Kdo je Hedwig? Představte nám ji.
Hedwig je bytost jako každá jiná, jen ji okolnosti dohnaly k dost zásadnímu životnímu rozhodnutí. Touha dostat se z komunistického východního Berlína za železnou oponu přivedla původně kluka Hansela k tomu, aby se nechal nelegálně přeoperovat z muže na ženu a odjel na svobodu jako manželka amerického vojáka.
Tento podivný životní příběh nyní přijíždí vyprávět do Prahy na koncertě mezi písničkami své kapely. Na pozadí osudu Hedwig je i veliká láska, touha osvobodit se od všech předsudků a najít druhou polovinu. Ať už je ve vás, či tam někde venku. Je to člověk plný sarkasmu, vtipu, extravagance, ale i bolesti.
Na premiéru 17. února v pražské Malostranské besedě sice zbývá pár posledních vstupenek, ale budou čeští diváci připraveni Hedwig přijmout?
To je otázka, kterou si z tvůrčího týmu klademe všichni. Původní inscenace měla v New Yorku ohromný úspěch a my děláme vše pro to, abychom se tomu přiblížili. Úspěch ale není naším primárním cílem. Tím je právě snaha divákům sdělit, že ať už bojují s čímkoliv, nejsou na to nikdy sami, a že jde především o sebepřijetí v jakémkoli smyslu.
Zažil jste vy osobně někdy situaci či období, kdy jste se cítil okolní společnosti nepřijatý?
Myslím, že někdy kolem základní školy si každý tvoreček prochází podobným obdobím. Na nikom nezůstane v tomhle věku nit suchá. Děti jsou často velmi kruté a dokážou ranit, aniž by jim docházely důsledky. U mě to ale nikdy nebylo nic dlouhodobého. Nic, co by mě zásadně ovlivnilo.
Přemýšlel jste dlouho, jestli tuto roli vzít?
Myslím, že jsem do toho skočil bezmyšlenkovitě a impulzivně. Možná tak moc rychle, že mi nedošlo, kolik vnější i vnitřní práce mě čeká. To se ukazovalo až v průběhu zkoušení. Ale někde tam uvnitř jsem zkrátka cítil, že tohle dílo má v dnešní době co nabídnout.
Pro mě je pak samozřejmě ohromná výzva ustát hodinu a čtvrt stand-upu s písničkami. I když spoustu lidí může nejprve provokovat a puritánské publikum dokonce znechutit, věřím, že když si Hedwigu vyslechnou, změní názor. Protože pochopí, že tam uvnitř jsme všichni stejní.
Učil jste se od pravých drag queens? Nastudovával jste jejich obor?
Průběžně je stále sleduji a nastudovávám z různých show. Nejtěžší je asi najít tu hranu, aby se z představení nestala lascivní travesti show. O to v tomhle díle skutečně nejde.
V Praze bude mít premiéru queer rocková show Hedwig a její Angry Inch |
Chůze, gesta, mluva, to jistě natrénovat jde. Ale jak pro vás bylo náročné rozeznít v sobě vnitřně ženské tóny?
Domnívám se, že každý na svět přichází s ženskou i mužskou energií. Dualita je všude. V někom více převažuje jedno, v druhém zase to druhé. Pokud jste vnímaví, dokážete v sobě jako chlap tu ženskou vrstvu rozkrýt. Chce to samozřejmě čas. Ale problém s tím nemám. Myslím, že od doby, co se nám s ženou narodily děti, se ze mě stala přecitlivělá ženská. (smích)
Jednou ze slavných Hedwig je například Neil Patrick Harris, který otevřeně mluví o své homosexuální orientaci. Není vám pro tuto roli heterosexualita vlastně na překážku?
A to je právě to krásné! Je jedno, kým jste, poněvadž jde především o myšlenku, kterou chceme předat. A tu může předat stejně homosexuál, transsexuál, heterosexuál nebo třeba bezpohlavní bytost. Kdokoliv. Nicméně můžete mít pravdu, možná že se určitá ženská poloha hledá lépe homosexuálům.
Doposud jste dostával role mužných hrdinů, často se u vašeho jména v médiích objevuje slovo „hezoun“. Nebojíte se o svoje fanynky?
Věřím, že přibudou nové! Ne, tak je pravda, že pár fanynek mi na sociálních sítích ubylo, když zjistily, v čem že to budu hrát. Ale věřím, že jen proto, že nepochopily kontext fotky, kterou na mém profilu viděly. Lidé se podívají na fotku a jdou pouze po povrchu, hned mají tendenci vše odsoudit, aniž by zkusili nahlédnout pod pokličku, šli hlouběji a poznali kontext. Nějak na to v dnešní době asi není čas nebo co. Ale jinak se nebojím, myslím, že není důvod, abych o ně přicházel. Já jim to pak třeba vynahradím v jiných rolích.
Vnímáte témata, která se snaží vynést na světlo LGBT komunita? Byl byste třeba pro manželství pro všechny?
Já vnímám především to, že láska je pouze jedna. Buď k někomu chováte čisté city, nebo je nechováte. To je jediné, co má rozhodovat. Ano, jsem pro manželství pro všechny, neboť by se v lásce nemělo bránit.
Podpořil byste i kontroverznější adopci dětí stejnopohlavními páry?
Ano, jsem pro. A zase se točíme kolem toho samého. Dobrým a milujícím rodičem může být každý, stejně tak rodičem nemilujícím. Pokud dáte dítěti dost lásky, bude do života připravené a emocionálně vyrovnané. Ať je rodičem kdokoliv, kdo je připraven unést tuto náročnou úlohu a v moudrosti děti vychovávat. Sexualita pro mě není rozhodující.
Přetahujete se teď doma o oblečení nebo líčidla s manželkou Michaelou?
To rozhodně ne. Extravagantní oblečení a šminky budou až součásti jeviště a představení. Doma jsem milující manžel a otec. Ačkoliv jednou jsem si půjčoval od své ženy lak na nehty, který jsem potřeboval na focení plakátu Hedwig, a od té doby to mám doma stále na talíři. Často tak neuniknu humorným poznámkám.
Máte spolu dva malé kluky. Co jste se od nich už stačil naučit?
Toho je hromada. Všeobecně je výchova sondou do naší psychiky a duše. Je to někdy ohromně náročné, ale zároveň to nejkrásnější, co člověka může v životě potkat. Děti jsou přímé, otevřené a rodí se s tím, že všechny a všechno milují. Než to v nich někdo nebo něco zablokuje. Já se jako rodič snažím tuto otevřenost v nich co nejdéle uchovat. A oni mě to tím pádem učí také.
Co dalšího kromě Hedwig máte na divadle nového? Jsou to už zase role v kalhotách?
Myslím, že do dámských kalhotek už se kromě Hedwig zase jen tak neobleču. Čeká mě toho teď více. V mém domovském Divadle Kalich jsme po pár letech oprášili muzikál Horečka sobotní noci, začátkem února mě čekají první reprízy, na které se těším. A v létě tu pak budu zkoušet nový původní muzikál Biograf láska, který bude složen z písniček Hanky Zagorové. Režie se ujme můj kolega z jeviště a kamarád Jan Kříž a podle prvních indicií to bude krásná práce.
Co si přejete ke 34. narozeninám, které oslavíte sedmého února?
Přeji si být zdravý a mít zdravou a šťastnou rodinu. Nic víc na světě není. Stejně tak si přeji, možná nepokorně, aby už konečně skončilo tohle covidové šílenství a my se tak mohli potkávat hojně a pravidelně s diváky a fanoušky, pro které tak rádi hrajeme.
