Autoři studie, která vyšla v magazínu Archives of Sexual Behavior, zadali svým respondentům a respondentkám, kterých bylo celkem 822, prostý úkol. Měli popsat svou nejoblíbenější sexuální fantazii. Tu vědci definovali jako „mentální obrazy, které máte, zatímco jste ve stavu bdělosti, a které shledáváte jako sexuálně vzrušující nebo erotické“.
Následně měli vybrat, jaká témata oné fantazii odpovídají, jako například skupinový sex, experimentování s překračováním tabu nebo zapojení se do sexuálně otevřeného vztahu, jak připomíná server Big Think.
Nadto měli zpovídaní přiznat, zda mají v úmyslu svou fantazii realizovat a probrat se svým partnerem nebo partnerkou. Nakonec odborníky zajímala míra spokojenosti v aktuálním vztahu, jejich erotofilie, tedy jejich vtah k sexualitě, i charakteristika jejich osobnosti z pohledu takzvané Velké pětky, tedy pěti základních faktorů, mezi něž patří otevřenost, svědomitost, přívětivost, extraverze, neuroticismus.
Touží po nich především muži a nebinární pohlaví
Sexuální fantazie: sny o skupinovém sexu přicházejí až s věkem |
Pečlivá práce vyjevila, že součástí nejoblíbenější sexuální fantazie vůbec byla pro 33 procent respondentů a respondentek účast v sexuálně otevřených vztazích. Vědce to překvapilo, ovšem ještě mnohem víc je zaskočilo, že 80 procent z nich mělo v úmyslu onu fantazii uvést do praxe. Mnohem méně se jich doznalo k tomu, že se do reálného života jejich fantazie již promítla. To by nasvědčovalo tomu, že reálný zájem o sexuálně otevřené vztahy a jejich atraktivita je relativně novým fenoménem.
Studie vedená prestižním sociálním psychologem Justinem Lehmillerem navíc poodhalila, kdo má o otevřené vztahy největší zájem. Více než ženy lákají muže a ty, kdo se hlásili k nebinárnímu pohlaví. Fantazie o konsenzuálních nemonogamních vztazích se často pojily s neheterosexuálními a staršími respondenty.
Mezi duševní charakteristiky jejich stoupenců patřily nižší míra neuroticismu, ale též sexuální a vztahové spokojenosti, naopak vyšší hladina erotofilie, otevřenosti a vyhledávání vzrušení. Studie též seznala, že psychologické faktory, které předvídají zájem o konsenzuální nemonogamní vztahy, se liší od těch, které predikují zájem o nevěru.
Podle Lehmillera přitom nejsou závěry jeho studie jedinými svědectvími o oblibě otevřených vztahů. „Během posledních deseti let stoupl v internetových vyhledavačích zájem o polyamorické nebo otevřené vztahy. Prudce roste produkce knih a rádců, jak na konsenzuální nemonogamní vztahy. A dostává se jim pokrytí i v mainstreamovém tisku,“ cituje Lehmillera server Best Life.
Monogamie škodí. A ženám ubližuje víc než mužům, tvrdí autorka |
Přesto soudí, že se s oněmi vztahy stále ještě pojí společenské stigma a nevědomost. „Mezi nejvíce vnímané překážky pro realizaci fantazií o konsenzuálních nemonogamních vztazích patří strach a nedostatek informací a znalostí. To svědčí o důležitosti destigmatizace nemonogamie,“ uvedl Lehmniller pro server PsyPost.
Běžnější, než si myslíte
Úplnou anomálií však tyto vztahy nejsou. Server Big Think tak připomíná, že podle studie z Journal of Sex and Marital Therapy má s nimi zkušenost z minulosti více než dvacet procent Američanů a Američanek. Práce z magazínu Journal für Psychologie z roku 2014 vyjevila, že v nich v době zkoumání žilo čtyři až pět procent obyvatel Spojených států. To by odpovídalo výsledkům kanadského výzkumu z roku 2019 vydaného v The Journal of Sex Research, které mluví o pěti procentech. A podle studie YouGov z roku 2016 plánovala žít v naprosto monogamním vztahu jen polovina mileniálů.
Studie publikovaná v roce 2018 v magazínu Journal of Social and Personal poté říká, že páry žijící v otevřených vztazích jsou spokojené stejně jako jejich kolegové z monogamních svazků. „Demaskuje to společenské pohledy na monogamii jako ideální vztahovou strukturu,“ komentovala závěry autorka práce Jessica Woodová. A dodala: „Otevřené vztahy jsou běžnější, než si většina lidí myslí.“
I ony však vyžadují péči. Dva roky stará studie Rochesterské univerzity vyložila, že i nemonogamní svazky mohou fungovat, pokud zachovávají tři zásady: vzájemný souhlas, komunikaci a komfort. Všechny nemají stejné předpoklady pro to vést ke spokojenosti. Nejméně perspektivní jsou v tomto ohledu vztahy, v nichž zůstává jeden partner monogamní, zatímco druhý se dopouští sexu mimo svazek. Takové vykazují až třikrát vyšší nespokojenost než vztahy monogamní a jiné typy konsensuálních nemonogamních vztahů.