1 Formát soutěže
Závody se jezdí volným stylem (tzv. bruslením), klasickým, při kterém se běhá v předem připravené stopě, nebo kombinací obou stylů. Dále se jednotlivé disciplíny dělí na individuální a štafetové.
Do závodů na patnáct kilometrů klasicky pro muže a deset kilometrů klasicky pro ženy se startuje v intervalech. Naopak závody na padesát kilometrů volně pro muže a na třicet kilometrů volně pro ženy začínají hromadným startem.
ZOH Peking 2022Speciální olympijská rubrika na iDNES.cz |
Na stejné startovní čáře stojí všichni závodníci také při skiatlonu. Ten se skládá ze dvou částí – nejprve se běží klasickým stylem (muži 15 kilometrů, ženy 7,5 kilometru), poté si závodníci vymění lyže a do cíle pokračují volnou technikou (muži 15 kilometrů, ženy 7,5 kilometru).
Další individuální disciplínou je sprint volnou technikou, který se jezdí na určitý počet kratších kol. Začíná se kvalifikací, z níž se třicet nejlepších probije do čtvrtfinále. Následně postupuje dvanáct běžců do semifinále (vždy první dva z pěti rozjížděk a k nim dva další s nejlepším časem). Do finále se pak posouvají dva nejlepší ze dvou semifinálových běhů a další dva na základě času.
Podobným způsobem funguje také sprint dvojic. Ten se jede klasickou technikou a začíná se rovnou v semifinále. Z něj jde dál deset nejlepších (první dva z každé jízdy a dalších šest na základě času).
Při štafetách muži absolvují čtyři úseky po deseti kilometrech, kvarteto žen vždy o pět kilometrů méně. Start závodu probíhá hromadně, první dva úseky se běží klasicky, další dva volně.
Běh na lyžích – disciplíny a soutěžícíZimní olympijské hry 2022
|
2 Olympijská historie
Běžecké lyžování má na olympijských hrách bohatou historii. Nechybělo na žádném dílu sportovního svátku a poprvé se objevilo už v Chamonix 1924. Tehdy se odjely dva závody – mužský na 50 a 18 kilometrů.
Ženy poprvé na hrách soutěžily v roce 1952 v Oslu, tehdy absolvovaly klání na deset kilometrů. Postupem času se počet mužských i ženských disciplín rozrůstal a docházelo i k úpravám pravidel. Jako poslední přibyl do seznamu sprint dvojic, který měl premiéru v Turíně 2006.
3 Česká sportovní stopa
Československo a později Česko vybojovalo na zimních hrách celkem čtrnáct běžeckých medailí. O první se postarala Helena Šikolová, která získala bronz na pěti kilometrech klasicky v Sapporu 1972.
Následovala série Květy Jeriové, jež v Lake Placid 1980 a v Sarajevu 1984 získala ve stejné disciplíně rovněž bronzové kovy a v Sarajevu k nim navíc přidala spolu s Blankou Paulů, Gabrielou Soukalovou a Dagmar Švubovou stříbro ve štafetách.
 |
O čtyři roky později v Calgary znovu slavila štafeta, tentokrát mužská. Kvarteto Pavel Benc, Václav Korunka, Radim Nyč a Ladislav Švanda si doběhlo pro bronz.
V Naganu 1998 odstartovala svou veleúspěšnou olympijskou kariéru Kateřina Neumannová. V Japonsku získala na tratích pět kilometrů klasicky stříbro a na deset kilometrů volně bronz, v Salt Lake City 2002 v závodech 15 kilometrů volně a ve stíhačce stříbra a její vrchol pod pěti kruhy nastal v Turíně 2006, kde získala ve skiatlonu stříbro a na třiceti kilometrech volně zlato.
V Turíně se zaskvěl i Lukáš Bauer, jenž na patnácti kilometrech klasicky získal stříbro. O čtyři roky později k němu ve Vancouveru přidal ještě bronz na patnácti kilometrech volně a pro stejný kov si doběhl spolu s Martinem Jakšem, Martinem Koukalem a Jiřím Magálem i ve štafetě.
Sporty v PekinguPředstavení zimních olympijských sportů |
