V knize Daniela Kaisera o Václavu Havlovi je fotografie Václava Havla s Alexandrem Vondrou s popiskem: „Když nastupoval na Hrad, bylo Sašovi Vondrovi 28 let. Václav Havel v něm do značně míry viděl svého adoptivního syna.“ Samotný Vondra k tomu v Rozstřelu řekl, že jejich vztah na přelomu 80. a 90. let byl skutečně velmi blízký.
„Václav Havel, alespoň pokud víme, neměl děti,“ řekl k tomu europoslanec. „A tak se občas zhlédl v nějakém mladším ročníku. Staral se o něj, hodně mu naslouchal a společensky ho motivoval. Dříve možná tuto roli plnil Vladimír Mlynář a na konci osmdesátých let a začátku devadesátek jsem to byl já.“
Celý Rozstřel v podcastu:
Naslouchal všem, bez rozdílu
Podle europoslance měl Václav Havel dar naslouchat lidem všech generací, od nejstarších po nejmladší. Dokázal bořit mezigenerační bariéry. „A nikdo z nás mladších necítili žádné stařecké povýšenectví.“
„Pamatuji si, jak jsem šel do jeho bytu poprvé, opravdu jako mladý člověk,“ vzpomíná Vondra. „Bylo to ještě za komunismu, já byl redaktorem jednoho samizdatového časopisu a šel jsem tam jakoby za náčelníkem českého disentu. A bylo to jako bych šel opravdu někam na Hrad. Měl jsem trému.“
Podle Alexandra Vondry budoucí prezident v té době disponoval i další předností. Kromě mezigeneračního dialogu dokázal v opozici vůči komunistickému režimu propojit také představitele odlišných, často i protilehlých politických a ideových proudů.
To se podle něj projevilo zejména v Chartě 77, kdy posty mluvčích zastávali ve stejnou dobu lidé s rozdílnými názory. „Na jedné straně to byli socialisté, vedle toho pravicoví křesťané a někde uprostřed to byli liberální umělci. Byl metaforicky řečeno nekorunovaným králem českého disentu.“
„Základním nástrojem politiky je komunikace, schopnost se dohodnout a něco prosadit. On nechodil lidem v pohorkách po zádech, protože oni si to pak pamatují a už nikdy vám nevyjdou vstříc. Zároveň neměnil názory jako korouhev. Uměl naslouchat a nikdy na schůzky nepřišel namachrovaný. Sednul si, poslouchal a nechal ostatní mluvit. A pak přišel na řadu jeho dar: vše shrnul způsobem, který byl pro všechny přijatelný,“ charakterizoval Vondra v Rozstřelu Havlovy největší politické přednosti.
Kromě toho měl podle europoslance Václav Havel specifický druh humoru a dokázal si na rozdíl od jiných dělat legraci sám ze sebe.
Rudolfinský projev byl vážnou chybou
A co bylo největší Havlovou politickou chybou? „Řekl bych, že jeho první vážnou chybou byl rudolfinský projev, kdy vyhlásil válku Václavu Klausovi. Skalní havlovci z toho byli nadšení, že konečně řekl pravdu. Ale byla to do určité míry pravda pouze z jeho pohledu, nebyla to pravda absolutní.“
V té době už Alexandr Vondra na Hradě s Václavem Havlem nepracoval. Působil už jako velvyslanec České republiky ve Spojených státech amerických. „V době, kdy jsem ještě působil na ministerstvu zahraničí jako první náměstek, jsem se snažil mezi Klausem a Havlem působit jako nárazník.“
„Ti dva byli jako den a noc. Byl to problematický vztah, každý byl jiný, jako jin a jang. A každý z nich dával politice něco. Havel dával příběh navenek, dával morální rozměr politice, nabízel otevřenost a shodu. Klaus nás zase naučil soutěžit, zakládat politické strany. A demokracie je o soutěži a o střetu. Není to jen procházka růžovým sadem,“ míní Vondra.
„Jejich soužití bylo těžké, ale strašně důležité. I když se na devadesátky nadává, tak to byla zázračná éra, kterou jsme si prošli,“ vzpomíná europoslanec. Podle něj však rudolfínský projev vnesl mezi oba státníky rozkol a Havla postavil do ofsajdu. „Spojil Václava Klause s Milošem Zemanem a začala opoziční smlouva. Havel sice dál veřejně promlouval, ale jeho politický vliv se zmenšil.“
Měl Václav Havel blíže k levici nebo pravici? Ke konzervativismu, socialismu nebo liberalismu? Jaké by mohly být jeho názory dnes, v době zásadně rozdělené společnosti? A zvládne pirát Jan Lipavský post ministra zahraničí v nové vládě? I na to odpovídal bývalý Havlův spolupracovník, exministr zahraničí a obrany a současný europoslanec za ODS Alexandr Vondra v Rozstřelu.
