Uvědomuje si, že ji nic lehkého nečeká. Že ve sportu často platí: je těžší na úspěch navázat než ho dosáhnout poprvé.
Přesto se cítí odhodlaná.
„Uvidíme, jak na tom budou ostatní holky, ale já udělám vše pro to, abych byla ještě lepší,“ povídá 29letá Dubovská. „O konkrétních pozicích ale nechci příliš mluvit, abych nebyla kdyžtak zklamaná. Chci podat ten nejlepší výkon a uvidíme, na co to bude.“
Přes léto proto svědomitě trénovala. Stejně jako celý český tým nemohla kvůli protikoronavirovým opatřením odcestovat na jižní polokouli, a tak přípravu absolvovala jen v Evropě. Trénovala v Jasné, v Les deux Alpes, Saas-Fee či ve sněhové hale v Litvě.
Martina Dubovská na trati slalomu v Semmeringu.
Na lyžích se snažila být co nejdéle. Suchá příprava a hodiny a hodiny v posilovně jsou pro ni totiž utrpením.
„Tento rok jsem ale chodila i na box, což mě hodně bavilo, nebo na gymnastiku. Takže tam trošku zpestření bylo,“ pochvalovala si.
Zároveň poznávala, co obnáší pozice slalomářky širší světové špičky.
A že skýtá i některé výhody.
„Zavolali mi z francouzského týmu, že s námi chtějí lyžovat. Pro mě to bylo takové wow,“ rozplývala se. „V Litvě jsem pak v hale jezdila i se slovenskými chlapy. Je to s nimi zajímavější.“
Tým Shiffrinové je sen
Nebyla to pro ni jediná změna.
Díky sponzorům si mohla dovolit i rozšířit tým, který se o ni stará. V minulých letech většinu sezon absolvovala jen s trenérem Andrejem Prevuzňákem. Bez servismana, bez fyzioterapeuta, bez dalších pomocníků.
„Jsme taková rarita,“ líčila loni. „Nikdo v nejlepší třicítce nemá jednoho člověka na všechno, vždycky po nás koukají.“
Nyní k trenérovi přibrala i mentálního kouče Tomáše Hvoreckého a využívá také pomoc fyzioterapeutek, které jí pomáhala shánět i Šárka Záhrobská.
 |
Stále to není ideální. Trenér je pořád zároveň servismanem, mentální kouč asistentem a Dubovská se musí kromě sportovních výkonů soustředit na řízení týmu. Jaký rozdíl oproti zázemí třeba Američanky Mikaely Shiffrinové.
„Mít takový tým je sen. Taky bych chtěla jen trénovat a lyžovat. Ale aspoň se naučím i něco jiného,“ smála se Dubovská.
Přesto si neztěžuje. „Je to určitě posun,“ říká o novém rozšířeném týmu a pochvaluje si zejména mentálního kouče. „Ve špičce umí jezdit každý a rozhodují detaily. Jde o to prodat v závodu všechno, co umím. Mít čistou hlavu, soustředit se jen na ty dvě minuty.“
S památkou na helmě
Jestli se změny projeví i na jejích výkonech, pozná s určitostí ve finském Levi, kam v druhé polovině listopadu zamíří k prvnímu slalomu Světového poháru.
Zda se představí o týden dříve v rakouském Lechu při paralelním slalomu, ještě není rozhodnutá.
Ať už to bude v Lechu, nebo až v Levi, kdy se poprvé spustí ze startovní budky, věří, že jí pomůže i památka na helmě.
Minulá sezona pro ni totiž nebyla jen plná parádních výsledků, ale zároveň smutné rodinné události. V únoru jí po autonehodě zemřela maminka, a právě na její počest si Dubovská nechala na helmu jako připomínku namalovat andělíčka.
Sezona úspěchů i ztrát. Chci, aby na mě maminka byla hrdá, říká Dubovská |
„Bylo to moje přání. Snažím se, aby byla máma stále se mnou,“ říká. „Malovala mi to kamarádka od Veroniky Zuzulové. Poslala jsem jí fotku mámy, ať ji zkusí nakreslit. Myslím, že se to podařilo a doufám, že mi přinese štěstí.“
Ve štěstí věří i před olympijským Pekingem. Právě na hry vedle Světového poháru soustředí svou pozornost.
Co od sportovního svátku očekává?
To je neznámá.
„V Číně jsem už byla, ale ne přesně v tom středisku, takže to bude něco nového,“ přemítá Dubovská. „Akorát vím, že ten kopec bude strmý, bude zima a sníh bude agresivní. Nevím, proč je tak agresivní, možná proto, že je tam strašně suchý vzduch. Ale bude to pro všechny stejné.“
I proto doufá: po Světovém poháru může uspět i ve stínu pěti spletených kruhů.
