Na rozhovor, kterým se běžně vyhýbá, dorazil před hotel v pražských Letňanech v cyklistickém. Jen helmu zatím neměl nasazenou.
„Nějak to ušlapu, trochu mám ale strach o sedací partie. Slyšel jsem, že ke konci to bývá problém,“ svěřoval se. Chystal se totiž na dlouhou cestu do Splitu v rámci charitativní akce Bike Challenge, do Chorvatska by měl dorazit v den prvního zápasu Čechů na fotbalovém Euru.
S evropským šampionátem má velké zkušenosti. Jeden zápas si zahrál na turnaji v roce 2000, do historie se ale nejvýrazněji zapsal o čtyři roky dříve. Česku pomohl ve „své“ Anglii, kam krátce po akci přestoupil, k finálové účasti.
Máte v kádru třiadvacet lidí, vždycky tam něco je, něco se objeví. Měl jsem tam nějaký menší problém s trenérem, ale to se všechno vyřešilo a dopadlo to nakonec dobře.
Patrik Bergero konfliktu s koučem Uhrinem
V zápase o evropský trůn rozdráždil Němce po hodině hry proměněnou penaltou, po prohraném prodloužení ale jen těžko skrýval ohromný smutek. „Nikdo nám nevěřil. Vylezli jsme ze skupiny smrti. Stříbro pro nás bylo nakonec jako zlato,“ ohlíží se zarostlý bývalý záložník s dynamitem v levé noze před nasednutím na kolo.
Dojet až do Splitu, to je tedy pořádná štreka. Výzev se evidentně nebojíte.
Nejsem nervózní. Spíš jsem nervózní z toho, že ve středu tam máme lézt nějakou ferratu a já se bojím výšek.
Euro po celé Evropě? Noční můra, turnaj ztrácí kouzlo, kritizuje Čech |
Zvládnout za deset dní dvanáct stovek kilometrů je děsivé, aspoň pro mě. Máte natrénováno?
Jezdím se projet třeba na dvě hoďky, udělám šedesát kilometrů a vracím se. Celý den v sedle jsem ještě nebyl. Nejvíc jsem ujel osmdesát.
Z čeho máte strach? Na fotbalovém hřišti jste aspoň vždy tušil, co vás čeká a že za devadesát minut to budete mít za sebou...
Když bude pršet, ale bude teplo, tak to nevadí. Jenže studený vítr, to je hnus. Není to ale žádný závod, do Splitu můžeme dojet i o den později. Maséra nemám, dostal jsem jen znecitlivující krém, toho jsem si koupil pořádné množství. Dětský pudr, měsíčkovou mastičku, všechno mám.
Nezapomínejte, že podle plánu máte dorazit do cíle v pondělí čtrnáctého. Češi začínají Euro se Skotskem.
Myslím, že když všechno dopadne, jak má, tak tam budeme. Ale nevím, kdy hrají. Až večer?
DĚJINY EURA. 1996: Naštvaný Berger už balil tašku. Pak málem trefil zlato |
Odpoledne.
Aha. Záleží, jak dojedeme. Bylo by příjemné si po té celé cestě dát pivo a podívat se na dobrý fotbal.
Máte v plánu sledovat i další zápasy? Třeba i fandit? A trochu vzpomínat?
Myslím, že přímo v našem hotelu je nějaký sportovní bar. A zrovna osmnáctého pak hrajeme s Chorvatskem. Budu koukat. Na přátelák s Itálií jsem tedy nekoukal, šel jsem spát, protože jsem věděl, že mám před sebou dvě stě kilometrů v sedle.
Vidíte, přišel jste o góly...
Tyhle góly zrovna vidět nepotřebuju. (úsměv) Ale těším se. Když budu mít čas, tak se určitě na kluky podívám.
Jaké šance českému týmu dáváte? Čekáte od něj, že může překvapit? Ostatně by to nebylo poprvé, o tom víte své.
Začal bych tím, že takhle rozházené Euro je špatné, i pro fandy. Upřednostňuju, aby bylo v jedné zemi. Mělo by to určitě lepší atmosféru. Udělali to takhle a doufám, že už to znovu dělat nebudou. A co se přáteláku týče, tak proti Itálii to bylo vystřízlivění, takový debakl Jarda (kouč Šilhavý) s kluky ještě nezažil. Pořád je to příprava. V hokeji jsme měli přípravu fantastickou! A jak jsme na mistrovství světa dopadli?
Neslavně.
Aspoň kluci spadnou trošku na zem. Bude se to muset prostě odjezdit. Tak, jak hráli celou kvalifikaci. Nemyslím si, že jsou bez šancí. Bylo by fajn, kdyby postoupili ze skupiny.
Tenkrát v AngliiHistorický seriál MF DNES a iDNES.cz |
Už jste zmínil prazvláštní formát evropského šampionátu. Kvůli covidovým opatřením navíc nebudou Češi sídlit na Britských ostrovech, ale na Smíchově...
Je to neuvěřitelné. Když jsem byl na Euru, tak to bylo hrozně fajn. Země tím žije, jsou tam fandové z celé Evropy, má to atmosféru. Je to úplně něco jiného. Létat na zápas a domů, to je jako kvalifikace nebo přátelák. Přijde mi, že to není ideální řešení, ale s tím já nic neudělám.
Ztratí turnaj náboj?
Jasně. Ale především pro fanoušky. Pro kluky je to pořád Euro a chtějí uspět, ale i pro ně by bylo příjemnější, kdyby byli celou dobu v jednom hotelu a věděli, že tam je ten jejich domov. I fandové se tam ve městě pak potulují. Takhle to bude takové rozházené, divné. Mně se tenhle formát nelíbí.
Stíhá mezi zápasy vnímat hráč atmosféru?
Určitě jo. Měli jsme i dny, kdy bylo volno a mohli jsme se sebrat a v klidu zajít na kafe, na jídlo. Myslím, že v dnešní době by to nebylo jiné. Je fajn se s těmi fanoušky potkat.
Od vašeho stříbrného úspěchu uplynulo pětadvacet let...
To je strašné.
Letí to.
Strašně moc, vidím to na dětech. Bylo to fajn. Jsem takový, že dozadu moc nekoukám. Bylo to skvělé, měli jsme dobrou partu. Myslím, že jsme udělali obrovský úspěch. Stříbro pro nás nakonec bylo jako zlato. Vylezli jsme ze skupiny smrti. Nikdo nám nevěřil, postoupili jsme, vyřadili jsme hrozně těžké soupeře i ve čtvrtfinále a semifinále. A byla sranda. Ale život jde dál.
Váš příběh by vydal skoro na film. Nepohodl jste se s trenérem Dušanem Uhrinem, začal jste mezi náhradníky, ve finále jste proměnil penaltu.
To už je historie, nechci se k tomu vracet.
Parádní zážitek: Užijte si den jako reprezentant |
Nezdá se vám o tom přeci jen ještě někdy?
O rybách se mi zdá. O fotbale už upřímně ne.
Nemyslíte na to?
Co bylo, bylo. A bylo to fajn. Máte v kádru třiadvacet lidí, vždycky tam něco je, něco se objeví. Měl jsem tam nějaký menší problém s trenérem, ale to se všechno vyřešilo a dopadlo to nakonec dobře.
Takže ryby už mají přednost?
Musím říct, že jo. Chytlo mě to, baví mě to. Byl jsem loni s kamarádem Mikem Saranem na Islandu chytat na řece divoké lososy. To bylo úžasné! Byl to fantastický zážitek. Určitě se tam budu chtít vrátit, příroda je tam krásná. V létě je tam sice šest stupňů a každý den prší, ale když chytáte, tak je to dobré.
Euro 1996Vítěz: Německo Nejlepší střelec: Alan Shearer (Anglie) - 5 gólů |
Fotbalu se vám však stejně nepodaří úplně uniknout, zvlášť teď během Eura. Komu budete přát?
Určitě našim klukům, ale jinak Anglii. Strávil jsem tam hodně času, zažil nějaká léta, vyrostly mi tam děti. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to vyhrála.
Žádný tým ovšem nebývá pod vyšším tlakem, navíc úspěch už dlouho nepřišel.
Každý rok ji tamní novináři staví do role favoritů, ale nikdy se jim pořádně nic nepodařilo. Trenéra Garetha Southgatea znám, párkrát jsme se potkali, je to hrozně hodný kluk. I jemu bych úspěch přál. Jestli bude Foden hrát od začátku, určitě by mohl na Euru zazářit. V Manchesteru City ukazuje, že patří mezi světovou špičku mezi mladými. Na něj se těším, baví mě na něj koukat.
Hrával jste za Liverpool, teď se ale v Česku kouká na Premier League z velké části kvůli West Hamu. Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem zapadli dokonale, prvně jmenovaný byl dokonce v nominaci na nejlepšího hráče ligy.
To se z Čechů nikdy nikomu nepodařilo. Je to obrovský úspěch. Myslím, že je dobře, že máme zase nějaké kluky v nejlepší soutěži světa. Dřív jsme jich tam měli víc, pak tam nějakou dobu nebyl nikdo. A teď se píše, že by West Ham možná koupil ještě nějaké další Čechy. Součka sleduju, měl úžasnou sezonu, vstup se mu neuvěřitelně povedl.
Klub zažil jednu z nejlepších sezon v historii.
West Ham předtím bojoval o udržení, teď najednou o Ligu mistrů. A skoro se stejným kádrem. Oba kluci ze Slavie jim neskutečně pomohli, to je vidět. Jestli budou takhle hrát dál, tak je to jenom dobře. Určitě mají šanci jít třeba i do nějakého lepšího mančaftu, než je West Ham.
Čím to, že hned zapadli? Spousta českých fotbalistů si po přestupu do zahraničí stěžuje, že nezvládá vyšší fyzické požadavky, svižnější tréninky...
(přeruší) Slavia pod Trpišovským drží ale poslední tři roky krok s jakýmkoliv týmem v Evropě. Pořád vydrželi běhat. Fyzicky byli ti kluci připravení úplně neskutečně. Je vidět, že fyzicky válcují i kohokoliv v lize. Měli takovou přípravu, že přišli do Anglie a intenzita tréninků ani fyzická náročnost pro ně nebyl problém. Vůbec. Ve Slavii to podstupovali každý den a každý zápas. Hrozně jim to pomohlo.
A ve West Hamu dostali šanci, nemuseli čekat.
To je druhá věc. Trenér (David Moyes) jim věřil, nechával je hrát, i když se třeba nedařilo ve všech zápasech. Každý jsem neviděl. Určitě přijdou i takové, kdy to tolik nejde, ale trenér je prostě podrží. Oba je tam chce, což je důležité. K tomu trošku štěstíčka. Součkovi to tam občas padlo, občas se to od něj odrazilo, ne každý gól byl výstavní, ale platil. Když se někomu podaří takový vstup, je to dobré i pro partu. Ostatní kluci vidí, že oni přišli, aby jim pomohli, a skutečně je můžou někam vytáhnout. A ještě další věc.
Povídejte.
Řeč. Nevím přesně, jak kluci mluví, ale vypadá to, že základy mají. To je také hrozně důležité. Když dokážete okamžitě komunikovat, je to velké plus.
Vy jste to po přestupu z Německa zvládal?
Já anglicky neuměl. Na hřišti je to jednoduché: trenér vám to nakreslí, navíc člověk hraje fotbal celý život. Víte, co máte dělat. Naučíte se „pozor“ a další dvě tři slova. Jenže v kabině je to horší, protože si s kluky nemáte co říct.
Co ještě jste tenkrát považoval za obtížné? Průpravu z Dortmundu jste musel mít přinejmenším slušnou.
Anglická liga je fyzicky vážně náročná, tam se musí jezdit nahoru dolů. V české lize jsem byl dozadu trošičku líný, ale tam jsem si musel zvyknout, že budu muset makat i zpátky. Jinak bych nehrál.
Fotbalovou etapu už berete jako minulost. Co ale vidíte před sebou?
Spoustu akcí jako právě Bike Challenge. Rád cestuju, teď se nám má narodit pejsek, takže se hrozně těším. Budu mít parťáka na ryby.
