Drobná sedmdesátnice je mezi běloruskými demonstranty legendou. Podle Rádia Svobodná Evropa šla poprvé protestovat už v roce 1988 a nepřestala ani po pádu Sovětského svazu.
Běloruská armáda: početné speciální síly a vojáci, kteří by s Rusy nebojovali |
„Nechodím na protesty kvůli nějakému vzrušení. Je to má povinnost. Nejsem zvíře, abych jen jedla a nemyslela na své potomky,“ zní jedna z citací, kterou jí Bělorusové přisuzují.
„Vybudila mě ta nespravedlnost - sociální, politická i národní. Tak jsem si řekla: ‚Pokud nejsi zmetek nebo otrok, musíš bránit svou zemi a svou vlast,“ říká další. Těžko říct, jestli to odvážná babička opravdu řekla.
Současný režim prezidenta Alexandra Lukašenka však Baginská nazývá fašistický a v boji proti němu už léta podstupuje nejen noci v cele. Za svou činnost platí i doslova, stát jí totiž krátí důchod. „Nejdřív o dvacet procent, ale pak vydali nový zákon a teď už je to padesát procent,“ popisovala loni.
Hrdinka protestujících Bělorusů si s sebou nezapomíná vzít ani zakázanou historickou vlajku, která se zejména letos stala výrazným symbolem odporu vůči Lukašenkovi. Sama Baginská se s ní proslavila už v roce 2006, kdy ji vyfotili, jak stojí osamocená proti zástupu policistů.
O svůj bílo-červený prapor se přitom neváhá ani poprat. Kamery ji ve středu zachytily, jak na minském náměstí Nezávislosti běží za policistou, který jí vlajku zabavil. Baginská o ni nehodlá přijít, a tak strážce zákona zezadu zatáhne za uniformu a začne se s ním o svůj majetek přetahovat.
To se jí nakonec nepodaří a policista odchází. Naštvaná důchodkyně pak ze vzteku kopne jeho kolegu, který jí brání v cestě. O dvě hlavy vyšší muž ji naštěstí pro ni nechá jít. Jiní takové štěstí neměli, běloruské věznice jsou plné zmlácených demonstrantů i těch, kteří prostě jen šli zrovna po ulici.
Na dalším protestu už má Baginská novou vlajku. A lidé tleskají, když ji vidí. O tom, co na protestech zažívá, žena mluví otevřeně.
„Začali po nás házet dýmovnice, použili vodní děla. Stříleli. Viděla jsem krev mladých lidí,“ vyčítala třeba vojákům za ostnatým plotem. Na odpověď, že jen plnili rozkazy, vykřikla: „Neplňte je!“ Do bariéry pak zastrčila několik květin.
„V minulosti jsem bývala smutná, hlavou mi běžely myšlenky: ‚Bože, jak dlouho ještě?‘ Říkala jsem si: ‚Budou lidé umírat pod touto fašistickou diktaturou, pod touto vládou, která je proti lidem, proti národu?
Ale teď když vidím, kolik lidí chodí na protesty, jsem stoprocentně přesvědčená, že lidé zvítězí a že tato fašistická vláda opustí naši zemi a možná i celý svět,“ doufá Baginská ve svobodné Bělorusko.
Baginská je pro mnohé hrdinka:
Minskem prochází Pochod žen
V zemi i v sobotu nadále pokračují protesty, i když v menším měřítku než o předešlých víkendech. V metropoli je ústřední akcí opozice Pochod žen, kterého se podle portálu Tut.by účastní více než 10 tisíc lidí, podle zpravodaje agentury TASS zhruba několik tisíc.
Policie akci sleduje, ale zatím nezasahuje. Cestu protestnímu pochodu na zjevný pokyn úřadů přehradila zelená nákladní i jiná auta. Příslušníci speciálních policejních sil OMON dav údajně rozdělili na dvě části, ale zřejmě nešlo o násilný zásah.
U chodníků podél trasy pochodu stojí policejní vozidla, včetně takzvaných antonů, které obvykle odvážejí zadržené. Nyní však zatím nikdo zadržen nebyl. Místo toho se množí informace o odebírání akreditací novinářům, kteří události v zemi kryjí pro zahraniční sdělovací prostředky.
Ani na posledním pochodu nesmí Baginská chybět:
#BelarusProtest lead by women.. pic.twitter.com/AQQ1fOTFiC
— inna shevchenko (@femeninna) August 29, 2020
Podle serveru Tut.by o ně přišlo jen za sobotu devatenáct mediálních pracovníků. Většinou jde o Bělorusy reportující pro britskou BBC, agentury Reuters, AP a AFP či stanici Rádio Svoboda.
Další protestní akce se podle informací ze sociálních sítí a podle Tut.by konají například i v Gomelu, Vitebsku, Grodnu či v Brestu. Jejich rozsah je však zřejmě menší.
Třiasedmdesátiletá demonstrantka se pere s policistou o svou vlajku: