Vladimír Vedra je jednatelem brněnské pobočky Bílého kruhu bezpečí, která...

Vladimír Vedra je jednatelem brněnské pobočky Bílého kruhu bezpečí, která zaznamenala sérii případů znásilnění. | foto: ČTK

Najít pomoc je projevem silné oběti, říká pracovník Bílého kruhu bezpečí

  • 2
Následkem covidu může být i více trestných činů. K jejich obětem bude Bílý kruh bezpečí nově vyrážet také v dodávce. Chce jim být blíž, i když diskrétně.

Nenápadná jako chameleon má být mobilní poradna pro oběti trestných činů. V Brně ji jako v tuzemsku zcela ojedinělý projekt rozjíždí Bílý kruh bezpečí.

„Samozřejmě to neznamená, že bychom zcela rezignovali na ambulantní službu. Jde o vstřícnost pro klienty, kteří ať už z důvodů zdravotních, nebo sociálních nemohou přijet za námi. Jsme schopni jim vyjít vstříc,“ popisuje jednatel regionální pobočky Vladimír Vedra.

Kde vztahy byly nefunkční, covid vytvořil podmínky, aby se situace ještě zhoršovala.

Vladimír Vedrajednatel regionální pobočky Bílého kruhu bezpečí

Výjezd se bude konat vždy po domluvě?
Není naším záměrem jezdit a vyhlašovat, že jsme od dvanácti hodin na náměstí. (směje se) Ale poradna je takový chameleon a dokáže být nenápadná. Jde vlastně o dodávku s upraveným vnitřním prostorem na malou konzultační místnost. Pořídili jsme magnety, kterými skryjeme polepy, když jedeme za klientem, aby to bylo skutečně diskrétní. Polepy naopak velice viditelně informují, že služba existuje, a s touto přiznanou variantou chceme jezdit na akce pro veřejnost, abychom o sobě zvyšovali povědomí. Bohužel stále zjišťujeme, že řada potenciálních klientů o této nabídce pomoci neví.

Nabízí něco podobného i jiné organizace?
Takových specializovaných služeb v Jihomoravském kraji moc není. A pokud jsou, tak dost často vázány jen na místo své základny. To je další výhoda naší nové terénní služby. Ale my nejsme limitováni jen na náš kraj, v minulosti jsme vypomáhali například po střelbě v Uherském Brodu, což už je Zlínsko.

Jak vaši práci proměnil covid? Říká se, že přibylo hádek i domácího násilí.
Jsme trochu zdrženliví sklouznout se na té vlně, kdy slyšíme ze všech stran, že domácí násilí výrazně stouplo. Některé události vybublaly během covidu nebo se situace zhoršila, ale ono někdy chvíli trvá, než dotyčný zjistí, že je situace špatná a je třeba pomoci zvenčí. Takže zaznamenáváme mírný nárůst, ale očekáváme, že spousta případů teprve vyjde na povrch v budoucnu. Ten fenomén má totiž nějaké zpoždění. V domácnostech, kde vztahy byly latentně nefunkční, covid vytvořil podmínky, aby se situace ještě zhoršovala.

A ve společnosti obecně?
Ne že bychom to měli podloženo statistikami a výzkumy, ale mám dojem, že po první vlně solidarity se společenské vztahy proměnily, a ne nutně k lepšímu. To se může projevovat i v růstu nebezpečného pronásledování, vyhrožování, vydírání. V brněnské pobočce jsme zaznamenali, pro nás velice nečekaně, sérii případů znásilnění. Byl třeba týden, kdy se nám kupil jeden případ za druhým. Nepředpokládám tedy, že bychom teď byli bez práce.

Není na druhou stranu pandemie přínosná v tom, že se na všechny tyto potíže víc poukázalo?
Určitě. Když se veřejně mluví o tom, že covid má nějaké následky, může to vést k tomu, že člověk, který tyto problémy řeší, je náchylnější k tomu si najít a využít pomoc. Což je něco, na co dlouhodobě narážíme zejména u mužských obětí, které mají pocit, že to musí zvládnout samy a říct si o pomoc je projevem slabosti. My se snažíme tu logiku otočit. To, že je někdo schopen si pomoc najít, je projevem silné oběti, která najde sílu aspoň se pokusit o řešení a nesmíří se s tím, že to nějak je.

Zmínil jste znásilnění. Aktuální je kauza exposlance Feriho, kterého z něj obvinily dvě dívky. Častá reakce je, proč mlčely tak dlouho. Je časté, že o útoku dokáže oběť promluvit až po čase?
Velmi. A bohužel je stále veřejností jaksi nechápáno, proč to ty ženy řeší až po letech. Ten důvod je hrozně jednoduchý. Jednak se oběť stydí, nechce to detailně rozebírat. A často jde o důkazně velmi složitou situaci, takže přemýšlí, jestli to lze prokázat, jestli to má cenu. A pravda je, že pokud to oběť oznámí, rozjede se mašinerie, na kterou už nemá vliv – trestní řízení, znalecké zkoumání, dokazování. Důvodem k váhání je i veřejné projednávání u soudu nebo strach, že se toho chytnou média. Zejména tam, kde pachatel je člověk, který se jinak těší dobré reputaci. To jsou jen základní důvody.

Může to ale být i strach z pachatele. Přepadávači z parku jsou velký mýtus, pachatelé jsou nejčastěji ti, které oběť před činem znala. A jen málo pachatelů je stíháno vazebně, takže i během trestního řízení může kontakt pokračovat. Často tedy oběť dojde k závěru, že si to raději nechá pro sebe, doufá, že se s tím vnitřně srovná. Ale ono se to může časem i zhoršovat. Takže to, že s tím časem vyjdou ven, je motivováno snahou se s tím vnitřně vypořádat.

Některé ženy promluví, až když mají vlastní dceru, protože se bojí, že by se jí to také mohlo stát.
Oběti u nás v poradně často zvažují, aby nebyly vláčeny po soudech, ale zároveň si uvědomují, že pokud to pachateli projde, může v tom pokračovat a posílí ho to v přesvědčení, že se mu nic nemůže stát.

A nárůst počtu případů znásilnění u vás v poradně s kauzou Feri souvisí?
Nešlo o případy držené dlouho pod pokličkou, ale aktuální situace. Je ale možné, že ta kauza snížila latenci a ten, kdo by to dříve neřešil, si tím dodal víc odvahy.

Dost se řeší i komfort obětí, které musejí sedět na chodbě soudu s pachatelem nebo se u policejního výslechu dívají na sexistický kalendář. To už se zlepšuje?
Díky zákonu o obětech vznikla celá paleta nástrojů, jak chránit oběti před sekundární viktimizací (druhotnou újmou – pozn. aut.). Zmíněnému setkání se dá už dnes zabránit, v tom vnímám velký význam naší pomoci. Nejen že ta práva známe, ale víme, kde je uplatnit, kde si o co říct a jak to formulovat, a tedy projít trestním řízením s co nejmenšími dopady. Legislativa je nastavena dobře, ale jedna věc je, co je v zákoně, a druhá, jak ho kdo uchopí. Stále vnímáme některé chování za ne zcela vhodné, ale jsou to spíš excesy, ne standard jako dřív.

Jak často se stane, že oběť z vaší poradny odejde s tím, že oznámení nepodá a do vámi zmíněné mašinerie nejde?
Je dobré přijít se zeptat a udělat rozhodnutí informovaně. My obětem říkáme, že to nebude jednoduché, ale že je podpoříme a pomůžeme to zvládnout co nejlépe. Klienti nám pak říkají, že vědomí, že za nimi někdo stojí a nejsou sami, jim pomohlo neakceptovat tu roli oběti.

Vaše práce působí tíživě. Zažíváte i šťastné konce?
Tyto příběhy nemají happy end, ale i to, co se zdálo jako velmi těžké, může často skončit jako silné zadostiučinění. Děláme víkendové pobyty pro klienty třeba i dva roky po trestném činu a vidíme u nich velký posun. Samozřejmě někdy vývoj není tak dobrý, pachatele se nepodaří dopadnout či odsoudit, ale mám pocit, že naše služba klienta vždycky posune někam dál. Velmi často jsme svědky, že přichází s vráskami a zachmuřený, a odchází alespoň s pocitem naděje.