Zpráva o zmizelém žďárském taxikáři se v červenci 2010 šířila po okresním městě a jeho okolí mnohem rychleji, než o ní stíhali novináři psát. Od doby, kdy policisté našli 14. července za strojírenským učilištěm na okraji Žďáru nad Sázavou odstavené auto se stopami krve (ale bez těla), do vypátrání podezřelého, jeho zadržení a vzápětí doznání, uběhlo pouze dvanáct dní.
Devětapadesátiletý řidič byl pohřešován od 8. července. Jeho auto se podařilo najít týden poté. Jak ukázal rozbor, krev v interiéru vozidla byla jeho. Případ byl velmi specifický tím, že kriminalisté dlouho neměli tělo oběti.
K tělu ukrytému pod větvemi u rybníka poblíž Hrbova u Polné přivedl kriminalisty až Jakub Chvátal po svém doznání.
Policisté si pro podezřelého přišli 25. července. Chvátal, pocházející z rozpadlé rodiny a trestaný už coby mladistvý ročním vězením za loupežné přepadení benzinové čerpací stanice, bydlel u prarodičů v Poděšíně.
Hledání nebezpečného muže
Po činu se skrýval. Nejdřív se spoléhal na kamarády, pak přebýval v lesích. A když se zhoršilo počasí a docházely mu zásoby, zamířil domů k babičce.
V tomto případě pomohla kriminalistům výrazně i média.
„Ač jsme tím i hodně riskovali, zveřejnili jsme fotku podezřelého, čímž jsme ho dostali pod tlak,“ popisuje kriminalista Pavel Kubiš, který před deseti lety se svým žďárským kolegou podezřelého osobně zatýkal a hlavně byl vyšetřovatelem případu. Dnes je šéfem krajské mordparty.
V momentě, kdy média 23. července zveřejnila Chvátalovu fotografii s tím, že jde o nebezpečného muže, hledaného v souvislosti s prověřováním vraždy, od něj dali ruce pryč jeho kamarádi a partnerky. Všichni jej totiž v první chvíli kryli a nechtěli jej „prásknout“. Svým blízkým nejdřív tvrdil, že byl v Polné svědkem jakési potyčky.
Na stopu vrahovi se kriminalisté dostali mimo jiné v souvislosti s předměty, které z taxíku zmizely, konkrétně přes peněženku a mobilní telefon. Na začátku byl sice okruh podezřelých širší, ale brzy se zúžil na Chvátala.
Poslední zákazník
Řidič svého osudového zákazníka nabral 8. července večer u žďárského nádraží, Chvátal se nechal odvézt do Polné, ve městě totiž nechtěl zůstat a měl chuť na pizzu, poslední autobus do Polné mu však ujel.
Podle Chvátalovy verze pak došlo v ulici Za Nádražím k roztržce kvůli tomu, že chtěl utéct z auta bez placení. „Držel mě a já se nemohl z jeho sevření vůbec dostat. Chtěl jsem mu jen poranit ruce, aby mě pustil,“ hájil se před soudem.
Jak se však ukázalo při pitvě, oběť na rukou žádná poranění neměla.
„Největší problém byl pro nás prokázat pachateli úmysl okrást taxikáře, celou dobu tvrdil, že chtěl jenom utéct bez placení,“ vzpomíná Kubiš.
Rekonstrukce a vyšetřovací pokus daly za pravdu vyšetřovatelům. Vrah si totiž už při nastupování sedl za řidiče a první rány při útoku vedl zezadu, krev byla i na opěrce hlavy.
Chvátal taxikáře zasypal celkem čtrnácti bodnými a bodnořeznými ranami, zasáhl srdce i plíce. Krajský soud v prosinci 2010 a následně i odvolací soud v únoru 2011 měly loupežný úmysl za prokázaný. To vrahovi přitížilo.
„Už vyšetřovacím pokusem, rekonstrukcí na místě, provedenými důkazy i znaleckými posudky bylo zcela jednoznačně vyvráceno, že by to probíhalo tak, jak se hájí obžalovaný,“ řekl tehdy mluvčí vrchního soudu Petr Angyalossy, který je dnes mimochodem předsedou Nejvyššího soudu.
Tělo ukryl u vody, auto odvezl
Po činu si mladík počínal velmi chladnokrevně. Ubodaného muže, který se předtím marně snažil utéct, naložil do vozu a tělo pak odvezl k rybníku nedaleko Hrbova, kde jej zakryl větvemi a trávou.
Jelikož nevěděl, jak vypnout svítící nápis „Taxi“ na střeše auta, v obavě, aby ho nikdo nezkoušel stopnout, přeřízl napájecí kabel. Vozidlem se pak vrátil do Žďáru. Klíčky zahodil, odnesl si zhruba tři tisíce korun a také mobil, který vzápětí za 400 korun prodal kamarádovi.
Vražedná zbraň, které se Chvátal zbavil cestou do Žďáru u Nížkova, se našla až se zpožděním. V tomto případě pomohla policistům výzva v místním rozhlase. „Jedna paní jej pak přišla odevzdat. Našla jej, nic netušila, chtěla si jej zřejmě nechat,“ zmiňuje kriminalista.
Anonymní dopis na nástěnce
I když si největší detaily případu Pavel Kubiš po deseti letech už nevybavuje, případ ve své kariéře řadí vysoko.
„Byl to jeden z prvních velkých a mediálně sledovaných případů nově vytvořeného krajského policejního ředitelství v Jihlavě,“ vyzdvihuje Kubiš. A i nyní oceňuje spolupráci žďárských a krajských policistů. „Všichni makali bez ohledu na čas, byla to dobře odvedená týmová práce.“
Ještě několik let poté měl na nástěnce v kanceláři připíchnutý anonymní dopis, jehož autor jej vinil z toho, že celé vyšetřování zmanipuloval.
„Byli jsme si stoprocentně jistí, jak to bylo. Jediné, co by mě zajímalo, je to, zda už do taxíku sedal vrah s tím, že řidiče zabije, nebo jestli ho to napadlo až na místě,“ uvažuje Pavel Kubiš.
