Když mu bylo čtrnáct, hrál za Karlovy Vary a bylo krátce po české olympiádě dětí a mládeže. S agentem tou dobou dumali nad nejlepší hokejovou školou k urychlení jeho vývoje. „Chceš do Švédska?“ padla zásadní a zlomová otázka jeho kariéry.
Pištěk šel. Aniž by plynule mluvil cizím jazykem. Aniž by dostudoval základní školu. A pouze s hrstkou rad od rodičů, jak se starat sám o sebe. Odcházel do Örebra vybavený jen hokejovým kumštem, který ovládá náramně. Rodák z Tábora hodně bruslí, z křídla vytváří gólové šance spoluhráčům a nezastírá, že střelba je jeho největší předností.
„Tak ke mně přistupují i ve Švédsku. Trenéři vědí, kde je moje největší síla, a tak mi svěřili roli lídra. Vyhovuje mi to, navíc mám v ofenzivní hře největší kvality,“ říká Theodor Pištěk, devatenáctiletý útočník české reprezentace do 20 let.
Jméno Theodor Pištěk si vybaví skoro každý. Máte společné předky?
Blíž jsem to nezkoumal, ale pár lidí už se mě na to ptalo. Nevím, jestli máme něco společného, nejspíš jen vzdáleně. Táta je Michal a já jsem první Theodor v rodině.
Jaké byly začátky v Örebru?
Lehké to nebylo. Odlétal jsem sám, ale naštěstí jsem měl na místě českého agenta, který ve Švédsku žije dvacet let a navíc hodinu cesty od Örebra. Bydlel jsem zpočátku u něj a díky za to. Moc mi v těch švédských začátcích pomohl. Potom jsem se přestěhoval přímo do Örebra, klub mi tam pomohl vyřídit všechny potřebné záležitosti. Chybělo mi tam jen maminčino jídlo, ale i na to jsem si časem zvykl.
Jak jste zprvu zvládal komunikaci?
Po jazykové stránce to bylo horší. Angličtinu jsem ještě moc neovládal, i když jsem měl základy ze školy. Poslouchal jsem, učil se a po dvou měsících už jsem mluvil. Teď už se v pohodě domluvím, rozumím i všem pokynům, co nám trenéři rozdají.
A jak jste to měl se studiem?
Základní školu jsem dokončil dálkově a teď studuju na švédském gymnáziu. Hokej je propojený se školou a má to hlavu a patu. Ve škole nám vycházejí vstříc a uvolňují nás na tréninky a zápasy. Když něco zameškáme, máme od učitelů skvěle nastavené individuální studijní plány. Fakt je tam školní a sportovní systém propracovaný a zapadá do sebe. Navíc hodiny probíhají i ve švédštině. Za nějaký čas budu maturovat, jen ještě uvidíme, jestli budu dělat zkoušky v tamním jazyce, nebo anglicky.
Muselo být ovšem ohromně složité odejít ve čtrnácti z Česka a starat se sám o sebe i základní potřeby.
To je pravda, ale často jsem volal mamce domů, jak se pere a vaří, ale za čas si na to člověk zvykne, když se musí postarat. Měl jsem nějaký základ z Varů, protože jsem tam přestupoval z Tábora. Takže základní věci jsem si dokázal obstarat a díky tomu první kroky ve Švédsku nebyly tak těžké.
Co s vámi dělá švédská mentalita a jak ji vnímáte?
Vyhovuje mi. Švédi jsou přátelští, hledají spíš pozitiva. Na vše jdou bez stresu a napětí. Když uděláte chybu, projdete si to a najdete způsob, jak příště dělat věci jinak.
Ve Švédsku za sebou letos máte i zkušenost s dospělým hokejem ve třetiligovém Köpingu. Jak se tam na vás dívali jednak jako na juniora i cizince?
Neměli s tím nejmenší problém už proto, že všechny ostatní kluby chtěly, aby dorostenci a junioři šli v této těžké době někam hrát a nebyli úplně bez hokeje. Týmy ve Švédsku totiž dobře spolupracují. Takže když jste mladý a nedostanete hned smlouvu v SHL nebo Allsvenskanu (první švédská liga), neznamená to, že končíte. Mladí odcházejí právě do třetí ligy, aby se oťukali a vyhráli. A já jsem rád, že právě tohle udělali i v mém případě.
Sedlo vám to krátké angažmá?
Přijali mě tam skvěle. Měl jsem pohovor s trenéry, kteří říkali, ať hraji svoji hru jako v juniorce, abych se chytil. Myslím, že jsem jim to v dobrém vrátil, získal si jejich důvěru a udělal pár bodů. Rozehrál jsem se tam v pár zápasech, dohromady jsem si zahrál i s juniorkou přes dvacet zápasů, což mi ohromně prospělo a cítím se díky tomu v dobrém rozpoložení. Mám pro Köping jen pozitivní slova, všichni se ke mně chovali dobře. A velkým plusem byla i vzdálenost od Örebra. Dojížděl jsem tam, takže stačilo sednout do auta a za 35 minut jsem byl na místě.
Jsme schopní obstát i proti nejlepším, věří kouč dvacítky |
Do Česka jste přijel před srazem národního mužstva do 20 let. Stihl jste se vidět s rodinou, kterou oproti zvyklostem tentokrát před odletem do Kanady neuvidíte?
Stihli jsme to, když jsem dorazil od čtvrtka do soboty, než začal kemp. Potkali jsme se s rodiči, se sestrou.
Teď jste s reprezentací ve vyškovské bublině na kempu před mistrovstvím světa. Jak jste se v týmu zabydlel a jakou máte motivaci?
Nominace na šampionát je obrovská výzva už proto, že jsem předtím na žádné velké akci nebyl. Zapadl jsem úplně v pohodě, protože tady znám osmdesát procent kluků z dřívějších reprezentačních výběrů. Máme se rádi a jsme v pohodě. Já je vždycky rád vidím, vyhovíme si a klape to.
