Už to, že se český golfista dostal na olympiádu v Tokiu, je pochopitelně svým způsobem zázrak.
Lieser si letenku vybojoval loni, když triumfoval ve druhé nejvyšší evropské sérii Challenge Tour. Právě díky tomu se v žebříčku posunul dostatečně vysoko, aby se v redukovaném pořadí dostal mezi šedesát golfistů, kteří mohli v Tokiu hrát.
A když už byl v Japonsku, proč nemít vysoké cíle?
„Věřím tomu, že pokud budu hrát svůj nejlepší golf, tak jsem schopný bojovat o nejvyšší příčky. Jde o to poskládat to do čtyř kol. Nechci, aby to znělo namyšleně, že jsem si sem přijel pro medaili, ale každý sportovec by olympijskou medaili rád měl. A někde v koutku duše tomu věřím. Hrajeme čtyři kola, je to takový maraton, takže bych nechtěl vypustit jedinou ránu na hřišti nebo jedinou ránu podcenit,“ řekl Lieser před začátkem turnaje.
Žádnou ránu nevypustil, žádnou nejspíš ani nepodcenil, přesto byl od medailí nejdál ze všech golfistů.
Nevyšlo mu hlavně druhé kolo, ve kterém zaznamenal 77 ran, nejvíc ze všech za všechny čtyři dny. A z posledního místa už se ani v nedělním čtvrtém kole nedostal. Při premiéře českého golfisty na olympiádě tak bral 60. místo.
Ondřeji, jaké máte dojmy z téhle premiéry?
Když se nebudeme bavit o mé hře, se kterou samozřejmě nemůžu být spokojený, tak to, že jsem tady vůbec mohl být, že jsem se sem svými výsledky dokázal probojovat, je pro mě strašně velký úspěch. Viděl jsem nejlepší hráče, a i teď se půjdu podívat, jak boj o zlato dopadne.
Čím to, že to v Tokiu nebyl ten Ondřej Lieser, kterým jste určitě chtěl být.
No, Ondra Lieser už to není asi šest měsíců, ale ne… Hřiště tady sice není nejjednodušší, ale měli jsme čtyři dny skoro bezvětří, tolik nefoukalo. Jasně, byla tam nějaká přerušení kvůli bouřkám, ale jinak počasí kromě vedra nemohlo být lepší, což pak všechno hrozně zjednodušuje. A hřiště je nádherné.
Tak čím to bylo?
Ta moje nekonzistence. Dnešní finálová devítka byla naprostým obrázkem mého golfu. Zahraju dvě dokonalé jamky, dvě příšerné, dvě dokonalé, dvě příšerné. To jsou věci, které se zničeho nic najednou objeví. Na jedné jamce zahraju z 230 metrů trojkou železo na metr od jamky a dám eagle, dvě jamky na to zahraju osmičkou železo 50 metrů doleva na paru 3.
Chápu, velké výkonnostní výkyvy.
A s těmi se strašně těžko pracuje. Celý turnaj jsem se snažil nenechat tam ani jednu ránu, protože si myslím, že kdybych to pustil ještě psychicky, nedopadlo by to už vůbec dobře. Jsem rád, že jsem byl schopný sám sebe tlačit do cíle a finálová devítka byla na odchod aspoň -3.
Spadl z vás už na poslední devítce i jakýsi tlak?
Ne, já právě žádný tlak celou dobu necítil. Jsem až překvapený, že posledních pár let se postavím na jedničku a necítím vůbec nic. Až mě to trochu děsí, možná bych rád něco cítil. Stojíte na olympiádě na prvním odpališti, tak by bylo možná dobrý, kdybyste byl trochu nervózní. Ale nic tam není. Snažím se opravdu držet toho svého, hrát ránu od rány, což mi pomáhá oprostit se od toho okolního tlaku.
Zmiňoval jste velké vedro, jak náročné v něm bylo hrát?
No, posunout nám kola nikam nemohli, protože po tmě se hrát nedá. (úsměv) Ale řekněme si otevřeně, že tenisté dvě hodiny lítají po rozpáleném kurtu, my se můžeme projít mezi stromy, schovat se ve stínu, máme neustálý přísun tekutin. Je tady vedro, ale golf se zvládnout dá. Sám sebe si na kurtu neumím představit.
Golfovým šampionem je Schauffele, Sabbatini získal stříbro pro SlovákyPořadí olympijského turnaje golfistů   |
Celkově jste si svou první olympiádu užil?
Jsem neskutečně vděčný, že jsem si svými výsledky účast uhrál a že jsem tady mohl být. Nejen mezi světovými hráči, ale i v olympijské vesnici. Hodně golfistů bydlí v okolí hřiště, já jsem ale od začátku říkal, že chci zažít atmosféru vesnice. A jsem za to strašně rád. Když v pátek přicházel zlatý Lukáš Krpálek a všichni tleskali, skákali, bylo to neskutečné, dojalo mě to. Když jsem viděl, co ten člověk dokázal, podruhé na olympiádě...
I vy jste psal historii jakožto první český golfista na hrách. Co to pro český golf znamená do budoucna?
Nová generace má za sebou neskutečné úspěchy na mezinárodních turnajích, je zase o něco lepší. Standa Matuš dělá stálé výsledky na Challenge Tour. Já jim nebudu říkat, že mají švihat líp, že mají patovat jinak, ale někde vzadu v hlavě by jim to mohlo pomoct, když si řeknou, že když to dokázal Ondra, tak my můžeme taky. Za to bych byl strašně rád.
Co vás teď po olympijských hrách čeká?
Řeším, jestli pojedu na Cazoo Open, co je teď na evropské túře před Czech Masters. A pak je Omega Masters, kde nemám jisté místo. Musím to promyslet i s ohledem na aktuální situaci, jaké budou možnosti cestování a aby mi někde nehrozila karanténa.
