Trest smrti je aktuálně součástí legislativní výbavy 53 států, byť ve většině z nich je v současnosti na provádění tohoto verdiktu uvaleno moratorium. V praxi to znamená, že vám tu za extrémní prohřešky může a bude nejvyšší trest udělen, ale rozsudek nejspíš nebude nikdy vykonán.
Dost možná na něj budete čekat za mřížemi cely až do konce života, což vzhledem ke kvalitám některých káznic nemusí trvat zas tak dlouho.
Kromě zemí, jež si tuto odstrašující variantu v repertoáru ponechávají a nevyužívají ji, je tu dalších 14 až 15 států, kde se s trestem smrti a jeho finálním provedením naopak moc neotálí. Doba od vynesení rozsudku k vlastní exekuci může být v řádu týdnů, ale také hodin.
Takové scénáře jsou typické například v Pákistánu, kde v roce 2019 popravili 14 provinilců. Nebo v Egyptě (32 popravených), Saúdské Arábii (184) či Íránu (251). Ty všechny ale hravě překoná Čína. Tedy nejspíš. Proč ta nejistota?
Hrdelní zločin? V Číně jsou jich desítky
Protože přesný počet odsouzených k trestu smrti a popravených je tu považován za státní tajemství. A zrovna vyzrazení státního tajemství je považováno za těžký hrdelní zločin, kvůli němuž můžete být v soudním procesu odsouzeni k trestu smrti.
Podobných hrdelních zločinů je přitom v Číně řada. Kromě propadnutí majetku navíc zaplatíte vlastním životem za hrubé přečiny ohrožující národní bezpečnost, bezpečnost veřejnosti, za zločiny proti lidu a majetku, poškozování ekonomiky a obranyschopnosti státu, korupci nebo úplatkářství. Případně za porušení vojenských povinností.
V devíti kategoriích možných provinění je aktuálně sepsáno 46 hrdelních zločinů (před šesti lety jich bylo 55, před dvaceti lety kolem sedmdesáti), kterých se můžete dopustit a za které vás může čekat poprava. Pořád je to dost pestrý výběr.
Kromě obligátních protistátních přečinů – výzvám k separatismu nebo podporování nepřátel země, špionáže nebo vynášení státních tajemství – může být za hrdelní zločin považována například krádež, nelegální držení zakázaných předmětů, výroba a prodej zdravotně závadných potravin, sabotáž benzínové stanice, útok na představitele státu nebo pokus o útěk z vězení. Záleží na rozhodnutí soudce, jak tvrdě bude konkrétní přečin posuzovat, ale shovívavost k obviněným (pokud nejsou mladší 18 či starší 75 let) není obvyklá.
 |
Jen tento široký záběr hrdelních zločinů nedává Číně primát. Poměrně běžnou praxí totiž je, že k trestu smrti odsouzenému bývá uložena probační doba (obvykle dva roky), čas k projevení účinné lítosti. A když se během této doby, za mřížemi nebo v pracovním táboře, nedopustí žádného prohřešku, je mu trest smrti zmírněn. Na doživotí nebo desítky let trestu odnětí svobody.
Kolik se ročně popraví lidí, Peking neprozradí
Tento přístup, při němž je hluboká závažnost spáchaného přečinu zdůrazněna trestem smrti a následně blahovůlí strany a lidu umenšena na klasický kriminál, ale není pravidlem, na něž by bylo spolehnutí. Po vynesení rozsudku dost dobře můžete zamířit s eskortou strážných ze soudní síně hned na popraviště. Aby vám do vykonání rozsudku zůstaly jen minuty života.
Pokud se tedy nerozhodne soud vyšší instance vynesený verdikt včasně přezkoumat. I to se může stát a na konci obnoveného procesu mohou zaznít potěšující slova o úplném omilostnění. Moc často to ale nebývá a státní žalobci se zatím mohou pyšnit úspěšností blízkou 99 procentům a nikým nekontrolované neomylnosti. K níž patří i to, že nikdo z obyvatel Číny vlastně pořádně netuší, kolik rozsudků trestu smrti bylo za rok vyneseno a kolik jich nakonec bylo provedeno. Prý je to cílené a slouží to jako odstrašující faktor, preventivní opatření snižující zločinnost.
Čína se s počty vykonaných poprav nechlubí, a srovnání odhadů tak nabízí jediné dva relevantní zdroje – společnost Amnesty International a americká lidskoprávní nadace Dui Hua. Obě v případě Číny konstatují za poslední léta výrazné snížení počtu vykonaných poprav. A to ze zhruba 12 tisíc ročně (údaj platný před rokem 2000) přes průměr kolem 2 400 ročně (přibližně do roku 2007) až k nynějším 1 000+ popravám ročně.
I toto „snížení“ celkového úhrnu trestů smrti, pokud je tedy pravdivé, nebo aspoň orientační, dělá z Číny absolutního pochmurného rekordmana katovské řehole. Protože je tu ročně vykonáno víc poprav než ve všech ostatních státech světa dohromady.
Na hypotetický údaj, cifru oscilující kolem tisícovky, můžeme hledět s nedůvěrou, hrůzou, nebo s obojím současně. Oficiální čínští představitelé to stejně nikterak nekomentují. Jen tu a tam opatrně připustí, že celkový objem poprav představuje pro Čínu drobný problém. Nikoli však po stránce humánnosti, ale praktické provozní logistiky.
Příliš drahá spravedlnost
Způsobů popravy existuje v Číně několik, ale používány jsou dnes v zásadě jen dva. Poprava zastřelením a poprava smrtící injekcí. Druhý jmenovaný způsob je momentálně preferovaný, byť policejní důstojníci (kteří mohou být k výkonu práva touto formou pověřeni) pravidelně cvičí první způsob. Sice nanečisto a bez ostrých nábojů, ale zato se skutečnými vězni.
Injekce s třísložkovou směsí (uspávající thiopental sodný, svaly ochromující pankurionum-bromid a srdce zastavující chlorid draselný) je pochvalována pro vyšší humánnost a celkovou čistotu provedení.
Argument, že poprava injekcí je snesitelnější i pro pozůstalé popravených, kteří nemusí být konfrontovaní s průstřely znetvořenými ostatky, ale použít nemůžeme. Těla se totiž nejbližším příbuzným vydávají zpravidla až po kremaci, jako popel v urnách. Zalíbení čínského režimu v popravách smrtící injekcí má pravděpodobně jiný důvod. Je totiž mnohem lacinější.
ilustrační snímek
Při popravě zastřelením je třeba vymezit prostor, sehnat popravčí četu, zajistit prostranství a okolí popraviště, transportovat vězně s eskortou na místo a jeho tělo pak do márnice. Vyžaduje to součinnost vězeňské stráže, policie, lékařů, pohřební služby. Kvůli jednomu nanicovatému vyvrheli je zaměstnáno zbytečně mnoho lidí. Zatímco poprava injekcí se dá realizovat přímo ve věznici, která k tomu nabízí odpovídající prostor, a asistovat procesu mohou dva až čtyři sehraní dozorci.
Jenže i tento momentálně preferovanější způsob má limity. Předně, jediným licencovaným výrobcem smrtící směsi pro výrobu injekcí je nejmenovaná farmakologická společnost v Pekingu. A za druhé, ne každá věznice má potřebný prostor k vykonání takové popravy. Levně nevychází ani vyslání zaměstnance věznice pro onu smrtící dávku do Pekingu.
Staré dobré řešení na čtyřech kolech
„Může to být v přepočtu 250 dolarů za cestovní výdaje a dalších 125 za dávku oné látky,“ stěžoval si v roce 2006 soudce Čchiou Sing-šeng. „A to si některá vězení rozpočtově dovolit nemohou.“ Co s tím? Transportovat odsouzence do jiné věznice, kde už smrtící injekci mají, by šlo proti plánu efektivního provozu a bezodkladnosti popravy. Protože tu zjevně nejde o jednotlivé případy, ale spíš desítky nebo stovky případů.
Naštěstí, nebo možná bohužel, bylo řešení na stole už nějakou dobu. Poprvé bylo otestováno v praxi v roce 1997 a od té doby se úspěšně rozšířilo po celé Číně. Touto starou novinkou jsou pojízdné dodávky smrti, mobilní popraviště. Vedení věznice tedy nemusí s popravou otálet ani pracně zařizovat popravčí místnost nebo shánět smrtící injekci. Plně vybavení kati dorazí přímo na místo, klidně i před soudní dvůr. Aby nehrozilo riziko prodlení. Je to rychlé, pohotové, efektivní a moc to nestojí.
Mobilní popravčí dodávky vycházejí z modifikované předlohy univerzálního policejního autobusu, vyráběného v automobilce Jinguan. Jen místo sedmnácti sedadel pro muže zákona je zadní trakt vozu přestavěn do podoby popravčí místnosti, odstíněné od okolí neprůhlednými skly, zatímco ve středním traktu se nachází prostor pro soudního lékaře a strážné.
Nechybí tu nic, od myčky na nástroje a sterilizátor jehel přes čtveřici kamer uzavřeného okruhu, snímajících a zaznamenávajících průběh popravy, polohovatelné lehátko s popruhy, chladicí box až po komunikátory. A také vydatnou zásobu smrtících infuzí. Provoz je víceméně automatizován, poháněný elektřinou z bateriového zdroje. Popravu tedy nemůže nic překazit.
Nikdy nevíte, zda si nejedou pro vás
„Zvlášť hrdý jsem na lehátko, je velmi měkké, komfortní. Skoro jako v ambulanci,“ chválí své dílo Kchang Čung-wen, který pro Jinguan úpravy vozu navrhoval. „Funguje to na principu elektricky spouštěných a stabilizovaných nosítek. Není to brutální, naopak docela vhodné pro zločince i strážce.“
Hodně, nebo málo?Odhadovaný počet každoročně vykonaných poprav v Číně ohromuje, až děsí. Na druhé straně, extrémní je vlastně jen celková cifra. Pokud bychom přepočítali sumu exekucí na počet obyvatel, zjistíme, že například v roce 2008 bylo popraveno 1718 provinilců. Tedy 1 na každý milion obyvatel. V této souvislosti pak lidskoprávní organizace Amnesty International podotkla, že při přepočtu na hlavu se v Číně vlastně odehraje méně poprav, než Saudské Arábii, Iránu nebo Iráku. A odpovídá spíš „průměru“ počtu poprav ve Vietnamu nebo Singapuru. |
Hlavní výhodou samozřejmě zůstává, že dodávka smrti může přijet na popravu i do lokálních věznic, aniž by je procesně nějak zatěžovala. Vězni tedy mohou být rychle popraveni nedaleko komunit a míst, kde zločin spáchali. „Což má samozřejmě mnohem větší dopad na morálku místních obyvatel i větší odstrašující efekt na ostatní zločince než popravy vykonávané kdoví kde,“ dodává Kchang.
Nařčení z toho, že jeho nápad vlastně není tak originální a že možná až příliš nápadně připomíná někdejší mobilní popravčí komory nacistů, odmítá. Navenek, kapotou a designem, totiž popravčí dodávka připomíná klasický policejní autobus.
Což je možná jeden z důvodů, proč v Číně klesá počet poprav. Dodávek smrti bylo vyrobeno nejméně čtyřicet, možná víc, a nikdo z běžných smrtelníků netuší, kde se zrovna pohybují. Když k nějakému hypotetickému srocení lidu nebo chabému pokusu o demonstraci čehokoli vyrazí policejní autobusy, nikdo si nemůže být jist, že za kordonem těžkooděnců už nestojí přichystané i popravčí káry.
Strach z nejvyššího trestu za jeden z mnoha hrdelních zločinů je tu díky neviditelným dodávkám smrti všudypřítomný. Stačí jen málo. Soudní moc v Číně totiž umí být velmi rychlá, a kvůli mobilním popravištím je zas o něco rychlejší.
