Nový depozitář za téměř 30 milionů korun stojí naproti bývalé faře v Robousích a připomíná venkovské stavení. Uvnitř už jsou stovky krabic od banánů s archeologickými sbírkami.
Vedle nových regálů se nacházejí staré dřevěné truhly či historické šicí stroje, v rohu čekají na uložení busty J. A. Komenského, T. G. Masaryka, Klementa Gottwalda či Edvarda Beneše.
Další předměty z muzejních sbírek čekají na přestěhování z hlavního sídla v jičínském zámku. Právě tam v roce 2010 začalo hledání vhodného místa pro uložení sbírek, které se s přibývajícími nálezy a dary neustále rozrůstají.
„Museli jsme tehdy vyklidit prostory depozitářů na zámecké půdě, které byly velmi provizorní. Od té doby jsme řešili hledání nových prostor. Měli jsme je potom například v klášteře v Nové Pace, ale nejlepší řešení jsme stále hledali. Nakonec jsme je našli v Robousích,“ říká ředitel muzea Michal Babík.
Nyní má muzeum depozitář v Soudné u Jičína, kde si pronajímá komerční prostory. Do konce roku ho chce vystěhovat. Další věci jsou uložené v hlavním sídle v Jičíně a také v bývalé faře v Robousích, ze které se přesunou do nového depozitáře vzdáleného několik desítek metrů, jehož stavba začala v březnu 2020 na místě dvou původních domů.
„Konečně máme postaveno, ale byla to hodně dlouhá cesta. Sháněli jsme dotační prostředky, což se nepodařilo, ale nakonec se povedlo zařadit potřebnou částku do krajského rozpočtu a realizace mohla začít. Ze zámku ještě zbývá převézt část archeologických sbírek v banánových krabicích, což je taková archeologická jednotka,“ připomněla náměstkyně hejtmana Martina Berdychová (Východočeši) při slavnostním otevření depozitáře.
I malý střep vypráví
Většina archeologických sbírek už je pečlivě a přehledně uložena v prvním patře dvoupodlažní budovy. V Robousích najdou postupně zázemí také etnografické či uměleckořemeslné sbírky, militarie, lidový nábytek či zemědělské nářadí.
„Máme tady 450 krabic, v muzeu jich zbývá asi 20, jsou v nich uloženy předměty z probíhajícího výzkumu. V muzeu máme vzácnější předměty, jako jsou například mince, bankovky, spony, záušnice nebo náramky,“ popisuje archeoložka a kurátorka sbírkových předmětů Veronika Knobová.
„Tady jsou v krabicích uložené především keramické nádoby a jejich střepy, kamenné nástroje, máme tady například i kosti. Chceme tady vytvořit i místo pro vystavení restaurovaných nádob, bude to taková malinká expozice pro odbornou veřejnost nebo účastníky workshopů, abychom jim naši práci v depozitáři ukázali,“ říká archeoložka.
„Na otevření depozitáře a stěhování jsem čekala roky. Připadali jsme si jako skladníci, protože třeba střepy a kamenné nástroje jsou těžké a manipulace s krabicemi byla v zámeckých prostorech docela oříšek. Tady nám to ulehčí výtah, což je skvělé,“ libuje si archeoložka.
Z velké krabice na ukázku vyndává malou schránku z tvrdého papíru, ve které je uložena postříbřená záušnice z Češova a při tom se zamýšlí nad hodnotou nálezů, které má muzeum ve svých sbírkách:
„Naší největší chloubou jsou asi halštatské střelečské spony z lomu v Hrdoňovicích u Střelče, které se do našeho muzea dostaly po druhé světové válce. Jsou v celém našem regionu unikátní. Nám však stačí i jeden malý střep k tomu, abychom se dokázali radovat.“
V památkové zóně bez okázalosti
Nová budova, kde bude kromě skladů také badatelna či laboratoř, zvenku působí příjemným, ale strohým dojmem. Na první pohled zaujme přední stěna téměř bez oken. K okázalostem však není důvod.
„Mnoho oken tady není, což je samozřejmě záměr. Pro uložení sbírek je důležité klima, teplota a také světelné podmínky. Čím více jsou ve tmě, tím méně trpí. Nacházíme se ve vesnické památkové zóně Studeňany a z hlediska památkářů tady není možné stavět nějaký moderní objekt. Proto máme sedlovou střechu. Projektant a architekt si tady nemohli příliš dovolit. Je to ryze účelová stavba,“ vysvětluje Babík.
„Dům skutečně někomu může připomínat stodolu, stavebně patří k těm jednodušším. Jde zejména o to, aby dobře sloužila svému účelu,“ doplňuje ho Tomáš Valc ze stavební firmy.
S celým areálem bývalé fary v Robousích má muzeum další plány. „Bude sloužit i pro veřejnost. Z objektu fary se přestěhují dočasné depozitáře a vznikne tam prostor pro další záměry. Už jsme tam vybudovali novou prezentační kuchyň, kde chceme pořádat například kurzy vaření lidových pokrmů podle starých receptů,“ plánuje Michal Babík.
Od Nového roku budou v depozitáři působit dva stálí pracovníci. Celkem má muzeum 25 zaměstnanců.
