Obecně platí, že země s větším počtem sportovců nabízejí menší bonusy.
Než se ale pustíme do porovnávání, je třeba zmínit, že u některých států odměny nejsou známé, nejde tak o zcela přesný žebříček.
Na kolik si například přijde Číňany tolik zbožňovaná vítězka Big Airu Eileen Gu? To jasné není, ale zřejmě to nebude málo.
Při pekingské letní olympiádě v roce 2008 zlatí Číňané brali v přepočtu 1,1 milionu. Dá se očekávat, že od té doby hodnota medaile podstatně vzrostla.
Pekingské zlato |
Přesná suma není známa ani u Ruska, které se na předchozích olympiádách proslavilo i materiálními dary.
Například na zimních hrách v Soči 2014 podle deníku Moscow Times získali jejich olympijští šampioni Mercedes-Benz třídy GL v hodnotě přes tři miliony korun. Stříbrní a bronzoví sportovci pak dostali levnější modely od téže značky.
Vůdce ruského Dagestánu Ramazan Abdulatipov zase po letní olympiádě v Riu obdaroval zlatého wrestlera Abdulrašida Sadulajeva achaltekinským závodním koněm.
Pojďme se teď ale věnovat státům, u nichž jsou odměny přesně dané a známé.
Sportovci z Hongkongu, kteří na olympiádě soutěží nezávisle na Číně, by si podle Forbesu přišli v případě olympijského triumfu na téměř 14 milionů korun. Ani jeden z tří reprezentantů však už naději na medaili nemá.
Rychlobruslař Sidney Chu se nekvalifikoval z rozjížděk, lyžařka Audrey Kingová nedokončila slalom a ve středu neuspěl ve slalomu ani sedmnáctiletý Adrian Yung Hau-tsuen.
Na druhém místě v žebříčku je Turecko, jež by potenciální odměnu vyplatilo v 22karátovém zlatě, v případě vítězství v hodnotě přes osm milionů. Turecko se na zimní olympiádě představilo už sedmnáctkrát, na svoji první medaili však stále čeká.
Třetí místo patří Malajsii, která se účastní své druhé zimní olympiády. Lyžaři Aruwin Salehhuddinová a Jeffrey Webb měli v případě zisku zlata nárok na přibližně pět milionů korun plus doživotní měsíční příspěvek ve výši zhruba pětadvaceti tisíc korun.
Ne každá země ale nabízí finanční odměnu.
Mezi takové se řadí například Norsko, které kralovalo celkovému pořadí států před čtyřmi roky v Pchjongčchangu a s dvanácti zlatými vede i teď. Další země jako například Velká Británie svým sportovcům také neplatí, nabízí však jiné výhody.
Štědří Italové, Češi se nemají zle
Co se týče evropských států, prim hraje Itálie, která se poněkud vymyká nepsanému pravidlu nižších odměn pro početné a úspěšné reprezentace.
Na poslední zimní olympiádě v Pchjongčchangu skončila s deseti cennými kovy dvanáctá.
Kolik tedy dostanou Stefania Constantiniová a Amos Mosaner za svoji jedinečnou cestu ke curlingovému zlatu v soutěži smíšených dvojic, ve které ani jednou neprohráli?
Bude to přes čtyři a půl milionu korun. Na stejnou sumu se může těšit i další italská vítězka Arianna Fontanaová, jež opanovala závod na 500 metrů na krátké dráze.
Před Českem je z evropských zemí ještě Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Kosovo a Estonsko.
I Češi jsou ale štědří. Ester Ledecká za svoji zlatou ze snowboardového obřího slalomu obdrží 2,4 milionu korun, bronzová Martina Sáblíková dostane polovinu.
Čeští sportovci dostanou za medaile z Pekingu stejné odměny jako v Tokiu |
Přibližně stejnou sumu jako česká rychlobruslařka si vydělala slovenská vítězka slalomu Petra Vlhová, jež má přislíbeno 50 tisíc eur.
Méně než Česko nabízejí za zlato i největší evropské zimní velmoci - Francie (1 600 000 korun), Švýcarsko (900 000), Nizozemsko (700 000) i Rakousko (400 000).