Děti vozte proti směru jízdy co nejdéle, radí expertka na bezpečnost

Lotta Jakobssonová se řadí mezi přední světové odbornice na oblast dětské bezpečnosti v dopravě. Je autorkou řady uznávaných studií a výzkumů a jako vedoucí oddělení bezpečnosti ve společnosti Volvo Cars měla možnost prostudovat výsledky tisíců reálných nehod a laboratorních zkoušek.

Vedle své výzkumné a vědecké činnosti se Lotta Jakobssonová věnuje také osvětě. Veřejně vystupuje na sympoziích a konferencích, kde představuje výsledky práce zkušeného kolektivu kolegů jak z automobilky Volvo, tak z akademického prostředí. 

Na podzim 2020 poskytla vybraným médiím včetně iDNES.cz rozhovor na téma dětské bezpečnosti, protože Volvo si vytklo za cíl, aby v jeho vozech nebyl při nehodě nikdo fatálně zraněn. Nejzranitelnějšími pasažéry jsou přitom právě děti.

Jedna z mnoha studií doktorky Jakobssonové, opírající se o databázi reálných nehod, kterou Volvo jako jeden z mála výrobců shromažďuje již přes 50 let, v roce 2005 potvrdila, že děti ve věku 2 až 4 roky, sedící v sedačce zády ke směru jízdy, jsou vystaveny polovičnímu riziku středních až fatálních zranění.

Nejzranitelnější jsou děti kolem 1 roku

Aby nešlo k mýlce: čím menší dítě, tím je zranitelnější. Ale u novorozenců a batolat si to rodiče již uvědomují, a tak je ve velké míře vozí zády ke směru jízdy v takzvaném „vajíčku“. V případě nehody jsou tak nejmenší děti dobře chráněny a riziko poranění, nebo dokonce úmrtí není tak velké. Problém nastává u dětí, které z malé sedačky vyrostou, protože naprostá většina rodičů dítě umístí do sedačky po směru jízdy.

Stále velmi křehký organismus ročního dítěte na to však ještě není biologicky připravený. Dobře to ilustruje obsáhlý průzkum, který v letech 2006 až 2011 srovnával smrtelné úrazy dětí do 4 let v Německu a Švédsku při dopravních nehodách (Lesire a kol., Carlsson a kol., 2013). Údaje prokázaly, že u našich západních sousedů úmrtnost v přepočtu na milion dětí skokově vzrostla právě ve věku mezi jedním a druhým rokem.

Zatímco nejmenších dětí zemřelo v Německu průměrně ani ne dvě na milion, u ročních dětí došlo ke zdvojnásobení rizika a zvýšení počtu obětí přes čtyři. Ve Švédsku v této věkové skupině přitom naopak nezemřelo ani jedno dítě. I u dalších sledovaných věkových skupin do 4 let věku byla úmrtnost výrazně nižší ve Švédsku než v Německu.

Důvodem tohoto vývoje v Německu je podle expertů předčasné umístění malých dětí do sedačky po směru jízdy. Ve Švédsku je naopak převážení i odrostlejších dětí zády ke směru dlouhodobě zažité.

„Ve Švédsku nemusíte nic nařizovat, u nás je zvykem vozit děti v sedačkách, a pokud možno i zády ke směru jízdy,“ vysvětluje Lotta Jakobssenová. „Je zde vžitý kladný vztah k bezpečnosti a také užívání sedaček, možná i díky Volvu, které je prosazuje od 70. let. 

Navíc zde trochu funguje i sociální kontrola. Kdyby soused viděl, že nevozíte děti v sedačkách a nevěnujete se tedy jejich bezpečnosti, moc hezky by se na vás nedíval,“ usmívá se expertka.

V této souvislosti je zajímavé, že první dětská sedačka zády ke směru jízdy, kterou Volvo zkoušelo už v 60. letech a v roce 1972 ji uvedlo na trh, nebyla pro nejmenší, ale větší, dokonce šestileté děti.

Zády do 15 měsíců? To nestačí, varuje expertka

Nejnovější evropská norma, označovaná pro zjednodušení i-Size, stanovuje, aby se nejmenší děti vozily proti směru jízdy nikoli rok, ale nejméně do věku 15 měsíců. Kdysi malá „vajíčka“ se proto zvětšují, aby zde děti mohly zůstat co nejdéle. A výrobci autosedaček jsou touto normou tlačeni k tomu, aby nabízeli co nejvíce zádržných systémů proti směru jízdy i pro starší děti.

Bohužel, ani standard i-Size není samospasitelný. Zásadní nevýhodou isofixových protisměrných sedaček pro větší děti je totiž jejich značný rozměr, který i u vozů střední třídy může způsobit, že si na sedadlo vpředu před sedačkou dospělý člověk pohodlně (a hlavně bezpečně) nesedne.

Řešením jsou v takovém případě kombinované typy sedaček, které u menších dětí umožní umístění proti směru jízdy po co nejdelší dobu (nikoliv jen do jednoho roku ve „vajíčku“ nebo do 15 měsíců podle nové normy) a u větších pak „klasické“ uchycení po směru jízdy.

Takové sedačky nabízí řada renomovaných výrobců, například norský BeSafe, který rovněž prosazuje cestování zády ke směru jízdy. Jeho model iZi Turn i-Size tím reaguje jak na prostorová omezení menších vozů, tak případnou nevolnost, kterou může u některých odrostlejších dětí jízda „pozadu“ vyvolat.

Podle expertky Volva je sedačka pro nejmenší vhodná do 9 měsíců (viz přehled Doporučované typy sedaček). Jakmile je už dítě schopno samo sedět, je vhodné uvažovat o usazení do větší sedačky, opět zády ke směru jízdy. A udržet zde dítě co nejdéle, pokud možno do věku kolem 4 let.

Důvodem je odlišná stavba dětského těla. „Kosti se dítěti formují dlouho, není to otázka výšky dítěte, ale jeho věku. Čtyři roky jsou rozumná hranice pro změnu,“ připomíná. „Máme řadu studií a výzkumů, které jsme minulý rok zpřístupnili všem automobilovým výrobcům v rámci naší iniciativy EVA (z angl. Equal Vehicles for All, tedy volně přeloženo Srovnatelně bezpečná vozidla všem, pozn. aut.). Díky dlouhodobému sběru dat o dopravních nehodách, které se udály v reálném prostředí, bylo možné určit, k jakým zraněním dochází při různých typech dopravních nehod u mužů, žen a dětí,” vysvětluje Lotta Jakobssonová. Volvo při vývoji vozů dlouhodobě připomíná, že během nárazu je reakce různě velkých a těžkých těl odlišná, což je nezbytné brát v potaz.

Doporučované typy sedaček podle švédských expertů

Rozhodující je vždy v první řadě výška dítěte: čas na změnu je ve chvíli, když hlavička dosáhne horní hranice sedačky, nikoli přes ni.

0–9 měsíců (až 13 kg)
Sedačka typu vajíčko, která umožňuje přenášet spící miminko. Sedačku lze často umístit na podvozek kočárku. Vždy zády ke směru jízdy, povoleno je umístit ji i na místo vedle řidiče pod podmínkou, že dojde k vypnutí airbagu. Horním limitem je situace, kdy je dítě schopno samo sedět.

7 měsíců až 4 roky (9 až 25 kg)
Větší bezpečnostní sedačka umístěná zády ke směru jízdy, která často umožňuje s tím, jak dítě roste, zvětšovat místo pro jeho nohy. Z hlediska bezpečnosti nevadí, když má dítě v této sedačce nohy skrčené. Podle odborníků to u menších dětí není pro dítě ani nepohodlné.

4 roky a výše (15 až 36 kg)
Zádržný systém po směru jízdy, využívající vestavěné pásy. Podle odborníků automobilky Volvo nabízejí srovnatelnou ochranu bytelné dětské sedačky i lehké podsedáky s integrovaným opěradlem či bez něj, zásadní je správné vedení „dospělého“ pásu mezi ramenem a krkem. Volba konkrétního systému záleží na více okolnostech, jako je délka trasy, aktivita dítěte, počet vzadu převážených dětí apod. 

Podle analýz švédské automobilky nabízejí vysokou ochranu i vestavěné podsedáky ve vozech Volvo: jejich dvoustupňový systém umožňuje správné vedení pásu u odlišně vysokých dětí. Díky přímému kontaktu dětského těla s opěradlem sedadla je dítě dobře fixováno během různých typů nárazu.

Povinnost používat zádržné systémy je v ČR a ve většině evropských zemí ohraničena výškou dítěte 150 cm, Volvo doporučuje 10 až 12 let a výšku 135 cm.

Menší děti zády, větší hlavně správně připoutané

K zajímavému zjištění došli experti Volva u dětí starších 5 let. Zde podle Lotty Jakobssonové není zásadní, jakou sedačku rodiče použijí, zda velkou integrovanou s řadou bezpečnostních funkcí nebo jednoduchý podsedák, záleží na velikosti dítěte a dalších okolnostech. Na stejnou úroveň dává sedačku i samotný podsedák.

„Z hlediska chování dětského těla během nárazu je nejdůležitější správná funkce pásu a jeho přesné vedení mezi ramenem a krkem, to je rozhodující,“ říká. „Dokonce při některých typech střetu je výhodné, že mezi zády dítěte a opěradlem ve voze už není žádná další opěrka.“

Robustnější sedačky tak doporučuje spíše menším nebo neposedným dětem, kterým zvýrazněné bočnice pomůžou udržet vzpřímenou polohu a zajistí přesné vedení pásu. Větší boční opěrky se také hodí na dlouhých trasách, když si chtějí malé děti odpočinout. 

Pro větší potomky nebo na kratší cesty podle ní postačí podsedák, samotný nebo s tenkým zádovým nástavcem. Volvo navíc nabízí vestavěný podsedák přímo v zadních sedadlech, který podle závěrů z crash-testů snese srovnání s dětskými sedačkami. Takové podsedáky nabízí více automobilek, namátkou třeba také Mercedes nebo Volkswagen.

„Když například vezete děti ze školy a berete třeba i spolužáky, je naprosto klíčové, aby děti měly správně vedené pásy. Ne vždy ale máte k dispozici autosedačky, proto i podsedák nebo vestavěný dětský podsedák může udělat zásadní službu pro ochranu dítěte během nehody,“ uzavírá respektovaná autorka řady studií.

17. června 2020

„Rozdíl mezi životem a smrtí“

Dr. Lotta Jakobssonová, Ph.D., uznávaná odbornice na oblast dětské bezpečnosti v dopravě a vedoucí oddělení bezpečnosti ve společnosti Volvo Cars

Jednoduchá otázka na úvod: Jak zajistit dítěti co nejvyšší bezpečnost ve voze?
Důležité jsou dvě věci: u nejmenších musíte chránit hlavu a krk. A to se netýká jen batolat, ale dětí do čtyř let, protože jejich krk je zkrátka příliš slabý na to, aby během nárazu překonal tak velké zatížení. Jediná správná cesta je proto sedačka zády ke směru jízdy.

U odrostlejších dětí, které již mohou sedět po směru jízdy, je potřeba zajistit, aby bezpečnostní pás sedadla byl správně veden s ohledem na výšku postavy dítěte, a to tím, že zvýšíte polohu dítěte, ať bezpečnostní sedačkou, nebo podsedákem.

S jakými chybami v oblasti poutání se nejčastěji setkáváte?
Podle mého názoru je nejdůležitější vědět, že pro bezpečné zvládnutí nárazu je nezbytné být připoutaný, to platí pro děti i dospělé. Hlavní priorita tedy zní: připoutejte se. Nejmenší děti nelze poutat tradičními pásy, proto musí mít sedačku, která je ovšem správně zajištěna. Také dítě musí být v sedačce správně upoutáno.

Většina řidičů volí sedačku po směru jízdy, která dlouho vydrží. Proč je vhodnější třeba tříleté dítě poutat do sedačky proti směru jízdy?
Pokud je dítě vystaveno silnému čelnímu nárazu, jde o naprosto zásadní rozdíl mezi životem a smrtí. Takové nárazy sice nejsou běžné, ale stávají se.

Proč jste stanovili hranici věku na čtyři roky?
Je to přibližný údaj, každé dítě je jinak velké a silné. Ale lze říci, že přibližně kolem čtyř let věku je už dětský organismus tak odolný, že dítě může sedět po směru jízdy a využívat přitom vestavěné, řekněme dospělé pásy ve voze.

Kvůli správnému vedení pásu mezi ramenem a krkem však musí být dítě ve vyšší pozici, tedy nezbytný je podsedák nebo sedačka. Výška dítěte však není jediný parametr, protože kosti a vazy se formují až s věkem. Pro zjednodušení tedy mluvíme o hranici čtyř let.

Podsedák a sedačka u tak malého dítěte představuje srovnatelnou ochranu? Není bytelná autosedačka s výraznými bočními oporami lepší, zvláště pro menší děti?
Z hlediska chování dítěte během nárazu je nejdůležitější správná funkce pásu a jeho přesné vedení mezi ramenem a krkem, to je rozhodující. Dokonce při některých typech střetu je výhodné, že mezi zády dítěte a opěradlem ve voze už není žádná další opěrka.

Ve vozech Volvo používáme i na zadních sedadlech předpínače s omezovači tahu, což – jak ukázala naše studie z roku 2017 – je klíčové nejen při čelním, ale i bočním nárazu. A v tu chvíli je výhodné, když je dítě pásem připoutáno co nejtěsněji k sedadlu ve voze.

Co když dítě například spí, to mu autosedačka přece poskytne oporu pro vzpřímenou, a tedy z hlediska nárazu výhodnější pozici než podsedák?
Ano, zvláště na dlouhých trasách nebo u menších a neposedných dětí je výhoda, když jejich polohu stabilizuje autosedačka nebo podsedák s integrovanou opěrkou. Záleží na tom, jak je kdo zvyklý zádržné systémy používat a o jakou jde situaci.

Když například vezete děti ze školy a berete třeba i spolužáky, je naprosto klíčové, aby děti měly správně vedené pásy. Ne vždy ale máte k dispozici autosedačky, proto i podsedák nebo vestavěný dětský podsedák ve vozech Volvo může udělat zásadní službu pro ochranu dítěte během nehody.

Někteří výrobci autosedaček udávají, že použití sedačky proti směru jízdy je 5x bezpečnější. Máte stejnou zkušenost?
Máme k tomu řadu studií, problém je, že je těžké je srovnávat v nějakém větším měřítku, protože v žádné zemi zatím není nařízené, aby větší děti jezdily zády ke směru jízdy. Podle některých našich závěrů to může být dokonce vyšší údaj, nicméně záleží, co přesně se srovnává. Bez diskuze ale je, že při těžkých nárazech je to rozdíl mezi životem a smrtí.

Nárazové testy se dělají v ideálních laboratorních podmínkách, kdy vůz jede rovně a dojde k nárazu. V praxi ale dochází před nehodou k brzdění nebo vyhýbacímu manévru. Jak toto zohledňujete při vývoji zádržných systémů?
To je velice důležitá součást moderního vývoje. Během našich testů v reálném provozu s dětmi a profesionálními řidiči jsme prokázali, že během těchto manévrů dochází k významné změně pozice dítěte. To vede ke zvýšenému riziku zranění kvůli nárazu do některé části interiéru. O to důležitější je přesná pozice vedení pásu nikoli přes rameno nebo u krku, ale mezi ramenem a krkem.

Jak velký je rozdíl v bezpečnosti mezi sedačkami poutanými pásy a úchyty isofix?
Pokud se jedná o schválené sedačky, není způsob poutání z hlediska bezpečnosti rozhodující, oba systémy nabízejí srovnatelnou ochranu. Výhodou isofixu je, že jeho zajištění je jednodušší.