Northrop Grumman v tajném výrobním zařízení Plant 42 v Kalifornii pokračuje ve stavbě prvního prototypu nového amerického strategického stealth bombardéru B-21 Raider. Stavba letounu probíhá v nejvyšším utajení. Randy Walden, šéf vývojové kanceláře letectva RCO (Rapid Capabilities Office) a programový ředitel projektu B-21, přesto v minulých dnech uvedl o projektu nové informace.
Walden prozradil několik drobností poté, co společně s americkým ministrem obrany Markem Esperem a generálem Timothym Rayem, šéfem Velitelství pro globální údery (Air Force Global Strike Command), navštívil vývojové ústředí koncernu Northrop Grumman ve městě Melbourne na Floridě. V melbournském ústředí probíhají hlavní vývojové a designerské práce na B-21 Raider.
„Staví se první testovací letoun a začíná již vypadat jako letadlo,“ řekl Walden. „Dodavatelé z celé země dodávají části, které se teď spojují dohromady. Letecké programy přinesou vždy na začátku různá překvapení, a u nás to není jinak. Ale celkově B-21 Raider postupuje vpřed velmi pěkně.“
Nenápadnost především
B-21 Raider je strategický podzvukový stealth bombardér určený k překonávání nejpokročilejší protivzdušné obrany. B-21 toho dosáhne kombinací vlastní stealth (radiolokační, tepelné, komunikační) a nové generace dalekonosných (stand-off) střel. Počítá se s konvenční i jadernou výzbrojí.
O B-21 toho není známo mnoho, ale můžeme počítat s velmi dlouhým doletem, se schopností tankování ve vzduchu a v porovnání s B-2 Spirit s nízkými nároky na pozemní zabezpečení a logistiku.
B-21 by také měl být navržen tak, aby předpokládané další modernizace proběhly co nejjednodušeji a nejlevněji. Týká se to především avioniky, elektroniky, senzorů a zbraňových systémů. Tato vlastnost je stejně důležitá, či možná ještě důležitější než počáteční takticko-technické vlastnosti, protože B-21 se musí neustále technologicky držet před svými protivníky.
Možnost neustálé, flexibilní a snadné modernizace považují američtí vojenští odborníci za hlavní kvalitativní výhodu nové generace zbraňových nosičů. Stejnou filozofii ostatně ctí (mimo jiné) i koncept nové generace amerických vojenských letadel, který je známý jako Digital Century Series.
S jistotou lze také říci, že velká část schopností a bojové hodnoty stroje bude ležet v softwaru, například ve využití „umělé inteligence“, či v oblasti zpracování dat, které pomohou pilotům lépe chápat dění na bojišti, udržet si situační přehled, přijímat správná taktická rozhodnutí a usnadnit rozhodovací proces. Rozvoj umělé inteligence (strojového učení) by mohl dovolit například pilotovi řídit několik strojů najednou (tzv. swarming), ať už na úrovni zbraní dlouhého doletu (kooperující střely) nebo u doprovodných robotických letadel.
Podle současných plánů se s prvním letem B-21 počítá v prosinci 2021. Ale plány se samozřejmě ještě mohou měnit, i letectvo přiznává, že zbývá ještě spousta práce. Snad na podzim příštího roku by měl proběhnout roll-out B-21 a následně pomalé a rychlé pojíždění po vzletové dráze. V tuto dobu letectvo začne o B-21 uvolňovat více informací.
Podle webu The Drive však Northrop Grumman již vytvořil maketu letounu 1:1, na které testuje jednotlivé komponenty. Stejně tak se nepochybně jednotlivé avionické, elektronické a senzorové systémy paralelně testují na jiných letounech.
Letadlo není to nejtěžší
Takticko-technické parametry B-21 jsou jen jednou stranou mince. Druhou je vytvoření potřebné výrobní a technologické základny, která umožní podobné letouny vyrábět v dostatečném počtu, předvídatelně, za rozumnou cenu a včas. Zakázka dá také jistotu dodavatelům a udrží je v provozu. Možná důležitější než samotný B-21 je tedy to, že Spojené státy investují do nové a udržitelné výrobní a technologické základny, která jim umožní vyrábět a provozovat strategické bombardéry i v dalších dekádách.
Nová výrobně-technologická základna pro B-21 postupně umožní opustit staré (tedy provozně velmi drahé) výrobní kapacity nutné pro podporu provozu starých bombardérů B-1B Lancer a B-2 Spirit (B-52 je jiný příběh, viz dále). Uvolněné zdroje by měly zajistit vývoj, výrobu a podporu stroje B-21.
Počítá se s výrobou minimálně sto B-21, ovšem výrobní linka je navržena tak, že by se počet vyrobených kusů mohl zvýšit, případně by bylo možné objednané kusy vyrobit rychlejším tempem. V ideálním případě rychlost výroby umožní postupně začít vyřazovat letouny B-1B a B-2 v roce 2031 z výzbroje. Naopak B-52 zůstane v provozu minimálně do roku 2050. Výhodou B-52 je totiž robustní konstrukce, flexibilita a také nízké provozní nároky.
Provizorium, které bude létat 90 letMěl být jen dočasným řešením, ale zřejmě bude létat ještě za 35 let. Dokáže klást námořní miny i vypustit střely s plochou dráhou letu. Sloužil ve Vietnamu a během studené války držel pohotovost pro případ jaderného útoku. Legenda jménem B-52.  |
Jistá analogie se nabízí s lodí Dragon od SpaceX. V podstatě jde o stejný koncept, jaký byl použit u 50 let staré vesmírné lodi Apollo nebo ještě starší Gemini. Vtip je ale v tom, že SpaceX vytvořila zcela nové výrobní zázemí a dodavatelský řetězec, který umožní vyrábět levně, sériově, udržitelně a v požadované kvalitě lodě, které jsou sice koncepčně podobné 50 let starým plavidlům, ale neporovnatelně bezpečnější, flexibilnější a schopnější. Jistou analogii tedy můžeme najít mezi 30 let starým bombardérem B-2 Spirit a nově vyvíjeným B-21 Raider.
Sám Elon Musk v jednom tweetu napsal, že „vytvoření produkčního systému je o 1000 % složitější než výroba jedné rakety. To je skutečně ta těžká věc.“ Ostatně příkladem je nezvládnutý projekt výrobního zázemí pro ruské tanky T-14 Armata, ale i pro nová ruská stealth letadla Su-57. V obou případech můžeme říci, že nepůjde o sériovou výrobu, ale výrobu kusovou, kdy každý kus bude de facto originál. Právě tohle technologicko-produkční podhoubí představuje skutečný rozdíl v potenciálu zbrojní výroby mezi Spojenými státy a Čínou na jedné straně, a Ruskem na straně druhé.
18. června 2017 |
Text vznikl pro server Armádní noviny. Před vydáním byl redakčně upraven, originál naleznete zde.
