Když se řekne dějepisná soutěž, snad na všech českých a slovenských gymnáziích se učitelům historie vybaví Cheb. Prestižní vědomostní klání je známé především svou náročností. Koná se bez přerušení už takřka tři desetiletí. Tento rok je vše jinak. Miroslav Stulák teď jen doufá, že příští rok se situace nebude opakovat.
V jaké fázi jste musel přípravy k soutěži stopnout?
Definitivně to bylo někdy v září. Ale popořadě. Krajské kolo letošního ročníku se mělo konat 21. března. První dva měsíce roku jsme finišovali s přípravou, koordinátoři ve všech dvaadvaceti krajích ČR a SR byli připraveni, přihlášeno bylo přes dvě stě padesát gymnázií z obou zemí. Zbývalo jen jediné. Odeslat testy v zapečetěných obálkách. Bohužel, na přelomu února a března začalo lidí nakažených covidem-19 neúprosně přibývat. Každý den byla čísla horší a horší. Čekal jsem na zázrak, který bohužel nepřicházel. A tak jsem v prvních dnech března nejprve obvolal všechny koordinátory a po smutné konzultaci jsme se shodli, že není jiné cesty než krajské kolo odložit na vhodnější termín. Tehdy jsem ještě netušil, jak bude situace eskalovat.
Jaký byl tedy náhradní termín?
V dalších dnech jsem telefonicky hovořil se všemi přihlášenými pedagogy, které jsem informoval, že krajské kolo se uskuteční pravděpodobně v květnu, v horším případě až v polovině září. To jsem, jako téměř všichni, věřil, že už bude klid. Jak jsem se spletl... V září jsem opět kontaktoval všechny koordinátory i jednotlivé pedagogy s tím, že musím krajské kolo i finálovou část, která měla proběhnout v Chebu 26. listopadu, opět odložit. Tentokrát ovšem na rok 2021. Současná situace jen potvrdila, že to bylo jediné možné řešení.
Na příští rok je tedy vše připraveno?
Kdepak. Prakticky vše budu muset se studenty dělat znovu. Opět kontaktovat pedagogy, přesvědčit je, aby si zase dali tu práci a připravili tým. Téma samozřejmě zůstává stejné, tedy Evropa v letech 1900 až 1939. Jen se trochu bojím jejich únavy, ani ne tak fyzické, jako psychické. Doba je po této stránce náročná. Možná, že mnozí již nebudou mít chuť se angažovat nebo se budou bát další vlny nákazy. Samostatnou kapitolou je pak finanční zabezpečení soutěže. V předchozích měsících jsme přišli o značnou částku, kterou se nám již nemusí podařit získat.
Takže vás znovu čeká shánění sponzorů?
Přesně tak. Vzhledem k tomu, že se jedná o česko-slovenskou soutěž, často cestuji do Bratislavy, kde několikrát do roka trávím dny vyjednáváním se sponzory, novináři, historiky, významnými osobnostmi i představiteli politického života. Soutěž je třeba neustále propagovat a připomínat. Slováci soutěži opravdu fandí a podporují ji nejen finančně. Navíc Bratislavu mám rád, snad se Slováci neurazí, ale je to velká vesnice, kde se všichni znají. Do Prahy jsem jezdil možná třikrát do měsíce. Vše stojí nejen obrovské kvantum času, ale i peněz. Veškeré přípravy pro letošek však přišly vniveč. Veškeré aktivity se zastavily. Zároveň jsme s paní účetní museli během září a října vrátit statisíce na dotacích od desítek měst, obcí, krajských úřadů a Ministerstva školství ČR. Smutná práce... Chtěl bych tímto poděkovat Karlovarskému kraji, který nám umožnil část nákladů, které byly již vynaloženy, umořit.
Budete opět žádat o podporu?
Samozřejmě. Jen se obávám, že vzhledem k obtížné finanční situaci, která nás všechny nepochybně čeká, mnozí ze sponzorů možnosti dotací omezí. Nebude to tedy jednoduché. Přesto zůstávám optimistou. Chebské gymnázium má naštěstí obrovskou podporu veřejnosti v celém našem kraji, za což jsem lidem moc vděčný.
Kdy jste začal s přípravou letošního ročníku?
S týmem několika studentů a absolventů chebského gymnázia jsme jej začali chystat již od loňských prázdnin. Přípravy na listopadové finále, kdy se v Chebu potkají tříčlenné týmy z nejlepších pětasedmdesáti gymnázií a desítky hostů, se totiž vždy tak trochu mísí s přípravou krajského kola pro další ročník. Vzhledem k obrovskému počtu oslovených gymnázií, u nás a na Slovensku je to přes pět stovek škol, jsou přípravy organizačně mimořádně náročné. Naštěstí mám k ruce opravdu šikovné a ochotné studenty, kteří mi v mimoškolní době pravidelně upřesňují potřebné kontakty na školy i jednotlivé pedagogy a vkládají vše do počítače, což je při telefonní a e-mailové komunikaci velmi důležité. Snažím se studenty naučit, že mít k dispozici přesné a nejnovější informace je důležité a často rozhodující na cestě k úspěchu.
Jakému tématu se soutěž měla letos věnovat?
V předchozích osmadvaceti letech jsme důkladně probrali českou a československou historii. Po loňském ročníku, který prověřil znalosti studentů z doby mezi roky 1978 a 1992, která symbolicky končila rozdělením Československa, jsem se rozhodl zorganizovat ještě tři ročníky, tentokrát cílené na evropské dějiny 20. století. Osobně si myslím, že se jedná o období, které by mladí lidé měli znát velmi dobře, aby se v dnešní, tak složité době správně orientovali. Nesmí se zapomínat.
Kdo připravoval otázky?
Soutěž má tu obrovskou výhodu, že se může opřít o spolupráci s nejvýznamnějšími českými a slovenskými historiky jak mladší, tak starší generace. To je skutečnost, která je důležitá a na kterou jsem opravdu pyšný. Každý rok je třeba vytvořit stovky otázek, které musí být jednoznačné, aby se mohly jednoduše a hlavně správně vyhodnotit. Rád vzpomínám na profesora Petra Čorneje, se kterým jsem spolupracoval přes dvacet let. Velmi mne potěšilo, že jeho kniha Jan Žižka se stala letošní knihou roku, stejně tak jako státní vyznamenání, které mu bylo uděleno koncem října. V posledních letech úzce spolupracuji především s profesory Janem Rychlíkem a Romanem Holcem, nejčastěji pak s Petrem Blažkem z Ústavu pro studium totalitních režimů. Otázky pro krajské kolo jsou již dávno připraveny a prokonzultovány, jen čekají, až se budou moci soutěže konat.
Takže se studenti nad soutěžními otázkami setkají příští rok?
To je těžké předvídat. Světlo na konci tunelu vidím jen s obtížemi. Nikdo nyní neřekne, jaká bude situace na jaře. Zbývá jen doufat, že časem budeme na letošní rok vzpomínat jako na dobu, která nás donutila přehodnotit životní priority. Snažím se při výuce, zvláště v posledních letech, přesvědčit studenty, aby si přes své mládí a bezstarostnost hlídali zdraví, více komunikovali s rodiči a prarodiči. A především byli k sobě ve třídě přátelští. Kamarádství je hodně důležité, pomáhá v každé době.
