhrát měl.
Dokáže to?
