To, co se minulé úterý stalo prezidentovi Emmanuelu Macronovi, vypadá jako scéna z filmu. Ale film to není. Význam by ovšem neměl uniknout. Stále mladý prezident na záznamu, který vysílaly ten den všechny televize do omrzení, běží po návštěvě lycea v Tain-L’Hermitage rozesmátý, bez saka a v běloskvoucí košili k davu svých domnělých příznivců.
Toto v zásadě romantické gesto bezmoci připomíná, že za hradbou úsměvů a jedné mocenské pýchy existuje ve Francii také početný svět uražených a ponížených.
