A překvapivě to není místo, kde se ptáci přirozeně vyskytují, jak si odborníci dlouho mysleli.
Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky (AV ČR) ve spolupráci s kolegy z pražské Karlovy univerzity si poslechli desetitisíce nahrávek a přišli na to, že zpěv ovlivňují dva faktory. Důležitá je především velikost ptačího těla, ale také to, jak samci lákají samice k páření.
Poznatky týmu, který vedl Tomáš Albrecht z AV ČR, v polovině prosince publikoval odborný časopis Ecology Letters.
Zjištění brněnského týmu smetla ze stolu půl století uznávanou teorii. Podle ní druhy obývající hustě zarostlé lesy vydávají zvuky hlubší, protože se v tomto prostředí lépe šíří. Naopak na otevřených plochách se předpokládalo, že budou zvířata vydávat zvuky s vyšší frekvencí.
„Abychom rozhodli, jak se věci mají, vytvořili jsme největší datový soubor o frekvenci zpěvu ptáků. Zahrnuje kolem 19 tisíc nahrávek asi pěti tisíc druhů ze skupiny pěvců a reprezentuje tak hlasové projevy téměř poloviny všech ptačích druhů světa,“ vysvětluje Albrecht.
Ptačí noty i hodiny poslechů
Nahrávky nesbírali čeští vědci sami. Vycházeli z veřejně dostupných databází ptačího zpěvu na internetu, do nichž přispívají tisícovky dobrovolníků.
Pak je však už sami museli důkladně naposlouchat a přenést do vizuální podoby tak, aby je mohli srovnávat. Tento úkol dostal na starost Peter Mikula z Karlovy univerzity.
„Jenom samotný sběr dat mi zabral víc než dva roky v zásadě každodenní práce. Každou z 19 tisíc nahrávek jsem si poslechl, zvuk jsem vizualizoval a výsledek prohlédl. Zabralo to skutečně hodně práce, možná proto se do podobné analýzy ještě nikdo jiný nepustil,“ přibližuje Mikula. K nahrávkám pak s kolegy přiřadil i údaje o tom, kde se konkrétní druh vyskytuje, a další informace.
Mravenčí práce se vyplatila. Vědci zjistili, že čím větší je tělo ptáka, tím nižší tóny při zpěvu vydává. A hlubší hlas je přitom pro samice mnoha druhů také přitažlivější, proto i zpěv samců menších druhů se může pohybovat v nižších frekvencích.
„Vztah s velikostí těla se ukázal jako hodně průkazný, podobně se dá hodnotit také souvislost s pohlavním výběrem. Naopak předpoklad, že by v lesích zpívali ptáci hluboko, se takto přímočaře nepotvrdil,“ shrnuje Peter Mikula.
Teorie, jak se ptačí zpěv vyvíjí, ověřovali různí světoví vědci už mnohokrát. Vždy však došli k neprůkazným výsledkům. „Nikdo před námi netestoval zmíněné hypotézy na tak obrovském datovém souboru. Jedině tento globální přístup umožnil přesvědčivě zodpovědět některé otázky, na které vědci hledali dlouho odpovědi,“ upozorňuje Albrecht.
Práci s nahrávkami brněnskému týmu usnadnila spolupráce s kolegy z německého Institutu Maxe Plancka pro ornitologii. Ti nabídli třeba výpočetní zázemí a pomohli s dokončením publikace.
