Osmnáctiletá ekologická aktivistka Greta Thunbergová i pětadevadesátiletý přírodovědec sir David Attenborough se zabývají stejnou krizí. Ona se stala shodou okolností vůdčí osobností celosvětového hnutí za boj proti změně klimatu. On už šedesát let představuje modernímu člověku svět divočiny a upozorňuje na škody, které na přírodě pácháme. Ona se letos stala hlavní postavou dokumentu Nathana Grossmana nazvaného prozaicky Greta. On nedávno natočil film a vydal knihu pod názvem Život na naší planetě, která u nás vyšla 17. května v nakladatelství Práh.
Příběh začíná v roce 1937. Tehdy divočina pokrývala 66 procent zemského povrchu, koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře byla 280 částic na milion. Dnes divočinu máme už jen na 35 procentech zemského povrchu, koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře činí 415 částic na milion. A svět řeší otázku udržitelnosti našeho způsobu života, který způsobuje mimo změny klimatu i ztrátu biodiverzity. I o tom s nimi na dálku mluvil novinář Björn Wiman. Rozhovor vyšel původně ve švédském deníku Dagens Nyheter. V Česku ho nyní exkluzivně přetiskuje MF DNES.
Sire Davide, jak se vám žije za časů pandemie?
David Attenborough: Není to tak zlé. Naštěstí mám zahradu. Není sice velká, ale pořád je to zahrada, navíc s jezírkem. A stále mám co na práci: můžu tu psát i nahrávat, pustím si pořad na obrazovce a do toho namlouvám komentář. Nemůžu si stěžovat.
Náš rozhovor se zabývá dvěma součástmi jedné zásadní krize: změnou klimatu a hromadným vymíráním druhů na Zemi.
Greta Thunbergová: Obě krize jsou vzájemně propletené. Vlastně nejde o jednu krizi, jde o dvě či tři samostatné krize. Jde o příznak většího problému.
Myslím, že spousta politických lídrů nám moc dobře rozumí, jen prostě nevědí, jak toho dosáhnout.
