Na úvod dovolte rekapitulaci předchozích duelů soupeřek, které na sebe v posledních měsících narážely až podezřele často. Což pro Plíškovou vždy znamenalo konec v turnaji.
V prvním zápase 4. března ve čtvrtfinále v Dauhá utržila debakl 3:6, 1:6, hned o šest dní později v osmifinále v Dubaji padla ještě snáz 0:6, 2:6.
Znovu v březnu, tentokrát 28., ve třetím kole v Miami už kladla větší odpor a Američance podlehla 1:6, 6:4, 4:6. Po krátké pauze se s ní znovu potkala 17. června, tehdy v berlínském osmifinále prohrála 5:7 a 2:6.
Hotová noční můra!
Proto když světová čtyřka svůj pomyslný kryptonit konečně vlastní silou přebila a v osmifinále v Cincinnati zvítězila 6:4 a 7:6, mocně se usmívala.
„Je to neskutečný pocit, asi nejlepší tenhle rok,“ zářila na tiskové konferenci.
Přesto nechybělo moc a mohla jste s Pegulaovou znovu prohrát, v prvním setu jste ztrácela 1:4, ve druhém dokonce 0:5. Jak se vám podařilo najít síly na zvrat?
Bála jsem se, že s ní prohraju popáté, to už by snad byl i nějaký rekord. Ale nějak jsem byla uvolněná. Jelikož jsem v posledních týdnech hrála dobře, tak jsem si na sebe nedávala žádný tlak, že musím tenhle zápas vyhrát. Možná proto jsem našla cestu, i když to ze začátku setů nešlo vůbec dobře. Začala jsem hrát trochu líp, možná trochu chytřeji. Pomohl mi i servis.
Upravila jste nějak taktiku v porovnání s předchozími zápasy?
Asi ne, nemám úplně hru, že bych mohla nějak víc změnit taktiku. Možná jsem hrála víc přes forhend, s tím měla trochu problémy, přišlo mi, že tam víc kazila. Nicméně byla jsem taková pozitivní. Tím, že jsem s ní hrála na začátku roku, kdy jsem nehrála úplně dobře, tak teď to byla trochu jiná situace.
Můžu být ještě lepší. Donekonečna. Plíšková a její celoživotní bitva |
Víc si teď věříte, že?
Mám spoustu vyhraných zápasů, cítím se líp, takže možná rozdíl byl v tomhle. Byla jsem celkově pozitivně naladěná, byla jsem ready bojovat a oba sety se mi díky tomu podařilo otočit.
Čím vám vlastně Pegulaová tolik nesedí?
Přijde mi, že proti mně vždycky hraje dobře. Dávám jí pěkné míče, má ráda, když někdo hraje rychle. A sama hraje takové ošklivé nízké placky a já pak nemám čas na svou hru.
Po dvou jasných porážkách jste však začínala nacházet protizbraně.
První dva zápasy s ní byly ode mě katastrofální, poslední dva už byly těsné, což mi dodalo naději. V Berlíně jsem měla setboly, v Miami zase brejk ve třetím. I proto jsem tady v Cincinnati bojovala a myslím, že jsem si výhru zasloužila.
Máte ještě nějakou takto neoblíbenou soupeřku?
Tahle byla si nejhorší, ale ještě tam mám Italku Giorgiovou, která mě porazila třikrát po sobě. Ale aspoň jsem jí porazila v minulosti, takže s ní nemám 0:4 na zápasy. Je to trochu jiná situace, ale letos s ní mám 0:3. Takže ta je teď další v mém hledáčku.
Naposledy jste s ní prohrála minulý týden ve finále v Montrealu. Jak vás těší, že na tamní výkony navazujete i v Cincinnati?
Přijde mi, že jsem se od Wimbledonu ještě nezastavila. Možná je to dobře, jsem na vlně a nemám čas přemýšlet nebo pořádně trénovat a hraju jenom zápasy. Někdy to tak je, že se potom daří víc. Jsem ráda, že se mi to podařilo, protože není lehké navázat, každý turnaj je jiný.
Americký podnik je odlišný také v tom, že jsou diváci ve velkém zpět. Jaký tam panuje režim pro hráčky?
Mám pocit, že tohle je první úplně normální turnaj od covidové pauzy. Až na to, že se každé dva tři dny musíme testovat, tak mám pocit, že je tady úplně všechno normální. Jsou tady fanoušci, můžeme jim dávat podpisy a fotit se s nimi, máme vlastní skříňku v šatně, kterou nemusíme každý den vyklízet. Samozřejmě se nosí masky, ale jinak máme svoje auto, máme svobodu, můžeme, kam chceme.
 |
I to vám musí pomáhat k lepším výkonům.
Hrát bez lidí na mě má velký vliv, možná jsem si na to musela trošičku zvyknout. Bublina mi úplně nevadí, i když teď už je to samozřejmě lepší. Když je jeden turnaj bublina, druhý ne, tak se to snáší líp, než když předtím to bylo měsíc v kuse v bublině. A ještě když se nedaří, tak je to těžké na psychiku. Když vyhráváte a máte každý den zápas, tak dny utíkají rychleji. Tím, že jsem začala hrát víc normálně než na začátku roku, tak se to samozřejmě snáší líp.
V Cincinnati s vámi není váš trenér Sascha Bajin, prozradíte příčinu?
Nemá víza, měl totiž problém, že loni jak byla pandemie, tak neopustil Ameriku, i když měl, mohl tam zůstat maximálně šest měsíců. A on zůstal dýl, takže teď má problém dostat víza. Řeší se to už od března, kdy nebyl v Miami. Je to strašně na dlouho, musí to dělat z Německa a snaží se to řešit. Ale vypadá to zatím špatně.
Takže by vám chyběl i na US Open? To by byl asi velký problém...
Určitě. Ale dělá se maximum, takže věřím, že to ještě dopadne. Jedna věc je podpora během zápasů, které mi on dodává hodně. Další věc je tréninkový týden a servis okolo, který mi dělá neskutečný. Proto se mi začalo dařit. Naštěstí jsem teď vyhrála i pár zápasů bez něj, to mi teď také trošku pomůže. Nikdy jsem nebyla na trenérovi závislá, ale na grandslamu prostě trenér být musí.
