Jaké jsou pocity po vypadnutí z olympijského turnaje?
Perušič: Někoho možná překvapím, ale víceméně negativní.
Vážně?
P: Přiletěli jsme do Tokia s o dost většími ambicemi. Za poslední dva týdny se toho ale stalo dost. Nakonec jsme dostali šanci se zúčastnit her, bojovat o postup na písku, za což jsem rád. Jsem fakt hrdý na náš tým, že jsme zvládli první zápas proti Mexiku, ale nemůžu být pyšný na to, jak jsem zvládl - nebo spíš nezvládl - druhou část zápasu proti Rusku. To je důvod, proč jsme prohráli.
Opravdu to bylo jen o vás?
P: Všichni to viděli. V prvním setu si myslím, že naše hra byla na úrovni, na které musíte hrát na olympiádě. Proto byl taky první set tak těsný a nakonec jsme ho dokázali vyhrát. Ale ve druhé části druhého setu, hlavně tedy na začátku tie-breaku, byl můj příjem prostě špatný. Nebyl na úrovni, na které ho musíte mít, když hrajete na mezinárodní úrovni, zvlášť proti tak silnému týmu, jako jsou Rusové.
S Rusy jste hráli letos i v Ostravě, kde jste je rychle porazili. Dá se ten zápas s tím ostravským srovnat?
Schweiner: Dívali jsme se na záznam i na statistiky, co jsme udělali dobře i co se nám nepovedlo. Bohužel se nám nepodařilo úplně navázat, dodržet některé taktické pokyny, ale Rusové dneska hráli líp. Ondra zmiňoval, že to bere celé na sebe, ale jsme tam dva, a když to jednomu nejde, tak by měl mít možnost opřít se o toho druhého a já jsem mu dneska bohužel nedokázal pomoct. Z toho pramenila prohra, protože Rusové předvedli dobrý výkon.
Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner proti ruským světovým šampionům Olegu Krasilnikovi a Vjačeslavu Stojanovskému (31. července 2021)
Co vy, Davide, jaký z olympijského turnaje máte dojem vy?
S: Momentálně ty emoce jsou spíš negativní, ale když se podívám pět až šest let zpátky, kdy jsme začínali a byl sen a cíl se dostat na olympijské hry, tak si myslím, že v tu chvíli bychom celý ten náš proces, výsledky a to, že jsme se sem kvalifikovali, brali. Ale člověk vždycky žije přítomností. Snaží se mít víc a my jsme taky mířili výš. Asi nás to bude chvíli bolet, ale určitě nekončíme, jsou před námi v této sezoně ještě důležité turnaje.
Znovu bylo velké vedro, nedocházely vám síly?
P: Byť je lákavá představa hodit to na fyzičku, tak o tom to moc nebylo. Myslím, že i můj poměrně strašný výkon se dá rozdělit na jednotlivé segmenty. Druhá půlka druhého setu, tam jsem udělal několik chyb, Rusové mě několikrát ubránili a potom už měli tak velký náskok, že jsme si řekli: Konec setu, pošetříme síly, nemáme jich zase tolik na rozdávání a začneme pořádně tie break.
A v tie-breaku?
P: V tie-breaku jsme pořádně nezačali, jak každý viděl. Rusové několikrát předvedli několik dobrých zákroků v obraně a na síti, dostali mě do velkých problémů a já jsem se s tím nebyl schopný popasovat. Proti takhle kvalitnímu týmu je takhle velký bodový výpadek ve zkrácené sadě velký problém, bavíme se o mistrech světa. Zkusili jsme pak zariskovat v obraně a na servisu, ani to nevyšlo a jen to podtrhlo můj příšerný výkon.
Neříkali jste si přece jen, že kdybyste mohli hrát první zápas, mohlo to být všechno jinak?
S: Těžko říct, taky to mohlo být úplně stejné. Ale bohužel tahle covidová pravidla, kdy nám to sebere skóre a potom se skóre počítá… Nechci říkat, že to nebylo fér, ty pravidla jsou pro všechny stejný. Ale říct, jestli bychom tady stáli s pozitivními myšlenkami? Těžko říct. Záleží, jakou hru bychom předvedli. To je asi ve hvězdách.
Vážně jste do této chvíle měli jen dva společné tréninky?
(oba se smějí) P: Ano. Před zápasem s Mexikem jsme absolvovali jeden takový delší večerní trénink. A po zápase jsme už měli možnost trénovat opět řekněme jednou s tím, že před zápasem máme dvě rozcvičky a potom až odpoledne hrajeme. Takže kdybychom jeli vyloženě na počet, tak tři, ale plnohodnotné tréninky byly jenom asi dva.
Vy jste se po tom prvním necítil úplně dobře. Vážně to váš dnešní výkon nemohlo ovlivnit? Nebo jste se už cítil stoprocentně?
P: Ano i ne. Ne v tom smyslu, že jsme neměli plnohodnotnou přípravu. Letos jsme opět do sezony vstoupili dobře připravení, respektive výsledky se dostavily. I po přípravě v Itálii jsme cítili, že máme formu, a ambice byly určitě vyšší, než jak jsme dopadli. Takže v tomhle případě jsme si to samozřejmě představovali jinak. Ale zároveň si myslím, že nemůžu svádět svůj špatný výkon proti Rusům na covid nebo jakoukoliv únavu. Myslím, že v rámci možností jsem byl připravený dobře a tohle je spíš kombinace asi nějakého psychického, technického selhání, než že by za to vyloženě mohla únava. A samozřejmě abych byl férový, tak i to, že Rusové zejména v tie-breaku předvedli velmi dobrý výkon, dostali mě do problémů a ukázali, že nejsou mistři světa jenom tak.
Jak dlouho teď může trvat, než se dostanete zpět do kondice a formy, jakou jste měli předtím?
S: Těžko říct. Po příletu pravděpodobně Ondra půjde na nějaké vyšetření, já jsem měl covid loni a taky jsem měl nějaká vyšetření. A jak dlouho to může trvat, je asi na nás. Doufám, že co nejkratší dobu, že se stihneme připravit dobře už na mistrovství Evropy ve Vídni.
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vyjdete i z této zkušenosti silnější?
P: Já doufám, že nevylezeme slabší (smích). Jestli z ní vylezeme slabší, tak asi nemá cenu dál pokračovat.
Jak je to teď s vaším režimem? Pořád bydlíte od sebe? A kdy se vracíte domů?
P: To je dobrá otázka…
S: Zatím k sobě nemůžeme, Perun je v hotelu Princ, já v Toyoko, takže jsme pořád oddělení. Setkat bychom se podle mě měli v pondělí. A co se odletu týče, pořád nevím, rozhodně se teď do kupování letenek pouštět nebudu, protože by to mohla být další katastrofa.
Až se za pár let ohlédnete, jak na tenhle výlet budete vzpomínat?
P: Určitě jsme si to asi představovali trochu jinak. Nechci už ani moc řešit těch prvních deset, čtrnáct dnů, co jsme tady strávili. Ten konec je takový hodně smíšený. Zápas s Mexikem – na ten jsem hrozně pyšný za celý náš tým, jak jsme se poprali s tou situací, do které jsme se dostali. Dokázali jsme proti velmi silnému týmu předvést dobrý výkon a vyhrát. Je samozřejmě škoda, že to nestačilo na postup ze skupiny, ale my jsme věděli už před turnajem, že ta skupina bude hodně vyrovnaná a nabitá. Koneckonců všechny ty tie-breaky o tom dost vypovídají.
Závěr je samozřejmě obrovský zklamání. Když vaše pětiletá práce takhle vezme za své během dvou týdnů, tak to samozřejmě hodně bolí. Jestli jde na tom vidět něco pozitivního, kromě tedy mého PCR testu (smích), tak aspoň doufám, že se od toho odpíchneme do dalších turnajů. Opravíme chyby, které jsme dělali, já trochu zapracuju na fyzičce a třeba už na mistrovství Evropy předvedeme nějaký dobrý výkon a výsledek.
A Paříž je už za tři roky, to není tak dlouho.
S: Tuhle otázku bych položil znovu v září nebo v říjnu.
