Je pondělí, přesně půl deváté večer a za půl hodiny začíná zákaz vycházení. Po ulicích v centru Pardubic se ale stále trousí skupinky lidí. Většina však s nasazenou rouškou. „Už je to klidnější než kdy první omezení začala platit. To jsme na Pernštýnském náměstí měli tři sta lidí, kteří postávali u výdejních okýnek a pili pivo. S nimi byla těžká řeč,“ pronáší mluvčí pardubických strážníků Jiří Sejkora.
Vláda bude muset znovu požádat o delší nouzový stav, řekl Hamáček |
Výjezdová hlídka nejprve míří na „profláknutá“ místa ve městě perníku. Nakonec zastavuje na hlavním nádraží, kde si skupinka bezdomovců na chytré lavičce dobíjí chytré mobily. „To je známá firma. S nimi tady něco řešíme ob den,“ říká strážník Jiří Sejkora poté, co se koukne na partičku, která lavičku obývá. Zákaz vycházení platí až za deset minut, ale žena a tři muži se dopouští jiného přestupku, který vládní omezení a nouzový stav přináší. Pití alkoholu na veřejnosti. „Jednou jsme mu naměřili i čtyři promile. Normálně komunikoval,“ popisuje jednoho z aktérů venkovního posezení Sejkora.
Jeho kolegové mezitím partičku rozhání. Žena a muž tvrdí, že jdou na vlak. Jejich kamarádi je tak doprovází do odjezdové haly. „Ty ještě dneska možná uvidíme,“ smějí se strážníci, kteří čtveřici pustili bez pokuty, pouze s domluvou.
Cestou z nádraží naráží strážník na tajnou hospodu, kterou se pardubickým strážníkům podařilo odhalit hned na začátku listopadu. Tehdy uvnitř sedělo u piva několik lidí s otevřenými účty, provozovatel tvrdil, že všichni v budově, kde se hospoda nachází, bydlí. „Byla to bývalá herna, takže měla zalepená okna. Majitel jednou tvrdil, že tam jsou ti lidé ubytovaní, teď nově zase, že to byli dělníci a brigádníci,“ říká k případu Sejkora. Tentokrát to však vypadá, že v pondělí žádnou tajné hospody mají zavřeno.
Tajná hospoda v Pardubicích. Hosté před policií utíkali přes kuchyň |
Zanedlouho se však kolegové s majáky vydávají za autem, které nesvítí. „Řidič může jen zapomenout, ale často se stává, že to je někdo opilý. Tomu často nedojde, že nemá zapnutá světla,“ vysvětluje akci strážník. Nakonec však v autě cestuje žena s malým dítětem. Překvapená řidička přiznává, že nejspíše zapomněla. „Ve městě to není občas poznat. Lepší je takové auto zastavit dřív, než by mohlo dojít třeba k nehodě,“ podotýká Sejkora.
Jdeme domů. Bydlíme tady, častá odpověď po deváté
Je téměř deset hodin. Tedy doba, kdy by lidé neměli už bezdůvodně vycházet. Samozřejmě výjimku mají ti, kteří jdou do práce nebo venčit psa. „To skoro vypadá, že je tu někde půjčovna psů. Tolik naráz jsem jich tu snad ještě neviděl,“ směje se strážník, když projíždí pardubické ulice, které jsou posety venčícími páníčky.
Policisté zajíždí během hlídky i do parku, kam je rovněž po deváté hodině vstup zakázán. Chvilku po desáté se v Tyršových sadech prochází pár, který okamžitě hlídka kontroluje. „Jdeme domů. Bydlíme tady,“ ukáže na nedaleký dům dvojice a strážníci je propouští. „A co máme dělat? Když se kouknete na občanku, tak tam někdo má trvalé bydliště mimo Pardubice. Přitom může bydlet a pracovat tady, takže může ukázat na nedaleký dům, že tam bydlí. Pokud ten člověk evidentně nelže, věříme mu,“ podotýká strážník, když obrací auto opět směr hlavní nádraží.
Před hlavní budovou na lavičkách posedává už jen pár lidí. Několik jich čeká na autobus na zastávce. Všichni mají roušky, za které jsou možná při šesti stupních Celsia rádi. Na jedné z laviček sedí muž. U sebe má dvě igelitové tašky a jednu příruční. „Čekám na vlak. Jenže mi ten poslední ujel, takže čekám na první spoj,“ pronáší muž v péřové bundě. Nakonec z něj vypadává, že vlak mu jede až okolo třetí ráno. „Z nádraží mě vyhodili sekuriťáci, tak musím čekat tady,“ dodává.
Na pivo si došel na benzinku
V temnějším koutě hned u nádraží je však už z dálky poměrně veselo. Strážníkům stačí pár kroků blíž, aby poznali dvojici, kterou kontrolovali hned na začátku výjezdu. Muž se ženou odjeli, ale jejich parťáci dál pokračovali v pití. Mluvení i chůze je pro ně trochu náročnější, přesto je policisté posílají pryč. Nebo nabízí možnost záchytky. Nakonec dvojice mizí v městské hromadné dopravě. Avšak v jiném směru, než plánovali.
Strážníci vyrážejí opět do ulic. „Je to opravdu už klidnější,“ říká strážník Sejkora. Mezitím hlídka namátkově kontroluje lidi, kteří se ve večerních hodinách stále trousí po městě. Odpovědí je, buď cesta domů či do nebo z práce. V tu chvíli si strážníci všímají muže ležícího před hospodou. Je to bezdomovec, který si po probuzení bere batoh, na němž ležel, a odchází do nedalekého parku. Na otázku, proč nejde do azylového domu, neodpovídá.
Další cesta vede na benzinku. Ty mají výjimku a mohou fungovat i po osmé večer, i když zbytek obchodů musí zavřít. Na místě si všímají muže, který má v ruce pivo a pár láhví kolem sebe. Když už u něj zastavují, tak se nakonec raději vydají za autem, které opět nesvítí. Auto řídí žena, která na světla zapomněla, protože se pohádala s přítelem. „Tak jedem zpátky na benzinku. Třeba mu to došlo a odešel,“ shodují se strážníci a vyrážejí. Muž s láhví v ruce však i po několika minutách a poté, co u něj hlídka zastavila, stále stojí na svém místě.
Po příjezdu strážníků si v klidu dále usrkává pivo. Když se jej strážníci zeptají, zda ví, že je to zakázané, řekne, že ne. „A od kdy to platí?“ ptá se vážně muž ročníku 1983. Poté spustí historku, že byl v druhé světové válce. „To byste nepochopili,“ odvětí. Když se jej strážník opětovně zeptá, zda si už uvědomuje, co provedl, muž se ve stejnou chvíli natahuje pro pivo a opět se napíjí. „Co když jsem to zrovna v televizi nestihl? Tak jak mám vědět, co platí,“ zlobí se muž, který nakonec odchází s pětisetkorunovou pokutou.
Klid hlásí i jiná města
Služba končí a výsledek je v Pardubicích pro tuto noc jasný. Lidé nařízení vcelku dodržují. Což potvrzují i jiná města.
„Od pátku k dnešnímu ránu se strážníci zabývali přibližně stovkou porušení nařízení. Lidé nerespektují omezení pohybu jen velmi výjimečně. Tyto případy nepředstavují ani pět procent evidovaných událostí. Hlídky se v nočních ulicích pohybují téměř samy. I v historickém centru Brna potkávají chodce jen ojediněle, nejčastěji jsou to lidé vracející se ze zaměstnání,“ potvrzuje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem.
Klid panuje i v Ostravě, kde od začátku zákazu vycházení strážníci řešili 219 porušení zákazu vycházení. „Domluvou strážníci vyřešili 61 případů, blokově pak 106 případů a 52 z nich strážníci oznámili příslušnému správnímu orgánu k projednání. Nejvyšší pokuta byla uložena ve výši pět tisíc korun. Průměrná výše pokuty za porušení zákazu vycházení se pak pohybuje kolem pět seti korun,“ říká mluvčí městské policie Ostrava Jindřich Machů.
Avšak zároveň poukazuje na jiný nešvar. „Jedná se o nárůst počtu případů rušení nočního klidu spojených často s konzumací alkoholu v soukromí a naopak o pokles počtu případů podnapilých osob na veřejnosti,“ podotýká Machů.
PŘEHLEDNĚ: Noční zákaz vycházení, uzavření prodejen. Co nově platí? |
Současná vládní nařízení dodržují podle strážníků lidé v Kladně, Zlíně i Plzni. „Zpravidla jde o jednotky případů za noc,“ doplňuje mluvčí plzeňských strážníků Pužmanová Jana. Většina měst případné prohřešky řeší domluvou.
Nejvyšší počet případů má na kontě hlavní město. „Od začátku listopadu řešili pražští strážníci již 432 případů porušení krizových opatření týkajících se zákazu shlukování, volného pohybu osob a vycházení. Ve 136 případech uložili příkazem na místě pokuty v částce přes 70 tisíc korun, 58 případů oznámili správnímu orgánu a zbytek vyřešili domluvou,“ dodává ředitel pražských strážníků Eduard Šuster.
Ani policie neeviduje s dodržováním nařízení žádné větší problémy. „Jsou samozřejmě případy, kdy to řešit musíme, ale není to žádný zásadní problém. Nejčastěji musíme řešit zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti. Z našich čísel bohužel nelze říci, že by lidé nařízení dodržovali více či méně,“ potvrzuje policejní mluvčí Ondřej Moravčík.
