Co sezona, to zlato.
Ve Slavii je sedmadvacetiletý obránce dva roky a nezná nic jiného než triumf ve Fortuna lize.
„Čeká nás kvalifikace o Champions League. Kdyby to zase vyšlo... Bylo by neuvěřitelný udělat za dva roky dva tituly a dvakrát hrát Ligu mistrů. To by byla pohádka,“ zasnil se, když ve středu pozdě večer se synem v náručí dával rozhovor reportérovi televize O2.
Bylo krátce po utkání s Plzní, Slavia vyhrála 1:0 a s předstihem stvrdila první místo, na které se dostala už po druhém ligovém utkání loni v červenci. Ve středu odehrála dvaatřicátý ligový duel.
„Obhajoba byla těžší než první titul. Hlavně z psychického hlediska. Po podzimu jsme měli šestnáct bodů náskok, pak odešli zkušení hráči, aby dostali prostor ti mladší. Chvíli trvalo, než si uvědomili, kde jsou a o co se hraje,“ vykládal Coufal.
„Co si budeme povídat, pomohla nám ta nucená přestávka kvůli koronaviru. Dali jsme se dokupy, vrátili jsme se k našim principům,“ líčil.
„Plzeň nám šlapala na paty, dotahovala se na nás. A ať chcete, nebo ne, tak se vám to vkrádá do hlavy. My zkušení jsme měli za úkol mladším klukům pomáhat.“
Plzeň během jara šestnáctibodové manko stáhla o deset bodů. Ale když došlo na rozhodující zápas, nezvládla ho.
„Příchodem trenéra Guľy dostala nový impuls. Hrála fantasticky, soupeři jí nestačili. Když hráli u nás ten první zápas, měli jsme z toho respekt. Ale taky jsme věřili v naši kvalitu. A nakonec jsme ukázali, že jsme byli lepší. A to nám vlilo sebevědomí, další zápasy jsme zvládali,“ poznamenal Coufal.
